Článek
Hravost je dědičná... Internacionál Vladimír Šmicer a jeho syn Jiří Šmicer během představení esportového týmu Entropiq.
Zakladatel esportového týmu Entropiq Martin Kabrhel (vlevo), Jiří Šmicer a internacionál Vladimír Šmicer.
Táta a kluk ve stejném dresu... Internacionál Vladimír Šmicer se synem Jiřím během představení esportového týmu Entropiq.
Internacionál Vladimír Šmicer se synem Jiřím během představení esportového týmu Entropiq.
Hravý byl vždycky. Třeba s tchánem Ladislavem Vízkem dodnes soutěží a trumfují se jako malé děti. Teď Vladimír Šmicer spojí příjemné s užitečným. Gamepad bral často do ruky již během svojí blyštivé aktivní kariéry.
„Jsem na hraní trochu závislý. Krátil jsem si jím čas na soustředěních, PlayStation si i teď vozím po světě všude s sebou. I na dovolenou," prozrazuje na sebe s úsměvem.
Překvapení u Šmicerových. Kdo zazvonil u dveří?Video: Entropiqteam
Žena Pavlína, aby měla svatozář... Hravý choť teď odvede k esportovým hrám i šestnáctiletého syna Jirku, který jinak kope i klasický fotbal jako táta a hrál za Dolní Chabry, Slavii a Admiru.
„Mladý má výhodu, že doma už jsou ode mě zvyklí. Nemáme hodinky ticha, ale hodinky her," kření se Šmicer. „Pavčina ví, že jsem vždycky hrál, i v Anglii a ve Francii. Hraní je strašně návykové, můžete porážet i cizince. Ale když prohraju, jsem pak doma smutný..."
A teď do světové špičky!
Do esportu nicméně vítěz Ligy mistrů s Liverpoolem vstupuje se vší vážností. Entropiq je špičkový domácí klub, v jehož barvách působí aktuálně třetí nejlepší Čech ve světovém žebříčku hry FIFA 20 Štěpán Sobocki přezdívaný Riijk.
Táta versus syn, Šmíca proti Georginovi...
„Když vidím, kolik mladých lidí se esportu věnuje, kolik se v něm začíná točit peněz, tak v něm vidím velkou budoucnost a příležitost, osobní i byznysovou. Popularita gamingu stoupá a jsem přesvědčený, že esport v sobě má ohromný potenciál. Láká mě být jeho součástí. Věřím, že se dostaneme do světa a budeme i tam patřit mezi nejlepší," potvrzuje Šmicer maximální ambice.
Láká ho být ve stejném týmu se synem.
„Táta hraje hlavně NHL, já zase FIFA, takže moc se spolu neutkáváme. A když třeba zkouší příběhovky, tak na něj spíš koukám," líčí domácí poměry Jiří alias Georgino.
Esportu v poslední době pomohla i pandemie koronaviru. „Když byli lidé doma, gaming šel obrovsky nahoru. Viděl jsem, že je v něm opravdový potenciál. Esport má velkou šanci se jednou dostat na olympijské hry," avizuje vicemistr Evropy z roku 1996.
