Článek
Jaké to je být mezi takovými českými sportovními legendami?
Ani jsem to nevěděl, než jsem to zahlédl na sociálních sítích Českého olympijského týmu. Je samozřejmě super být mezi takovými fenomény. Martina Sáblíková mi nahrála video a Tomáš Dvořák mi volal. Když jsme stavěli dům, řešili jsme s ním zahradu, čemuž se teď věnuje. Nakonec měl moc práce, tak mi dohodil někoho jiného. A teď mi volal, že ho prosili také o nahrání videa, ale on mi radši zavolal a řekl, že mě vítá v klubu. Tak jsem mu poděkoval. Zavolání je lepší než video.
Sám víte, jak těžké je obhajovat vítězství, držet si neporazitelnost…
Jsem za to moc rád, ale že bych se doma bil do prsou, jak jsem úžasný, to ne. Určitě je těžší obhajovat a držet si konstantní výkonnost. Na hlavu i fyzicky. Vážím si každé sezony, protože ten sport mám rád. Cením si, že můžu trénovat a pak sklízet ovoce na závodech. Kdybych neměl takové úspěchy, motivace by byla horší. A mě baví být s klukama na loděnici, vidět, jak se zlepšují, zároveň když se posouvám já… Stojí při mně i štěstěna a já se jí snažím jít naproti.
O to cennější je, když dokážete vyhrát za všech podmínek? O Nymburku, kde trénujete, se s nadsázkou říká, že tam jsou jen vlnky od kachen. Na šampionátu v Poznani jste vyhrál i za hodně silného větru.
Je to tak. Třeba na Vltavě je hodně člunů a vln. V Nymburce ne, tam máme hezkou hladinu, vlny dělají maximálně přistávající kachny a labutě. Je to opravdová kanoistika. Ale když nefouká, dokáže vyhrát kdekdo. Pro mě je důležitější, že dokážu jezdit ve všech podmínkách, i těch, co mi v minulosti neseděly. To ukazuje, že jsem se fyzicky i mentálně posunul. Je mi třiatřicet, tak se jen tak z něčeho nepodělám.
Kuriozitou sezony byly dvě zlaté remízy na kilometru. Při úvodním Světovém poháru s Rusem Petrovem i teď na mistrovství světa s Maďarem Fejesem.
Když jsem loď kopnul do cíle, říkal jsem si, že to bude na medaili, ale nebyl jsem si jistý vítězstvím, ani jsem na tabuli neviděl ta malá písmena. Tak jsem čekal, jestli někdo zařve. Když to vyšlo, bral jsem to, že jsem něco získal. Maďar je docela sympaťák, tak mi to bylo jedno. Na cílové fotografii byla moje špička lodi první, což je lepší. Kdybych viděl, že je druhá, ani nevím, jestli by se mi na nejvyšší stupeň chtělo. Je to zvláštní. Podle pravidel se zaokrouhluje, ale přijde mi, že technika jde dopředu, v Poznani prezentovali, že mají poprvé cílové kamery na obou březích, přitom těch remíz bylo až až. To se mi moc nelíbí.
Jedinou drobnou kaňkou na šampionátu bylo semifinále na deblkanoi, z něhož jste s bratrem Petrem těsně nepostoupili do finále.
Na jaře jsme začali dobře, na mistrovství Evropy to trochu drhlo, pomýšleli jsme výše než na šesté místo. Pak nám o setinu uteklo finále na Světovém poháru v Montrealu a to samé teď na mistrovství světa. Asi jsem si to štěstí trochu vybral na singlu. Dokážeme odjet krásné tréninky, jen bychom to potřebovali přenést do závodu. Béčko jsme vyhráli, celkově jsme byli desátí, ale chtěli jsme jet áčko.
Budeme muset začít debla trénovat, nestačí chodit jednou dvakrát týdně tři neděle před šampionátem. Na olympiádě by mohli mít medaili.
Co říkáte na slova vašeho dědy a trenéra Josefa Fuksy?
Hodně předbíhá. Já myslím, že není třeba chodit na debla každý den. Já věřím, že se polepšíme.
Do olympijské kvalifikace jste získal maximální možný počet bodů. Plánujete si vyrazit obhlédnout areál v Los Angeles?
Body mě nezajímají. Chci být co nejlepší ve všech závodech. Nemůžete jít do závodu s tím, že potřebujete předjet toho a toho… Když bude v Los Angeles předolympijská regata, tak tam vyrazíme. Uvidíme, jestli i dřív. Přípravu máme naplánovanou tradičně do Kolumbie, která je ve stejném časovém pásmu, tak by to šlo.
Olympijské závodiště v Los Angeles je specifické už tím, že tam je mořská voda. Navíc je to přístav, kde hraje roli příliv a odliv.
Co vás čeká v nejbližších týdnech, než opět naskočíte do přípravy?
Teď budu čas trávit s holkama a jezdit na výlety. Děda bude mít osmdesát, tak se chystá velká party v loděnici. I kvůli tomu jsem musel vyhrát, abych mu dal dárek. Ještě pojedu na kole L´Etape v Pardubicích a vyrazíme i k moři, malá ho má ráda. A až přijdu zase na loděnici, začneme trénovat na novou sezonu.
