Článek
Varaždín (od našeho zpravodaje) - „Spoustu věcí pozoruju a jsem strašně ráda, že jsem tady a už nasávám, jak to Petr dělá. Já to asi budu dělat jinak, každý jsme jiný, ale je těžké vzít roli po někom, jako je právě Petr, protože on to dělá všechno strašně dobře. Má to propracované, ale těším se,“ vyprávěla Strýcová v reprezentační bundě, kterou navlékla po sedmi letech.
„Mám spoustu déjà vu, i když husí kůži jsem ještě neměla. Vybavují se mi momenty z různých zápasů. Je to krásný pocit být zpátky v jiné roli,“ vykládala. A vzpomněla si i na svůj přerovský debut proti Kanadě v 16 letech. „Pro mě to byl zásadní moment. Hrála jsem proti Drakeové a sfoukla jsem ji z kurtu nevídaně. Nastoupila jsem tam ještě s Dájou Bedáňovou. Vzpomínám na kapitána (Jana) Kukala a různé historky,“ usmívala se.
Po dobu kariéry, a vlastně i po ní, žila Strýcová v pohybu, teď možná s novou funkcí přijde lehká změna. „Trénovala jsem taky čtyři hodiny denně, ale tady stojíte… A to je pro moje záda těžké. Já věděla, že budu mít nohy jako konve, ale v pohodě.“
S tím kapitánským klidem to u ní určitě nebude tak žhavé. Už po ránu si dává svých „deset, dvacet“ kilometrů. Mluvčí týmu Karel Tejkal hned taky hlásil, že reprezentačního trenéra Antonína Bolardta v běhu setřásla.
„Jednou jsme si byly zahrát i s Vendulou Valdmannovou. Hodně brzo, ona byla nadšená a já taky. Stíhala jsem velmi dobře a ten, kdo nemohl, byla Vendula,“ vtipkovala Strýcová.
Při obtížném skládání české nominace taky slyšela otázku, jestli by nechtěla (ve 39 letech) naskočit do čtyřhry. „Ze srandy to na mě zkoušeli… Deblistka, nedeblistka. Prostě hrajeme a bude to dobré.“
I končící Pála je rád, jak příjezd Strýcové atmosféru rozvířil a pozitivně ovlivnil. „Je to dobře pro Báru i pro holky, že je tady. Načte si to, aby věděla, co věci na kurtu obnáší. Člověk se potřebuje učit. Já se taky doteď učím, stále jsou nové výzvy,“ prohlásil nejúspěšnější kapitán v dějinách ženské týmové soutěže, na kterého nová šéfka míní navázat. „Zapisuju si i do notýsku otázky, které na Petra mám. Jsou to spíš provozní věci,“ vysvětlovala Strýcová, která během tréninkových dnů přispívala. Na kurtu, v zákulisí.
„Když vidím chybu, tak to řeknu. Ale že bych furt kecala, to ne. Spíš něco k taktice,“ popisovala. U kapitána se taky učí, jak vybalancovat náladu týmu, kde jsou silné individuality.
Barbora Strýcová
„Budu se o všechny hráčky starat stejně dobře. Chci, aby se celý týden cítily v pohodě, aby jim náš realizační tým pomohl k vyladění formy. Budeme se jim snažit vyjít ve všem vstříc. A já tam budu za nimi stát, ať se děje, co se děje,“ líčila zapáleně máma synka Vincenta a dcery Josefíny. Do Chorvatska děti ale nebrala.
„Když jsem tady poprvé, chci se na to soustředit. Třeba je někdy někam vezmu, ale tady je to moje práce. Snažím se ji dělat na sto procent.“
K jejímu zadání bude patřit také komunikace s hráčkami, které se posledních reprezentačních výjezdů neúčastnily. „Jsou zraněné, s tím nic neuděláme. Samozřejmě příští rok se budu snažit, abychom měli ten nejsilnější tým. Máme na to získat znovu trofej. A když složíme dobrý tým, šance tam je. Budu se snažit je namotivovat, abychom to spolu zkusily dotáhnout do vítězného konce.“
Od Varaždínu by se k němu Češky mohly odpíchnout. „Holkám přeju, ať se jim to tady podaří a dají to. Ale že bych jim říkala: Prosím vás, hlavně ať nezačínáme někde od nuly, to vůbec ne. Taky budu nervózní, ale to je správně. Když vám na něčem záleží, musíte být nervózní. Tak jsem to vždycky měla.“ A jak to tedy v pátek a v neděli dopadne? „Vyhrajeme, nic jiného nebereme,“ smála se Strýcová.
