Rubriky:

Německo

Na maratón si troufnu. Ale po kariéře, směje se český reprezentant. Přitom trpí celiakií

9. října 2017 20:16 - Praha

Osmadvacetiletý záložník Herthy Vladimír Darida byl smutný z vyřazení v kvalifikaci o mistrovství světa 2018 v Rusku. Sám se ale nemá zač stydět. V Německu o něm obdivně píší a říkají, že je nezničitelným motorem mužstva. Naběhá obrovské množství kilometrů, má úžasnou ránu ze střední vzdálenosti. Při tom trpí celiakií, která mnohé lidi brzdí v rozletu. V rozhovoru pro Sport.cz a Právo ale zdůraznil, že zbytečně...

 

Vlastimil Vacek, Právo

Fanoušci mají v paměti ještě jeho nechytatelnou ránu, kterou překonal ter Stegena v duelu s německými mistry světa v září v Edenu. „Spoluhráči i další lidé v Německu to viděli a gratulovali mi. Ohlas ten gól měl, ale co to bylo platné, když nám nepomohl ani k bodu," litoval. Nakonec by ale ani ten bod nebyl z pohledu kvalifikace k ničemu.

„O tom, že se tvořil nový tým, se napsalo už hodně. Na začátku kvalifikace jsme ztratili body remízami se Severním Irskem a Ázerbájdžánem. Tím jsme sami sebe dostali pod tlak a nezvládli pak třeba zápas v Norsku. Do Belfastu jsme v září jeli buď hop, nebo trop. Museli jsme Severní Irsko bezpodmínečně porazit, abychom živili alespoň naději, to nám pak svazovalo nohy. Prohráli jsme a byl konec. Ale já bych tohle mužstvo nezatracoval, má zdravý základ, na němž se dá stavět v kvalifikaci o mistrovství Evropy 2020," hledal Darida důvody brzkého vyřazení a zároveň se díval už do budoucnosti.

Motor Herthy, který se nepřehřívá

Když přijde řeč na jeho fantastickou kondici, jen se usměje: „Ta oslavná přirovnání se poslouchají velmi dobře, ale je těžké takhle jezdit v každém zápase. Bundesliga, Evropská liga, reprezentace, těch zápasů je hodně, a to nejsme ani u poloviny podzimu. Náš klubový trenér Pál Dárdai to cítí a kádr rotuje, aby nás nevyždímal a předešel i zraněním."

Skutečnost, že má pravidelně v zápasech naběháno nejvíc kilometrů je pro Daridu přirozeností. „Vychází to z mého naturelu. Když jsem na hřišti, makám vždycky naplno," říká skromně a na dotaz, zda by si troufl na maratón sebevědomě odpoví: „Troufnul, už jsem o tom přemýšlel, ale nevím, jaké by to mělo potom následky (smích). Nemůžu riskovat, že se zničím na několik dní. Po kariéře ale chci maratón zkusit."

Bayern se prý zvedne

Minulý víkend Hertha obrala o dva body Bayern, i když prohrávala 0:2. Média se přela, zda byla tak dobrá, nebo je mnichovský gigant v krizi, o níž se v Německu teď hodně mluví. „Od každého trochu. Nám se povedl hlavně druhý poločas, když jsme Bayern zatlačili a dali dvě branky. Opravdu nejsou v pohodě. Zápas s námi měli v rukou, mohli si odvézt v pohodě tři body. Jenže oni polevili a my jsme toho dokázali využít. Bod je pro nás velmi cenný," přiznává.

Ale o ústupu mnichovského gigantu z předních pozic prý nemůže být řeč. „Až tak strašně bych to neviděl. Procházející určitou fází, která pro ně není zrovna komfortní, to se čas od času stane každému mužstvu, včetně těch nejlepších. Přišel zkušený kouč Jupp Heynckes, zkonsolidují se a zase budou válcovat soupeře. Kvalitní hráče na to určitě mají. Znovu budou na špičce doma a mezi nejlepšími v Evropě," je přesvědčen český reprezentant.

Berlín není Mnichov ani Dortmund

Jeho Hertha má ale k německé špičce poměrně daleko. „Proč? To je na hlubší rozbor, ale když vezmu letošní podzim, tak jsme pokazili zápasy v Mohuči a s Brémami, které jsme měli zvládnout. Tyhle body chybí. Tahle sezóna je pro nás oproti minulým náročná v tom, že poprvé, co jsem v Berlíně, hrajeme Evropskou ligu a musíme zvládnout velké množství těžkých zápasů. Myslím si, že předvádíme dobré výkony. Bohužel některé výsledky jim neodpovídají," nabízí svůj pohled.

Hertha také nemá tak famózní fanouškovské zázemí, jako třeba Bayern nebo Borussia Dortmund. „Fanoušky máme, a také chtějí, abychom hráli každý rok o poháry. Pravdou je, že chodí něco přes čtyřicet tisíc diváků, takže kapacita Olympijského stadiónu 74 000 sedadel je zaplněná jen výjimečně. Kontakt navíc není tak těsný, protože má atletickou dráhu. V Berlíně je velký výběr sportovních akcí, když pominu obrovskou kulturní nabídku. Žije tu také mnoho cizinců, spousta lidí s nejrůznější kulturou, mnohé fotbal ani nezajímá," hledá vysvětlení.

„Mám tam docela klid. Fanoušci mě nezastavují na každém kroku. Občas si někdo řekne o fotku nebo podpis, ale není to masové, že bych nemohl na ulici. Upřímně, tahle anonymita mi spíš vyhovuje, že se v tom davu ztratím a mohu chodit kamkoliv. Když přijedu do Plzně, zastaví mě mnohem víc lidí," přizná.

O tom, že by hlavní město Německa opustil a šel za lepším, ale zatím neuvažuje... „Samozřejmě se chci dostat výkonnostně ještě dál, mým snem je zahrát si Ligu mistrů, získat nějaké trofeje. Nikde ale není psáno, že se mi to nemůže povést s Herthou, kde jsem opravdu spokojený. Když tým vydrží déle pohromadě a bude nám to klapat, tak proč by se to nemohlo povést."

V Berlíně by mohl dělat průvodce

Berlín je velké multikulturní město, český středopolař se v něm ale rozhodně neztrácí. „Žije se tam krásně právě proto, že nabízí tolik možností. Každý den můžete jít někam jinam, do jiných restaurací, divadel, kin. Momentálně vzhledem k množství zápasů se toho moc stíhat nedá, ale dřív, kdykoliv to bylo možné, jsme chodili na koncerty, do divadel, na procházky, střídali restaurace podle toho, na co jsme měli chuť. I teď se ale snažím využít každé volné chvilky. Mám v Berlíně pěkný byt, ale zvažuji přestěhování do klidnější čtvrti," prozradí svoje plány.

Město zná velmi dobře. „To ano. Všechna známá místa a památky už jsem prošel mnohokrát, vždycky, když za mnou někdo přijede, chtějí je vidět. Už bych mohl dělat průvodce, směje se. Ale hned přizná: „Z domova mi tu nejvíc chybí rodina a kamarádi. Není to sice tak daleko, ale abychom se viděli pravidelně, to zase nejde."

Celiaci nejsou odepsaní

Trpí celiakií, což je choroba, při níž se musí člověk vyhnout lepku. O tom, že by kvůli ní musel upustit od velkých fotbalových plánů, ale nikdy neuvažoval, naopak nabídl poněkud překvapivé vysvětlení: „Asi to bude znít divně, ale právě naopak! Já byl jako kluk strašně malý, o dvě hlavy menší než vrstevníci. Tělo špatně získávalo živiny z potravy. Štvalo mě to. Nejen lékaři mi ale říkali, že když budu mít bezlepkovou dietu, tak vyrostu. Tak jsem to vlastně přivítal. Nejsem čahoun, ale kluky jsem tak nějak dotáhl a nabral i svalovou hmotu. Byl jsem vlastně rád, že ji mám."

Dokonce se nemusí vzdát ani oblíbených českých jídel jako je svíčková a v Berlíně si může dokonce dopřát i hamburger. „Sice si svíčkovou nedám v restauraci, ale v Německu jsou k dostání kvalitní bezlepkové mouky a spousta dalších potravin pro nás, co máme celiakii. Takže si tahle jídla udělám doma, když mám chuť a nečeká mne večer zápas (smích). Celiakii má poměrně hodně lidí a je spousta takových, kteří drží bezlepkovou dietu, aniž by museli, takže i pro výrobce potravin je to zajímavé, a vyrábějí nové. Lékaři i doporučují neceliakům, aby v té dietě občas zhřešili," říká s tím, že celiaci rozhodně nejsou pro špičkový sport a život odepsaní lidé.

A posílá jim také vzkaz: „Určitě bych všem doporučil sport už od dětství. Rozhodně ať nepropadají žádným chmurám. S celiakií se dá dobře žít i vrcholově sportovat a reálně si klást vysoké cíle."

Karel Felt, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Německo

Filtr článků - Německo


Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Tabulky

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..