Článek
Jen od hotelu na vinné stezce Strada del Vino mezi Bolzanem a Meranem to měli nahoru na Passo Vendola třináct kilometrů. „Jeli jsme i na Pampeago a Lavazze a zkoušeli, proč se tam Křižák tak kroutil," vykládal 33letý český lyžař.
Giro si ale napřímo užili jen v televizi. „S temperamentním italským komentářem to byl moc pěkný zážitek. Lepší než se někam štvát za pelotonem a pak se tam celej den mačkat, tam šlo o život. I když jsme to od nás měli kousek. Byli jsme tam hlavně kvůli svýmu tréninku," vysvětluje Koukal.
„Na kole jsme jezdili většinou spolu ve skupině klidnějším tempem. Většina teprve začínala. Ale třeba Švéd Ottosson už měl za sebou jednu Mallorku, takže na tom byl o něco líp," popisuje partu. Do ní patřili kromě něho Stanislav Řezáč, Slovák Bajčičák, Švýcar Sutter a Němec Escher. Druhý Němec v týmu Gerstenberger se připojil jen na víkend, neboť do června pracuje.
Podpůrný tým tvořil šéf týmu a jeho asistent. „Měli jsme dvě auta, doprovázely nás na každý trénink. Máme rámcový plán, ale o jeho naplnění se stará každý sám, jsme profíci. Když se zdálo, že to někdo moc dře, zastavilo se a Manfred (asistent šéfa týmu) změřil laktát a řekl číslo. A pak nechal na vás, jak s tím naložit," popisuje fungování týmu.
„Oproti loňsku je vidět další posun k profesionalizaci. A hlavně jsme si sedli lidsky, funguje nám to spolu." Další přípravu mají většinou individuální. Znovu se sejdou všichni společně jen příští týden na testech v Ramsau pod Dachsteinem, sídle týmu. Hned poté je čekají největší norské závody léta na kolečkových lyžích – Iddrets Cup.
