Článek
Turín (od našeho zpravodaje) - „Úplně nepochopitelně písknul balon, který pískat neměl. Mohli jsme si ho dohrát. Třeba bychom to nezvládli, ale to je jedno. Potom jsme měli míč na ruce, ale neudělali ho. Myslím, že nás to trochu zlomilo. Další set jsme nezačali dobře a už byli psychicky dole,“ mrzelo nahrávače Luboše Bartůňka.
Češi v závěru druhé sady zkrátka prožili horskou dráhu emocí. Mohli si sami připravit půdu pro setbol, ale po rozhodnutí arbitrů museli sami čelit dalšímu. Navíc se v tu chvíli začali daleko více soustředit na diskusi se sudím a problém byl na světě.
Od třetí sady se totiž volejbalisté z utkání prakticky vytratili. Fotbalovou terminologií se začalo hrát na jednu bránu. Belgičané se zlepšili snad ve všech herních situacích, zatímco česká úspěšnost klesala. „Nepřihráli jsme si, neubránili jsme, přestali dodržovat pokyny,“ mrzelo Bartůňka.
S výpadky ale národní tým bojoval celý šampionát. „Vždycky jsme měli excelentní set a najednou přišel další a totální propad. Sám si to nedokážu vysvětlit,“ kroutil hlavou zkušený nahrávač. Ani nový kapitán Patrik Indra nedokázal najít odpověď. Jeho bodová produkce přitom odrážela rozpoložení reprezentace.
V prvním, vítězném, setu nasbíral devět bodů. Ve zbylé fázi utkání přidal už jen pět. Nepomohlo ani jeho střídání za Šotolu, který bodoval jednou. „Nemůžeme si dovolit po vyhrané koncovce setu prohrávat další set hned o tři body. Provázelo nás to celým turnajem. Měli jsme nějaké výpadky ve hře. Asi to mělo dopadnout, jak to dopadlo,“ smutnil Indra, který se po celý turnaj potýkal s bolestmi zad.
Belgie však podle něj začala hrát výborný volejbal, na který Češi neměli odpověď. „Naprosto bez chyb, hlavně na útoku. Rozehrál se univerzál, kterého jsme první dva sety výborně drželi. Nezbývá než jim pogratulovat,“ hlesl Indra.
