Článek
S velkým fotbalem jste začínal ve Slavii a teď hrajete esport na nejvyšší úrovni za Spartu. Jak to tedy je s tou vaší klubovou přízní?
Jsem z Mladé Boleslavi, táta fandil Slavii a já měl rád fotbal. Dostal jsem se do Slavie, táta měl radost, ale já to neřešil, byl jsem jen rád, že jsem v ligovém týmu. Byli jsme tam ale tři brankáři a já chtěl co nejvíce chytat, takže jsem se po pár letech stěhoval do Meteoru. A když jsem se už šel podívat na fotbalovou ligu, tak to bylo v Mladé Boleslavi a postupem času na Spartu, na Jardu Blažka, Řepku, to bylo nejvíc.
A teď v rudém dresu nastupujete také...
Postupem času se vše změnilo. Bydlel jsem v centru Prahy, velký fotbal mi zabíral hodně času a já se rozhodl to změnit. Na Spartě byl náborový turnaj a dopadlo to tak, že za ni teď hraju. Když je offline turnaj, tak mám na sobě i ten rudý dres. Doma mám spíš trika a mikiny. Ale velký fotbal hraju dál, moji fandové z esports mě přesvědčili, abych šel hrát za Miškovice pražskou I.B třídu. Tam když nestihnu trénink, nic se neděje a lákali mě, že budu hrát v poli.
Jan Hradil sice reprezentuje Spartu ve hře FIFA, s míčem to ale umí sám i na zeleném trávníku. Teď nastupuje v pražské I.B třídě za Miškovice.
Jak moc vás naplňuje hraní esport, je to práce snů?
Jsem naprosto spokojený. Jediná nevýhoda tam je, že když chci vysílat, tak je to jako s těmi nejlepšími filmy. Ty jsou v programu v prime time, takže i já musím vysílat večer, což je samozřejmě nepříjemnost, když jsem s přítelkyní, která je přes den v práci.
Zkuste těm, co vás neznají, prozradit, jak vypadá takový obyčejný den?
Co se týče víkendu, tak časově je to možná stejně náročné, jako když člověk hraje profesionálně fotbal. Když je třeba FIFA víkendová liga, tak na to padne jeden celý den. Běžný den je u mě posilovna, trénink, škola. Hraní přijde ke slovu až večer, přes den si užívám reálný život.
Čekal jste, že vás jednou esport bude živit?
To tedy ne. Možná, že by to tak ani nedopadlo, nebýt zranění, kterých jsem měl dost z velkého fotbalu. Nemohl jsem hrát a měl čas na esporty. Takže se dá říct, že všechno špatný bylo pro něco dobrý. Teď mě esport živí, tedy společně s videotvorbou, správou sociálních sítí. Není to jen o hraní, je tam i hodně věcí navíc.
Využijete něco z reálného fotbalu ve světě esportu?
Samozřejmě je fajn, když máte fotbalové myšlení. Můžou být třeba vyrovnaní hráči a pak nějaká myšlenka může pomoci. Ohledně FIFA, každý rok vychází nová edice hry a vy musíte hlavně poznat, co zrovna tenhle rok funguje a z čeho padají góly. To je asi nejdůležitější. Ještě k těm zkušenostem z velkého fotbalu. Vím, že jedním z nejlepších hráčů ve FIFA je kluk, co fotbal nikdy nehrál, takže to není podmínkou úspěchu.
Jaké to je, když sám hrajete nižší soutěž a pak najednou máte šanci válet s Messim či Ronaldem?
Messi má ale taky někdy problém zpracovat balon a v poli musí máknout. (směje se) Vím, že to někomu přijde divné, když proti sobě nastupují stejní hráči v obou týmech. I já to tak mám, že když hrajeme s kamarádem, tak třeba hraje Chelsea proti Chelsea. Samozřejmě by bylo fajn, mít v sestavě pořád třeba Hložana (Hložka – talentovaného hráče Sparty), jenže vy, pokud chcete vyhrát, tam prostě musíte mít ty největší hvězdy. Messi, Ronaldo, Mbappé nebo Neymar, to je prostě povinnost. Bez nich to nejde.
Když hrajete za Spartu, berete si někoho z Letenských ve virtuálním světě aspoň na lavičku?
Určitě jo. Právě Hložana, nebo Láďu Krejčího mladšího, to jsou kluci, s kterými jsem i v kontaktu v reálném světě. A když je třeba zápas rozhodnutý, tak kluky do zápasu i pošlu a někdy dají i gól. Pak je třeba označím a oni to i vidí, že si u mě zahráli.
Ladislav Krejčí mladší ze Sparty Praha během utkání Fortuna ligy.
Fotbal se hrát momentálně v Česku nedá, v nižších soutěžích si nekopnete do konce roku. Užíváte si ho aspoň u monitoru...
Výhoda je v tom, že když chci vysílat, tak můžu klidně i přes den. Dá se v pohodě streamovat a lidé vás sledují. Ale jinak samozřejmě trpíme taky. Parádní jsou offline turnaje, kdy máte třeba turnaj na Letný, nebo v kině a lidi vám přijdou fandit. Dáte gól a slyšíte tu radost, to je skvělé. Teď jsou turnaje hlavně online, bez fanoušků, takže je to i pro nás jiné.
V souvislosti s esporty se často mluví i o spojení s olympiádou. Je třeba tohle váš sen?
Na tohle se ptá skoro každý. Já si myslím, že esporty olympiádu úplně nepotřebují. Když tam esporty ale budou, určitě nebudu nějaký odpůrce, ale nejsem ani ten, kdo to nějak prosazuje. Esporty se o sebe nemusí bát, ohromně rostou. A co se týče nějakého snu. Momentálně bych bral, kdyby se mi povedlo dostat se třeba na mistrovství světa. To by byla paráda.
