Nejsi srá*, dokážeš se vrátit! Krmenčík líčí, co prožíval po zranění, a prozradil, co slíbil Limberskému

Nervózní nejsem. Pan Šádek mi říkal, že mám být v klidu, protože to v sobě mám. A že se důležitým gólem chytnu a budu je pak pálit jako na běžícím pásu. Je jen otázka času, kdy to protrhnu. Nevím, jestli po zranění všichni čekali, že budu z každé střely dávat góly. Ale snažím se při zápasech pracovat pro tým. Góly potom přijdou.

Abych řekl pravdu, jsem teď docela dost zavařenej. Ale to asi všichni, je příprava. Já jsem ale navíc začínal po zranění. Tělo bolí, ale tohle znám. Jen o něj teď musím pořádně pečovat. Regenerovat, chodit na masáže. Víc než dřív.

Do té chvíle jsem jen jednou delší pauzu. Během hostování na Dukle jsem měl problémy s chrupavkou. Přetržený křížový vaz je pro fotbalistu černá můra, je na každém, jak se s ní vypořádá, když přijde. Mohlo to dopadnout špatně, třeba jsem už nikdy nemusel hrát fotbal. Koleno mi mohlo otékat, mohl se do něj dostat zánět. Naštěstí nic z toho se nepřihodilo. S fyzioterapeuty jsme dělali maximum, abych se vrátil co nejdřív. V co nejlepší fyzické formě. To se povedlo. Teď je už jenom na mně, abych chytil pohodu i herní a dával góly. Jsem ještě mladej, věřím, že mám Viktorce pořád co dát.

Na pana Šádka jsem tlačil, chtěl jsem být v závěru jara aspoň na lavici. To jsem za sebou ještě neměl kontrolní vyšetření na magnetické rezonanci. Řekl mi, ať se zklidním. Kousal jsem to špatně, protože tělo mi říkalo, že je v pohodě. Chtěl jsem hrát.

Musím přiznat, že tři měsíce po operaci byly náročné. Honilo se mi hlavou, co bych vlastně dělal, kdybych se k fotbalu nevrátil.

Asi bych šel ke strejdovi do stavební firmy. Nevím, jestli bych jezdil s ještěrkou nebo bych dělal stavbyvedoucího. Někde by mě zaměstnal. Nechtěl jsem si tuhle variantu připouštět, ale nemohl jsem ji z hlavy vytěsnit. Na pár dnů jsem malé depresi podlehl. Ovšem pak jsem si řekl: nejsi srá*, dokážeš se vrátit!

V Plzni se nemám vůbec špatně, i co se týká financí. Ale v Bordeaux by to pochopitelně bylo o něčem jiném. Jsem ale takový, že jsem si ty tyhle věci nepřipouštěl. Sdělili mi nabídku, na něčem jsme se domluvili. Jenže pak jsem se zranil. Stalo se mi to ve špatnou dobu. Jsem každopádně rád, že je všechno za mnou.

Hlavně jsem přemýšlel nad tím, abych se dal co nejdřív do kupy a byl znovu na hřišti. Nakonec jsem rád, že přestup nedopadnul. Doufám, že Bruggy dostaneme v Lize mistrů a já jim dám nějaký gól. (směje se)

Přiznávám, byla to zvláštní situace. Vždyť jen tři dny předtím, než jsem přiletěl do Belgie, jsem zahodil berle.

Limbovi (David Limberský), pro kterého je to pravděpodobně poslední sezona, jsem něco slíbil.

Že se bude loučit s pohárem nad hlavou. Pro mě je tedy cíl jasný: mistrovský titul. A dostat se do Ligy mistrů, která je nejen pro mě velkým lákadlem. Na podzim jsem v ní stihl jen tři zápasy, dal jsem dva góly. Což není špatná vizitka, nicméně kdybych byl zdravý, mohl jsem přidat další. Prokousat se předkoly Ligy mistrů bude letos náročný.

Máme tým, který když se semkne, může porazit i top týmy. Čeká nás v Řecku peklo. Velké vedro, fanatičtí fanoušci. Musíme udělat doma dobrý výsledek.

Řeknu to takhle: chci být co nejvíc prospěšný mužstvu. Střílením gólů, asistencemi, herním vytížením. Nějaké jméno myslím mám. Chci se držet toho, že jsem Krmenčík a že musím dávat góly.

Je to rodinná záležitost. Jsem rád, že manželka je v pohodě, že se nikomu nic nestalo. Je to pro mě uzavřená záležitost, víc se k ní nebudu vracet. Spekulace médií nemíním vůbec komentovat.