Článek
Poslední dva duely s Mohučí a Werderem Brémy jste odehrál celé. Znamená to, že jste se stihl během léta stoprocentně nachystat po vleklých problémech z loňské sezóny?
Ještě mě trošku přibrzdilo zranění třísel. Hned po sezóně jsem musel na malou operaci, ale v přípravě jsem se dostával do hry. S trenérem jsme se domluvili, že první kolo Německého poháru vynechám, ale pak už jsem byl připravený. Jsem nadšený, že jsem mohl být dvakrát v sestavě.
Jenže váš Freiburg obě ta utkání prohrál.
Žádný bod a sedm obdržených branek ve dvou zápasech není pro obránce moc pozitivní bilancí. Těžko mohu tvrdit, že jsem spokojený. Ale upřímně také přiznávám, že jsem vůbec rád za starty v bundeslize.
Bál jste se po minulé sezóně, kterou jste prakticky celou promarodil, že budete muset Freiburg opustit?
Ano. Loni jsem kvůli zraněnému lýtku nehrál od září celou sezónu. Klub už mi naznačil, že mi kontrakt neprodlouží. Pak jsem odehrál posledních pět zápasů a dostal smlouvu na rok. Z hlediska zdravotního jsem klesnul na samé dno. Nevěděl jsem kudy kam, protože zranění se mi pořád vracelo. Po čtyřech letech v klubu jsem se bál, co bude. Jsem si vědom svého věku, o velké perspektivě také mluvit nejde. Tudíž jsem rád, alespoň za roční jistotu.
Výsledky těch dvou zápasů, do nichž jste nastoupil, vás musí trápit.
Ani v jednom zápase jsme nepropadli herně. Ale pouštíme soupeře do šancí, které jsou důsledkem řetězce chyb. S Mohučí rozhodla standardka, v Brémách jsem si připadal jako na hokeji. Vedli jsme, sedm minut před koncem srovnali na 3:3. Ale stejně jsme ještě dvakrát inkasovali.
Vítězný gól dali domácí z penalty po vašem faulu, ale podle německých médií jste jen „hasil“ chybu spoluhráčů.
To nechci hodnotit, ale penalta vůbec nebyla. Rozhodčí podlehl tlaku a spočítal nám drobné prohřešky za celý zápas. Jednou byla u nás v pokutovém území nastřelená ruka, pak třikrát hráči domácích upadli a chtěli penaltu. Čtyři minuty před koncem už jsme měli těchto vroubků moc.
