Článek
Na Tomeše dostala tip od Jakuba Marka, který se v minulosti staral o její tělo, oba fyzioterapeuti se znali ze Šumperka. „Tak jsem Šimonovi volala a říkala: Dobrý den, slyšela jsem, že jste volný a měl byste zájem pracovat pro sportovce,“ popsala prvotní kontakt trojnásobná olympijská vítězka.
„To ano, jenže já jdu zítra na operaci křížového vazu,“ reagoval Tomeš, jenž si zranění přivodil při basketbale. To by byla pro spojení s lyžařskou a snowboardovou hvězdou neřešitelná komplikace, těžko by se mohl po takovém zákroku pohybovat na svazích. Ledecká se ale nevzdala.
„Volala jsem panu Beznoskovi, že mu má druhý den přijít na stůl můj potenciální fyzioterapeut, a pan doktor byl tak hodný, že nabídl případně jiný termín, aby za mnou mohl přijet. A Šimon měl takové koule, že operaci zrušil úplně,“ cenila si Ledecká.
Vyplatilo se, osobní setkání skončilo úspěchem, i když měl Tomeš ze setkání s globální zimní hvězdou pochopitelně respekt. „Byl jsem nervózní, i když Ester pak říkala, že jsem vypadal docela klidně,“ usmívá se.
„Přišla se podívat i maminka a já před ní hned říkala, že dobré a bereme ho. Jsem ráda, že se pořád můžu spolehnout na svůj instinkt,“ hlásí Ledecká, o níž se v posledním olympijském cyklu staral jako fyzioterapeut Ladislav Polášek.
Ester Ledecká se svým novým fyzioterapeutem Šimonem Tomešem
A Tomešova operace? „Nejsem zase takový tyran. Jsme domluveni s panem Beznoskou, že po sezoně mu ho tam dovezu,“ usmívá se Ledecká.
„Basket s tím hrát nejde, ale svah sjedu až překvapivě v pohodě, i když nejsem lyžař,“ popisuje Tomeš, jenž cíleně hledal práci kolem sportu.
Pracovat s jednou z nejúspěšnějších sportovkyň je práce snů, na druhou stranu nesmírně náročná. Zatímco trenéři si ji dělí mezi lyžařskou a snowboardovou přípravou, fyzioterapeut je s ní přes zimu prakticky nonstop.
„Nepočítal jsem to, ale moc dní, kdy budu doma, asi nebude,“ je smířený Tomeš. „Ale kdy jindy bych měl takovou práci dělat? Nemám rodinu, závazky, můžu cestovat, mám energii a strašně mě to baví,“ říká nadšeně.
Je to ostatně obvyklý scénář, v němž mladý fyzioterapeut u Ledecké získá zkušenosti, udělá si jméno, ale „životnost“ v týmu většinou nepřesáhne jeden olympijský cyklus. Pak se obvykle věnují soukromé praxi a rodině.
