Článek
Povězme si na rovinu: jsem ten poslední, který by přehnaně reagoval na výsledky jednoho kola. Lakonicky konstatovat něco o statisticky nevýznamném vzorku patří do výbavy datového analytika stejně jako amalgám pro zubaře. Jenže v případě vstřelených gólů v českých utkáních možná nejde jen o rutinní zákrok proti „malému kazíku“ v šestce vlevo nahoře, na tenhle zánět bude třeba vytáhnout silné kleště.
Po devadesátkových hodech jsme si od začátku tisíciletí v Česku zvykli zhruba na 5,5 gólu na hokejový zápas v základní části. Nejvíc branek padlo v sezoně 2006/07 - 5,83 na zápas, shodou okolností hned po nejhorší sezoně - 2005/06, kdy se průměr propadl na 4,94. To bylo také jednou jedinkrát, kdy se brankový průměr potopil pod pětigólovou hranici.
Počet gólů za poslední roky
A teď v ní máme opět namočené brusle. Start letošní sezóny se blíží smutnému rekordu, dosaženému v éře, kdy zápas mohl skončit remízou 0:0. Počet branek na 60 minut hry, což je trochu jiná a přesnější metrika (bez „umělých“ gólů za nájezdy a zohlednění délky prodloužení), klesl na hodnotu 4,9 - nejnižší za poslední dekádu. Průměrný hokejový zápas zažije slabší skóre než 3:2. Fanklub defenzivního hokeje likes this.
Kdo nebo co za to může? V rámci férovosti je třeba dodat, že porovnáváme celé sezóny s rychlým startem specificky našlapaného ročníku, takže zapějme všichni nahlas: „Jde o statisticky malý vzorek“. Dokonce i loňská sezóna začala podobně slabě. Po měsíci jsme byli rovněž pod pěti góly, ve zbytku sezóny se ofenziva zmátořila.
Letošnímu ročníku taky zatím chybí jasní outsideři. Vyrovnané týmy produkují vyrovnanější výsledky. A Tipsport extraliga je vyrovnanější než kdy předtím. Všechny týmy mají ambice, všechny posílily.
Bohužel všichni také vidí, s jakou hrou se dá v Česku uspět. Zasloužený respekt k třineckým a komeťáckým úspěchům má i své odvrácené stránky, v každé lize se kopírují ti nejlepší. Poctivá defenzíva, zahuštěná obrana středního pásma a následně slotu, kvalitní brankář, limitování ztrát puku v nebezpečných prostorech a čekání na chyby. Plán posledních mistrů nepřipomíná recept na útočný ohňostroj.
A taky není. Například celkový počet střel v zápasech TELH dle statistiků neznatelně roste, ale pokusy z předbrankového prostoru (tzv. vnitřního slotu) letos zaznamenaly velký propad. V posledních dvou letech také klesá počet střel ze slotu, kterým předchází přihrávka, což naznačuje složitější život pro kombinační hru.
Česká liga taky patří mezi fyzicky nejnáročnější na světě. Hrají ji v průměru nejtěžší a nejvyšší hráči v Evropě (dle údajů v EliteProspects mají hráči TELH hráči na soupiskách týmů v ČESKU 87,5 kg, ve Švédsku 86, ve Švýcarsku 85,5 a ve Finsku 84,8 kg). Pravidelně patříme i mezi nejstarší soutěže (švýcarská NL 27,8, ČESKO 27,2 let, Švédsko 26,6, Finsko 25,5). Ve vysoce konkurenčním prostředí se zranění a nemoci (kterých v nabitém programu není vůbec málo) řeší nákupem dalších zkušených hráčů, takže se opět snižuje šance, že jeden tým výrazně přejede druhý. Anebo že někdo předvede něco divokého.
Historický počet gólů za zápas v TELH
Zároveň stále víc týmů zužuje kluziště, což technickým hráčům dál komplikuje život, zejména když jsou přivírány oči nad zpomalujícími fauly. Vloni ve Finsku vyhlásili nulovou toleranci zákrokům „volnou rukou“, držení, nedovolenému bránění v boxoutech a různým typům clon na hráče bez kotouče. Vzorové nepovolené zákroky z tamního instruktážního videa běžně vídáte na českých stadionech, ale ruka rozhodčího po nich zůstává často dole. Finská Liiga v sezóně, kdy tyto změny zavedla, zvýšila průměrný počet branek o 0,6 na zápas, a i letos tento nový průměr dál vylepšuje.
Nechci svádět vše na rozhodčí, respektive na aktuální výklad pravidel v Česku, potichu stranících úporné defenzívě. Pokud ale kolega Milan Antoš hořekuje nad snižujícím se počtem českých hráčů v NHL, možná stojí za to se zeptat, v jakém prostředí mají české naděje prokázat své kvality. Jaký hokej preferujeme, komu v něm poskytujeme výhody a jestli talentovaní junioři mají šanci uspět ve wrestlingu u mantinelu.
Ale to není vše. Dalším problémem s góly v letošní extralize je, že ani vyloučení provinilce nebolí tolik co dřív. Týmům totiž výrazně vázne úspěšnost přesilovek.
Statistika gólů v přesilovkách
Zatímco v normální hře 5v5 padá podobně gólů jako v uplynulé sezoně, v nerovnovážném počtu hráčů na ledě jsme se dočkali zatím o čtvrtiny branek míň než loni (góly v přesilovkách i v oslabeních dohromady). Tím jsme přišli zhruba o 30 gólů, které by nás posunuly blíž k loňským hodnotám.
I s nimi by se ale počet branek plácal v dlouhodobě podprůměrných hodnotách. Což je zvláštní paradox, protože zároveň do soutěže proudí nejkvalitnější čeští i zahraniční hráči za celou dobu její existence. Česká liga v poslední pětiletce gólově spíš klesá a jde tím proti celosvětovému trendu. Druhým rokem po sobě je nejdefenzivnější soutěží z top lig v Evropě (a na gólově bohatší NHL už ztrácí víc než trefu na zápas).
K navyšování počtu branek většinou nedochází samovolně, ale často mu předchází úprava pravidel anebo alespoň systémově přísnější dohled na jejich dodržování. Možná by na úvod stačilo málo. Přiznat si, že máme problém.
