Článek
Jedno z nejzajímavějších svědectví podala v německém dokumentu ´Laura Dahlmeierová… o krok příliš daleko´ španělská horolezkyně Maríe Martínová. Ta se s bývalou soupeřkou Gabriely Soukalové setkala pár dní před neštěstím v základním táboře.
„Počasí bylo nesmírně proměnlivé. Slunce jsme měli možná dvě hodiny denně, jinak neustále pršelo. Na základní tábor se opakovaně valily laviny, padaly kameny i led,“ citoval Martínovou deník Bild.
Španělská horolezkyně se snažila Dahlmeierovou a její parťačku Marinu varovat. „Lámanou angličtinou jsem jim vysvětlovala: Je to nebezpečné, je to nemožné,“ vzpomínala.
Dokonce oběma ženám ukazovala fotografie hrozivých lavin. „Bylo to 24. července a ty největší laviny se skutečně uvolnily až poté, co Laura základní tábor opustila,“ dodala.
Bývalou německou biatlonistku zasáhl v pákistánském pohoří Karákóram ve výšce asi 5700 metrů sesuv kamení. Veškeré snahy o její záchranu byly marné. Nepodařilo se ani snést její tělo, což nakonec nevadilo v kontextu s přáním Dahlmeierové pro případ podobné události.
Na záchranné akci se podílel také horolezec Alan Rousseau, který popsal okamžik, kdy bývalou olympijskou vítězku našli: „Nejdříve jsme uviděli jen stan a potom jsme spatřili Lauřino bezvládné tělo.“ Stále podle něj byla připoutaná na laně.
S ostatními záchranáři se rozhodli, že se o vyproštění jejího těla nepokusí. „Probrali jsme všechny možnosti, jak se na místo dostat. Všem nám bylo jasné, že kdokoli by tam vstoupil, riskoval by vlastní život,“ doplnil.
