Článek
„Možná bych byla raději poslední než čtvrtá, určitě by to pro mě bylo jednodušší překousnout. Asi mám ale někde v osudu psáno, že jsem tady měla skončit bez medaile," přiznala po závěrečném vystoupení. „Dělala jsem přitom, co bylo v mých silách, ale od začátku jsem cítila, že tohle není můj den. Vpředu mě držely jen skvěle připravené lyže, jinak jsem to nebyla já," uvědomovala si Soukalová.
Když zvládla i závěrečnou položku vstoje čistě a vyjížděla druhá ze střelnice, ihned vycítila, že bude nad její síly udržet za sebou skvělé běžkyně Dahlmeierovou a Mäkäräinenovou. „Když jsem právě tyhle dvě ucítila na zádech, tak mi bylo jasné, že končí veškerá legrace. Byla jsem děsně unavená, už ani nebylo co vymáčknout," připustila.
"Ten předposlední kopec, to tedy bylo něco. Mě braly křeče do nohou, zatímco ony dvě se hnaly dopředu a nešlo je žádným způsobem uviset," tvrdila v Norsku pro Český rozhlas naprosto vyčerpaná česká biatlonistka.
Když viděla, jak její soupeřky v boji o stříbro a bronz zmákly to stoupání, tak ji to podle vlastních slov úplně odvařilo. „Na posledním kilometru mi totálně došlo, jako snad nikdy v životě. Právě Laura s Kaisou jsou běžecky úplně jinde a já tady cítila nejlepší formu asi při štafetě," mínila Soukalová, pro niž není Holmenkollen ani po letošku úplně oblíbenou destinací.
Na zisk křišťálového globu si nevěří
Se střelnicí tady zrovna nekamarádím a když se mi to při masáku aspoň trochu střelecky sešlo, tak jsem zase odešla běžecky. Pořád ale věřím, že na mě medailová umístění z mistrovství světa ještě někde čekají, aspoň mám co dokazovat," tvrdila.
Hned i nabídla srovnání. „Loni jsem měla placku ze šampionátu a jinak celej rok nic. Letos mám zase nasbíraná krásná umístění ve Světovém poháru a šampionát končím bez medaile," uvažovala Soukalová, která se vydává rovnou do ruského Chanty-Mansijsku hájit ztenčující se vedení v seriálu.
Dá se očekávat tuhá bitva o křišťálový globus s Marii Dorinovou-Habertovou. „Když vidím, jak je na tom Maruška teď dobře, tak nevím, jestli to vůbec dokážu s nějakým náskokem dojet. Moc si nevěřím, ale třeba se z té skepse i silné únavy vyspím a po přeletu do Ruska ještě najdu sílu o ten velký pohár zabojovat. Věřila bych, že i tohle je napsané v osudu, jen si to musím odžít," prohlásila Soukalová.
