Článek
Když hrál v modrobílém dresu poprvé, na jeho premiéru proti Karviné se přijel podívat se staršími žáky ze slovenské Galanty (za odměnu za postup do druhé ligy) i tamní starosta Peter Paška. Výprava Elvise celý duel hlasitě podporovala. „Byl to intenzívní a velmi silný pocit, když jsme ho na hřišti viděli," prozrazuje Paška, jenž v jeho story sehrál významnou roli. Proto ty emoce. „Je jako můj druhý táta," objasňuje hráč láskyplně. „Jeho příběh opravdu není tuctový," uznává Paška. Nejprve to Elvis zkoušel v ukrajinské Oděse, kde se ovšem ocitl bez prostředků v bídných podmínkách. „Bydlel jsem ve velmi špatném domě s chudými lidmi, kteří třeba čůrali na chodbě," vzpomíná 24letý útočník.
Pochopitelně toužil po změně. Když nemohl získat vízum, zkoušel to různě a naletěl i podvodníkům. „Byl jsem kaput," přiznává. Tak nasedl na vlak a odjel na Slovensko. Načerno a bez potřebných dokumentů. Na hranicích ho však chytili a ocitl se v utečeneckém táboře v Rohovci u Dunajské Stredy.
„Právě odtud k nám dovedli jednoho mladého a chudého černocha. Chtěl, abychom se na něj podívali, že umí hrát fotbal. Tehdy v Galantě trénoval Anton Dragúň, pan trenér s velkým T, který si jeho talentu všiml. Nejprve k nám docházel na tréninky z utečeneckého tábora, až se poté stal členem naší rodiny," vykládá starosta Galanty.
„Bylo tam hodně šťastných okolností. Možná kdyby se neocitl v Rohovci, k fotbalu se třeba už nikdy nedostal, těžko říct," přemítá Paška.
Po štacích v několika slovenských klubech, například ve Zvolenu či ve Zlatých Moravcích, odešel po pěti letech do Česka. „Když jsme mu potřebovali vyřešit pobyt v Čechách, řešil jsem to dokonce i s paní velvyslankyní Klausovou," usmívá se dnes Paška.
Za snem silně věřícího Konžana pak posunula znovu náhoda. To když trénoval v jednom pražském fitness centru, jehož majitel se znal s koučem Vltavínu Martinem Frýdkem starším a Elvise mu doporučil.
Z Vltavínu pak po půl roce povýšil do druholigových Českých Budějovic a za dalších šest měsíců ho angažoval Slovan s novým koučem Zsoltem Hornyákem. „Má to těžké, ale čekal jsem od něj víc. Asi teprve zjišťuje, že první liga je kvalitativně někde jinde než ta druhá. Zatím se střelecky neprosadil. Ale pozitivní je, že se snaží a maká," říká kouč Slovanu.
Mashike Sukisa je výjimečný i tím, že mluví česky na velmi dobré úrovni. „Fotbalově ho ale člověk musí každý den tlačit do maxima. Je to dobrý hráč, ale s trochu laxním charakterem. Když ho člověk nehoní, má tendenci si ulevit. Je s ním potřeba pracovat, pak půjde ještě nahoru," říká Hornyák. Doufá však, že první prvoligový gól za Liberec vstřelí konžský hráč už zítra proti Opavě.
