Článek
Na první sezonu v nové roli asi jen tak nezapomenete, že?
Pauza po sezoně a do startu přípravy byla všelijaká. Plná emocí. Absolvoval jsem spoustu nepříjemných schůzek, nepříjemných rozhovorů. Už bych to nechtěl zažít. Byl jsem z konce sezony hodně špatný. Já v Teplicích vyrůstal, klub mám v srdci, hodně jsem si vše bral.
V závěru základní části jste hráli o postup do Skupiny o titul, jenže ze čtyř zápasů jste tři prohráli. V play-off o Evropskou ligu jste pak doma schytali osmibrankový příděl od Mladé Boleslavi. Jak jste tenhle duel prožíval?
První půlku jsem seděl na tribuně, druhou jsem stál v tunelu od šaten na hřiště a přál si, aby byl konec. Bylo mi hrozně.
Následně padaly pokuty, obránce Kroba jste přeřadili do béčka a dalším hráčům oznámili, aby si hledali angažmá. Jsou dané dialogy nejtěžší na nové práci?
V nové roli jsem se musel naučit říkat i nepříjemné věci. A že jich ke konci sezony bylo dost. Ale já nejsem typ, který do šatny chodí jen oslavovat vítězství. Jsem v šatně a mezi hráči pořád. Musí vědět, že s nimi držím basu. A když se mi něco nelíbí, tak jim to hned řeknu.
Štěpán Vachoušek
Od osmnácti let jste devatenáct sezon prožil na profesionální úrovni. Od loňské zimy jste dohlížel v Teplicích na mládež, během podzimu vás vedení jmenovalo sportovním ředitelem. Bylo složité najít si režim?
Aktivní fotbal už jsem opustil. Jednou za týden si jdu zatrénovat do Modlan, kde je skvělá parta a trénuje tam bývalý teplický spoluhráč Michal Doležal. Vyčistím si tam hlavu. Ale jinak jsem si veškerou zábavu musel odříct. Dělám od rána do večera, soboty, neděle, Vánoce, Silvestr. Doma moc spokojení nejsou, ale hodně mě podporují. I v těžkých chvílích na konci sezony. Kdybych rodinu neměl, možná bych se zbláznil. Děti i moje skvělá manželka mě podpořily. Dodali mi novou chuť do práce.
Když jste končil aktivní kariéru v létě 2017, tak jste sliboval, jak vrátíte rodině čas, který vám obětovala a splatíte tak pomyslný dluh. Ale na naplnění slibu asi nedošlo.
Manželka mi říkala, že devatenáct let čekala, až skončím s fotbalem. A já přešel na ještě časově náročnější práci. Takže mi říká, jestli bude čekat dalších devatenáct let... Ale respektuje moji práci a neuvěřitelně mě podporuje.
Trenér může jet na stáž, ale jak se získává zkušenosti na pozici sportovního ředitele dva roky po aktivní kariéře? Máte nějakého mentora?
Učím se za pochodu. Myslím, že tuhle práci musí mít člověk v sobě. A mám lidi, s nimiž si při řešení určitých situací zavolám. Jmenovat je nebudu, ale chci slyšet více názorů, byť ve finále se rozhoduji sám.
Zasteskne se vám někdy po aktivní kariéře?
Fotbal mi nechybí. Ale po volném čase se mi stýská, to nemůžu popřít. Časové vytížení je neporovnatelné. Jako hráč jsem věděl, od kdy mám trénink, v kolik skončím. Pak jsem si dal rehabilitaci, individuální trénink. A měl jsem volno. Teď jsem od rána v kanceláři, na telefonu, na cestách. Neexistují prázdniny, ani Vánoce.
Vážně ani během vánočních svátků jste neměl klid?
Ne. Já řešil přestup Alexe Krále do Slavie. Takže s Honzou Nezmarem, sportovním ředitelem Slavie, jsem mluvil během svátečních dnů častěji než s manželkou. Fakt to byla sezona, během níž jsem poznal všechno.
Co je pro vás nejsložitější?
Během kariéry jsem při tréninku viděl pokroky a věděl, kam směřuji. Ale teď... Je psychicky hodně náročné, když jednám s hráčem měsíc a on pak podepíše jinam. To je velké zklamání. A věřte, není jednoduché do Teplic přilákat hráče. Často volí ze čtyř pěti nabídek. Takže jsem byl vážně šťastný, když jsem dotáhnul příchod dva kluků, o které byl zájem jinde.
Štěpán Vachoušek během své aktivní kariéry
Přitom Teplice jsou klubem, který plní všechny závazky a včas. Proč hráči odmítají oblékat váš dres?
Zásadním faktorem je naše poloha na severu republiky. Kluci z Moravy chtějí do Prahy. Pražákům se nechce z Prahy. Nejlepší a nejsnadnější je si hráče vychovat. Jenže většinou se z ročníku se do áčka dostane jeden. A bohužel kolikrát jeho talent a schopnosti prostě vyšumí.
Požadují hráči i kvůli poloze vašeho klubu větší finance, přestože jejich kvalita tomu vůbec neodpovídá?
Kolikrát jsou někteří hráči skutečně nesoudní. Oni na to většinou přijdou. Jenže až časem. S přibývajícím věkem. A to už je pozdě.
Prožil jste velice úspěšnou kariéru. Byl jste kapitánem vítězné jednadvacítky na ME, získal bronz na kontinentálním šampionátu 2004, rakouský titul s Austrií, domácí pohár s Teplicemi. Překvapuje vás, o kolik si hráči řeknou s ohledem na kvality, které mají?
Ano, překvapuje. Podle mého je to dané dobou. Kluci si kolikrát myslí, že mají větší a lepší výkonnost než ve skutečnosti. Je kolikrát těžké jim říct, že to tak není. Mají totiž svoje vidění. A domluvit se za takové konstelace na smlouvě je strašně těžké.
Ustupujete při vyjednávání?
Ne. Mám strop, který stanovím podle kvality hráče. A když si nastavím hranici a pravidelně ji budu porušovat, tak to nebude dobré.
Změnila se doba? Když si vzpomenete na svoji kariéru, jsou hráči při jednání drzejší?
My jsme byli jinak vychovaní. Myslím, že skromněji. Každá nabídka, byť byla vyšší třeba jen o pár tisíc korun, nás motivovala. Chtěli jsme si vybojovat lepší smlouvu. Nevím, jestli je to cíl i dnešních kluků. Těžko říct, jestli to třeba v našem případě mají nastavené, že se chtějí dostat z Teplic do lepšího českého, a pak evropského klubu. Já doufám, že ano.
