Článek
Turín (od našeho zpravodaje) - Moník začínal s beach volejbalem, ale od roku 2009 naplno pronikl do šestkového extraligového volejbalu. V Ústí nad Labem, Příbrami i Benátkách platil za výbušného smečaře. Jenže pak se ozvalo Kladno, kde ho trenér a bývalý reprezentační nahrávač Milan Fortuník předělal na libero.
„Zaplaťpánbůh za to,“ vzpomíná volejbalista pražských Lvů. Do reprezentace poprvé nakoukl právě až při svém kladenském angažmá, to už mu bylo 30 let. „Pro mě je každý rok v nároďáku to, kvůli čemu jsem začal hrát volejbal. Ačkoli jsem nejstarší, ještě mám energii na to, abych si mohl užít každý čas strávený na hřišti,“ tvrdí rodák z Ústí nad Labem.
Moník bude zřejmě jediným hráčem, který prošel reprezentací a zároveň pozicí v pneuservisu. Byť je tato historie už dávná, už jedenáctiletá. „Přestoupil jsem z Příbrami do Benátek a tam to bylo takové poloprofesionální, takže jsem měl dopoledne dost času. Říkal jsem si, že ho něčím zabiju, než abych ležel jako někteří mí spoluhráči. Tak jsem si našel brigádu,“ vzpomíná.
Na úvazek u aut ale nevzpomíná ve zlém. „Byla to každodenní posilovna a příjemná zkušenost do života. Když jsi profesionální volejbalista, tak najednou i víš, co je to práce a ono ti to život trochu osvětlí. Byla to i taková příprava na to, co čeká po kariéře,“ vypráví 38leté libero, které vloni zažilo jízdu na světovém šampionátu na Filipínách, kde skončili Češi čtvrtí.
„Hned jsme si po šampionátu říkali, že jsme si na sebe upletli bič. Ale proto volejbal děláme, abychom měli co největší úspěch. Jsme profesionálové a pod tlakem musíme umět hrát,“ dodává loňský extraligový šampion.
