Článek
Sedmapadesátiletý Becker byl světovou jedničkou a vyhrál šest grandslamů. Na kurtech se mu dařilo, v civilu ale prožíval bouřlivá období. V době, kdy žil v Británii, ho jednání a důvěra v ostatní přivedlo až za mříže.
„Vězení – a teď mohu mluvit jen o anglických věznicích – je extrémně nebezpečné místo, má své vlastní zákony. Je to nepřetržitý boj o přežití. Lidé tam umírají, ať už sebevraždou, kvůli jiným vězňům, nebo jsou těžce zraněni. Je to brutální svět. V noci je to v pořádku. Člověk občas slyší křik a jiné věci, ale dveře jsou zavřené. Ale když se pak znovu otevřou, může se stát cokoli,“ vyprávěl Becker.
K přežití mu pomáhala práce. „Tajemství vězení je, že musíte co nejrychleji začít pracovat. Zaprvé, abyste zabil čas. A zadruhé, abyste vydělal peníze. Bez práce dostanete 15 liber týdně, za které si musíte zaplatit telefonáty a stravu, což nestačí. Pokud chcete třeba jablko nebo kávu, musíte něco dělat. Za práci bylo navíc asi 1,50 libry na den,“ vysvětlil šestinásobný grandslamový vítěz. V jedné věznici vyučoval základy angličtiny a matematiky, ve druhé byl učitelem tělocviku a antické filosofie stoicismu.
Podle jeho slov nikoho nezajímalo, že je mimo mříže slavný. Pro ostatní spoluvězně byl jen bílým Němcem, což nepředstavovalo výhodu, ani nevýhodu. Přesto byl zařazen mezi rizikové vězně a dostal vlastní celu. „Ředitel věznice znal můj příběh a obával se, že by toho ostatní mohli zneužít,“ vzpomínal Becker.
Jednou mu dokonce kdosi vyhrožoval a požadoval po něm peníze. „Nejsem typ, který by se hodně bál, ale dvakrát jsem se strachoval o život. Získal jsem zkušenosti, které bych nepřál ani svému největšímu nepříteli,“ přiznal olympijský vítěz čtyřhry z olympiády v Barceloně.
Proč vlastně podle něj ve vězení skončil? „Důvěřoval jsem špatným lidem. Velmi úspěšní sportovci jsou tak dobře opečováváni, že vlastní myšlení je skoro na překážku. Mladý, úspěšný sportovec nebo hudebník už musí jen podávat výkon, všechno ostatní se zařídí za něj. I nakládání s finančními úspěchy. A když jde o miliony, přitahuje to neuvěřitelné množství pomocníků a expertů, kteří chtějí svou provizi. Pak velmi rychle ztratíte přehled. Měl jsem finanční poradce, manažera, agenty, daňové poradce. A ti se samozřejmě dívali nejdřív na sebe, až potom na mě.“
Na pravou míru sedmapadesátiletý Němec v rozhovoru uvádí i samotné obvinění. „Moje firma nebyla insolventní. Tak jsem se zeptal úředníka, zda si z ní mohu vzít peníze. Řekl, že ano. Jen to musím oznámit insolvenčnímu správci. To jsem udělal. Vzal jsem prostředky, protože mi řekli, že smím. Každému se může stát, že kvůli špatným radám udělá chybu,“ řekl s tím, že už nevěří každému a velmi těžce si pouští někoho k tělu.
Trojnásobný wimbledonský šampion ocenil i podporu svojí ženy Lilian. „I když to byla pro ni obrovská zátěž, každou neděli večer přiletěla do Londýna, v pondělí v poledne mě navštívila, odpoledne zase letěla zpátky. To je láska. Někdy přišla i v pátek, sobotu nebo úterý,“ řekl s tím, že mu to psychicky nesmírně pomáhalo. „Bylo to fantastické, protože se vám jako vězni může stát, že máte pocit: venku na mě všichni zapomněli. Ale tím, že mě Lilian navštěvovala, jsem měl pokaždé důvod těšit se na příští den.“
Kniha vznikala přes rok a Becker, kterému kvůli jeho chování i pestrému životu média často přezdívala bouřlivák, přiznal, že to pro něj byla určitou formou terapie. „Probírat, co se za posledních 15 let stalo, léčí duši. Člověk tomu dění lépe porozumí a poučí se z toho. Proto jsem s knihou začal hned po propuštění,“ dodal Becker.
