Článek
S lehkostí jste vyhrála volnou desítku. Vypadalo to jako by vás sobotní závod v Gällivare ani neunavil. Jak jste se na trati cítila?
Nebylo třeba sahat do rezerv, něco tam ještě zůstalo. Když jedete v pohodě, přidá se euforie, vypadá to všechno lehce. Na trati jsem ale jela podlahu, na doraz. Ve finiši by se ale dala ještě udělat nějaká ta vteřina. Cítila jsem se dobře, jela jsem podle potřeby. Korespondovalo to s tím, co jsem odtrénovala přes léto.
Tušila jste už ráno, když jste vstala, že můžete podat takový supervýkon?
Ještě nikdy v životě jsem ráno nic takového necítila. Potěšily mě ale podmínky. Den před závodem byla vánice, do rána to ale přestalo. Skoro zázračně, takže bylo počasí, které mi vyhovuje.
Začala jste poměrně rychle, už na prvním mezičase jste byla nejlepší z okruhu největších favoritek. Nelekla jste se, že jste přepálila tempo?
Nemyslím, že bych úvod tak úplně napálila. Ale je fakt, že v jiných závodech jsem začala pomaleji, a pak za to vzala. Teď jsem to zkusila tak, abych to udržela.
Kdy vám bylo jasné, že vyhrajete?
Neměla jsem ideální informace o tom, jak vypadá situace, přesněji jsem to zaregistrovala asi dva kiláky před cílem.
Nemoc, která vám na začátku listopadu hrozila při odjezdu z Prahy na přípravu do Finska, vám podle všeho nakonec nepřinesla nic zlého...
Nebylo to dramatické. Ve Finsku byly pořádné mrazy, tak mě to nějak vypálilo. Trénovala jsem bez omezení, i když doma jsem se tak úplně dobře necítila.
Jakou jste přikládala váhu přípravnému vítězství v Muoniu?
Pro mě to bylo uklidnění, i když pár soupeřek mi tam chybělo. Někdo to jel z odpočinku, někdo z tvrdé přípravy. Mělo to takovou řekněme kontrolní váhu.
Okolí si teď bude říkat, že kýžený celkový triumf ve Světovém poháru je ve vašich silách. Co si říkáte vy sama po takovém triumfu? Nakolik vás to povzbudilo?
Vidím to pořád jako hodně složité. Björgenová na mě teď tolik neztratila a je tam hodně sprintů, ve kterých ona získává. Jedu závod od závodu. Chci jich co nejvíce dokončit tak jako tenhle. O tom, jestli půjde vyhrát svěťák, se budeme moci bavit tak někdy od ledna.
Trenér Frühauf odjel v průběhu přípravy domů s tím, že ho nebudete při závodě potřebovat. Mluvila jste s ním ještě před vítězstvím nebo až po něm?
Jen jsem registrovala pochvalnou zprávu. Nebylo třeba mluvit, už ve Finsku jsme si řekli, jak to má být. Teď víme, že vše je v pořádku. Ale trošku mi tu přece jen chyběl. Hlavně to jeho nadšení. Když hlásí mezičasy, má to jiný nádech než od ostatních, ale tým jinak funguje super, i lyže byly dobré.
Co říkaly soupeřky, nelekly se vaší formy?
Přišly s gratulací, ale já to pořád nijak nepřeceňuji. Přijdou hromadné starty, to je úplně jiné závodění. A taky klasika už za týden. Na to jsem zvědavá.
V minulosti jste říkala, že zázemí na severu je poněkud drsnější...
To platí neustále, ale díky Ulfovi (švédskému servismanovi Olssonovi - pozn. aut.) máme tentokrát lepší bydlení, pronajali jsme si větší chatku než v minulosti. Taky je to nehorázně drahé. Částečně tu jsem za své. Zázemí tu sice není kdovíjaké. Ale ve Skandinávii závodím ráda, sníh a lyžařské podmínky tu jsou super.
Jako závodnice skandinávské soustředění a ostrý start sezóny zažíváte naposledy. Jak vás i malou Lucku potemnělý sever letos ničí?
Ale neničí nás vůbec, i když je tu vlastně pořád tma. Když netrénuju, tak odpočívám. Vlastně se tady ani nic dělat nedá, ale mám tady Lucku. Při závodech s chůvou nechyběla u tratě.
