Djokovič omráčil tenisový svět a dorovnal jeden hodně vousatý rekord

V běžném civilním životě jde s přibývajícími léty výkon dolů. Věk sám o sobě je limit. V běhavém sportu to platí obzvlášť. Například ve stolním tenisu se dá vystačit technikou třeba do padesáti, kdežto v tenisu je každý set obrovský záběr na fyzickou kondici. Djokovič jich musel absolvovat hned pět, z toho dva končily v tie-breaku a ten rozhodující dokonce v super tie-breaku. Kromě výrazného rozdílu ve věku obou hráčů se Djokovič potýkal celý zápas s bolestí lýtka.

S nadsázkou řečeno, dokud se Djoker bude pohybovat v tomto sportu, mladší tenisté až na dvě výjimky mají smůlu. Těmi výjimkami jsou Carlos Alacaraz ze Španělska a „Noleho“ příští soupeř Jannik Sinner. I když pozor. Na letošním Australian Open hvězdného Itala udolal.

Vyplatilo se… Djokovič totiž v minulosti často testoval hranice své vytrvalosti v maratonech. Nicméně připustil, že podal mimořádný výkon ve věku, kdy většina jeho vrstevníků již ukončila kariéru. Navíc již dříve prozradil, že využívá nejmodernější technologie, aby si udržel tělo v kondici. Jako jsou hyperbarické a kryo komory, ponoření do studené vody, terapie červeným světlem v kombinaci s působením na pulzující tepny.

„Také díky tomu jsem stále schopen bojovat s kluky, kteří jsou o patnáct let mladší než já. A jsem schopen je i porazit. Byť tím nejtěsnějším rozdílem. Samozřejmě je to v jistém smyslu opravdu příjemné překvapení,“ poznamenal.

Djokovič ve své kariéře vyhrál vše, co se dalo. Jeho sbírka je opravdu rozmanitá. Čítá celkem čtyřiadvacet grandslamových titulů i olympijské zlato, které mu v kolekci dlouho chybělo. Zdá se ale že pořád nemá dost. Letos útočí na svůj osmý wimbledonský titul, který by ho vynesl na první místo historických tabulek po boku svého rivala z minulosti Rogera Federera.

Na travnatém kurtu v All England Clubu už něco pamatuje, ale zápas, který trval přesně 314 minut, se mu jistě zaryje hluboko do paměti. Po vyčerpávající bitvě se ho nebál přirovnat k bájnému vystoupení ve finále 2019. Výše zmíněnou švýcarskou legendu udolal také v pěti setech. Potřeboval k tomu však „pouze“ 297 minut.

„Snažím se si užít takové momenty. Myslím, že to byl opravdu vzrušující zážitek pro nás hráče, ale i pro diváky. Jsem si jistý, že i spousta lidí se dívala v televizi. Jsem rád, že jsem se stal součástí dalšího historického zápasu.“ Byl to prostě jeden z nejlepších duelů, které jsem ve Wimbledonu odehrál,“ dodal.

Oba tenisté, především v pátém setu, dostávali fanoušky do varu. „Všímal jsem si, že dav byl na nohou, obzvlášť v posledních třiceti minutách. Diváci si uvědomovali, že jsou svědky výjimečného okamžiku. Proto jsem strašně hrdý na to, že jsem z utkání vyšel jako vítěz,“ usmál se tenisový veterán.

Po konci čtvrté sady, kdy Kanaďan srovnal stav na sety, Djokovič gestikuloval směrem ke svému týmu. Diváci se obávali, že signalizuje nějaké zranění. Realita však byla úplně jiná a ve finále i pobavila.

„Řekl jsem dětem, aby šly spát, že už je pozdě. Ale neposlechly mě. Nakonec jsem rád, že zůstaly, protože to byl jeden z nejlepších zápasů v celé kariéře,“ opakoval Djokovič.

Čas se blížil ke 23. hodině. Podle regulí Wimbledonu hrozilo, že supervizor turnaje zápas nekompromisně přeruší a bude se dohrávat až následující den. Sportovní veličina ale stačila proměnit mečbol za pět minut dvanáct. V tomto případě jedenáct…

Stal se tak nejstarším mužem, který se dostal do semifinále Wimbledonu od dob Kena Rosewalla v roce 1974. Rovněž australské hvězdě bylo devětatřicet. Mimochodem stále žije a je mu 91 let.

Djokovič se prodral do svého patnáctého semifinále ve Wimbledonu a do již 55. na grandslamových turnajích.

V pátek ho čeká Sinner. „Nevím, co přinese zítřek. Abych byl upřímný, uvidíme. Pořád jsem v turnaji. Ale tento zápas pro mě byl jako finále. Dal jsem do něj všechno,“ dodal po čtvrtfinálovém maratonu Djokovič.