Článek
Londýn (od našeho zpravodaje) - Jako by tomu pořád nemohla uvěřit. Vážně se to děje? All England Club korunuje novou grandslamovou královnou třetí Češku během čtyř let a v sobotu od 17 hodin se o tento titul bude bít svěřenka kouče Tomáše Krupy.
Právě Krupa už ve Wimbledonu dovedl do finále v roce 2010 Tomáše Berdycha. Dojetí s ním ale necloumalo, že?
Za mou tenisovou kariéru mi dal ze všech nejvíc. Jsme spolu už šestým rokem, je to skvělý trenér a nesmírně si vážím toho, že stojí po mém boku tak dlouho. Strávili jsme spolu obrovské množství času. Od mých začátků na patnáctitisícových turnajích v Egyptě až po současné grandslamové finále. Byl se mnou od úplného začátku, kdy jsem ještě pořádně nevěděla, jak to v dospělém tenise chodí. Dojatý ale opravdu nebyl. Emoce se snažíme držet pod pokličkou. Nějaké oslavy přijdou na řadu až za pár dní a bude to fajn.
Ale něco jiného je slavit finále nebo titul. Co jste cítila, když jste porazila Ukrajinku Martu Kosťukovou?
Nemohla jsem tomu uvěřit. Člověk chce přesně takové chvíle zažívat, toužíte tyhle velké zápasy vyhrávat. Ale když k tomu skutečně dojde, najednou nevíte, jak reagovat nebo si to naplno uvědomit. Teď mám pocit, že už se plně soustředím na finále. Takže mi to asi dojde až po turnaji.
Cítila jste po rychlém konci na Roland Garros, že na trávě se dočkáte něčeho podobného?
Ne, to vůbec ne (směje se). Většinou to přijde tak nějak zčistajasna. Úspěchy nebo dobrou formu si naplánovat nemůžete. Kdyby to šlo, plánovala bych si je na každý grandslam. Po Roland Garros jsem byla psychicky unavená, antuková sezona pro mě byla dlouhá. Odehrála jsem spoustu dobrých zápasů, ale French Open pro mě dopadlo katastrofálně. Musela jsem hlavu v podstatě restartovat a soustředit se na to, abych si čas na kurtu zase začala užívat.
Na co z prvního zápasu na wimbledonském centrkurtu budete vzpomínat nejvíc?
Jako malá jsem prostě neměla vůbec tušení, jak moc je tenhle turnaj slavný a výjimečný. Dnes ráno jsme ale s Karolínou měly na centrkurtu rozehrávku. Byla jsem tam v životě vůbec poprvé, dokonce ani jako divák jsem se tam dřív nedostala, takže to byl nádherný moment. Ale pořád mi to všechno úplně nedochází, protože jsem se soustředila na zápas. A teď už upínám myšlenky k tomu dalšímu.
Máte pocit, že momentálně hrajete životní tenis?
Myslím, že hraju opravdu skvělý tenis. Kdykoliv se cítím dobře a uvolněně mimo kurt, nakonec se to odrazí i na mém tenise. V téhle fázi turnajů největší rozdíl dělají právě ty naprosté maličkosti. Cítím, že svůj herní styl na trávě ždímám na maximum a vyplácí se to.
Vybavíte si nějakou historku, když jste společně s Karolínou reprezentovaly na olympiádě?
Pamatuji si, jak jsme se jednou domlouvaly, kam půjdeme na snídani. Nějak nám to ale časově nevyšlo, tak jsme si nakonec do autobusu vzaly jen croissant s Nutellou a kafe… S Kájou byla strašná sranda, hlavně na kurtu, protože ani jedna z nás nečekala, že budeme bojovat o medaili. Škoda, že to tehdy nevyšlo. Vypadly jsme obě bohužel hned v prvním kole singlu, o to víc jsme si to pak chtěly vynahradit v deblu.
Kdybyste jako fanynka sledovala zápas o grandslamový titul, kde proti sobě stojí zkušená hráčka v pokročilejší fázi kariéry, pro kterou je to možná poslední šance, a mladá nastupující hvězda – komu byste fandila?
To říkáte, jako by Kája už končila! (směje se) Bude to znít jako klišé, ale fandila bych dobrému tenisu. Výkony nás obou byly na tomto turnaji skvělé, proto jsme tady ve finále. Asi bych si stranu nevybírala.
Co tedy říkáte na to, že budete aktérkou vyloženě historické události, ryze českého finále grandslamu?
Jsem na nás obě nesmírně pyšná a myslím, že i celé Česko. Wimbledon je jeden z největších, ne-li vůbec největší turnaj na světě. Jsem strašně ráda, že jsme to dokázaly. Obě máme skvělou travnatou sezonu, takže to dopadlo nejlépe, jak mohlo.
