Článek
Poprvé od pěti let máte léto bez fotbalu. Ohlížel jste se v posledních týdnech za kariérou?
Proč bych měl, bilancovat můžu klidně v šedesáti. Byl jsem na odchod připravený. Měl jsem už dřív spoustu nápadů a plánů, kam se vrtnout. Končil jsem vlastně dvakrát. Naposledy před dvěma lety. Kariéru jsem si prodloužil. Jsem možná jediný, kdo odložil fotbalový důchod kvůli narození dvojčat.(směje se) S manželkou jsme zůstali v Česku.
Měli jste plány v zahraničí? Na internetu lze vyhledat, že jste založili v Los Angeles fotbalovou školu.
Jsou to už čtyři roky zpátky. Rozjíždět nový projekt na druhé straně světa s čerstvě narozenými dvojčaty by bylo složité. Usoudili jsme, že bude rozumnější to odložit. Do toho přišla nabídka z Příbrami, která dávala smysl. Klidně jsem mohl skončit i loni, ale pan Starka mě přemluvil, abych klukům pomohl po návratu do ligy. Z ješitnosti, zahrát si skoro ve čtyřiceti ligu, jsem kývnul. Zpětně jsem za tento krok rád. Bohužel, nedá se kopat věčně. Užíval jsem si tréninky, partu, která mě bude chybět nejvíc.
O víkendu začal nový ročník. Hrají vám nohy?
Malé cukání mám. Ale nedovedu si představit, že bych absolvoval letní přípravu. I dřinu si musíte svým způsobem užívat. Pokud ne, je konec. Už v sobě nemám motivaci zlobit mladé kluky, jako ještě před rokem. Kondičně bych to ještě dal, nikdy jsem neměl problém s vytrvalostí. Na extrémy, které se běhaly před dvaceti lety, s vrstevníky s úsměvem vzpomínáme. Byly to někdy galeje, hlavně v zimě. Hrál jsem naštěstí dlouho v Anglii, takže o parády zimní přípravy jsem byl rád ochuzen.
Na konec kariéry jste byl připraven. I na roli dvojnásobného otce?
Kluci v kabině se mi dlouho smáli, že si s dětmi dávám na čas. Že ještě pamatuju černobílou obrazovku a pořád nic. Říkal jsem jim: hoši, až jednou budu chtít, udělám si je. Tím jsem byl, v uvozovkách, asi trochu potrestanej. Přišly dvě najednou.
Proč jste na děti tak dlouho čekali?
Takhle jsme to s Evou cítili. Když byly reprezentační pauzy, jezdili jsme na výlety, nikdy jsme se spolu nenudili. Během posledních deseti let jsme neměli tendence děti mít. Byli jsme spolu spokojení. Tak to prostě mělo být. Byli jsme rozhodnutí, že spolu zůstaneme, děti jsme oddalovali.
Rodiče vás nepobízeli?
Občas jsem od nich zaslechl, že bych už měl děti mít. Ale sestra mě předběhla, byli tedy spokojení, že jednu vnučku už mají. Táta s mamkou jsou učitelé, byli s dětmi celý život. Sem tam nějaká narážka z jejich strany padla, ale velký tlak od nich jsem necítil. Udělal jsem, co pro mě a ženu bylo nejlepší řešení. Nechtěli jsme děti jen kvůli tomu, že všichni kolem už je mají. Teď jsme chtěli, realizace proběhla bleskově. S jedním bonusem jeden navíc.(směje se) Mám na holky teď víc času, snažím se pomáhat.
V čem nejvíc?
Kromě kojení zvládnu cokoli. Přebalování mi jde dobře, stejně tak hraní si s nimi. Jsem z nich unešenej. Je to sice frmol, jsem však osudu vděčný, co nám nadělil. Ve čtyřiceti se učíme, jsme starší rodiče. Ale holky jsou zlatíčka, jsem strašně pyšnej táta. Moc si je užívám.
Byl jste na takový zápřah připravený?
Přiznávám, když jsme se dozvěděli, že se nám narodí dvojčata, měl jsem chvilkový šok. Eva ale o něco větší. Její první slova byla: přesun do Ameriky musíme odložit.
Nyní projekt fotbalové školy v Los Angeles oprášíte?
Eva v Los Angeles deset let žila, máme tam hodně kamarádů a známých. Uvidí se, jestli se nám plán podaří zrealizovat. Zkusíme se k tomu prokousat. Letos nebo za rok. Každopádně nejtěžší krok, založení firmy, máme za sebou. V srpnu poletíme do Států prodloužit byznys vízum. Pořád jsme ale v bodě nula, proto o projektu zatím nechci víc prozrazovat. To až pokud se rozjede.
Na Twitter jste před časem umístil fotku z Los Angeles, na které jste po fotbalovém zápase mimo jiné s bývalou hvězdou NBA Stevem Nashem. Šlo o exhibici?
V Santa Monice nedaleko pláže se v týdnu hrají fotbálky mezi bývalými hráči Olympique Marseille a Italy. V úterý se jich účastní VIP hráči. Když mám čas, chodím si kopnout za Marseille. Zahrál jsem si i se Stevem, fotbal mu jde výborně. A dvakrát také s italskou legendou Del Pierem. Občas chodí bývalý americký reprezentant Lalas, toho jsem ale zatím nepotkal.
Takže v Santa Monice v brzké době opět nazujete kopačky?
Pokud budu mít čas, rád bych. Eva mi ale v legraci hrozí: nemysli si, že budeš ležet na pláži nebo hrát fotbal, a já budu hlídat děti.
Je ve hře i jiný plán, co po kariéře?
Dát si pár měsíců pauzu, rozmyslet si, co dál. Každopádně bych se chtěl věnovat fotbalu, ať už zvítězí jakákoli varianta. V nějaké formě bych u něj chtěl zůstat. Nejsem si jistý, jestli v roli trenéra. Vždycky jsem tvrdil, že chci jít jiným směrem.
Proč?
Jedno z hesel naší fotbalové školy v Los Angeles je: hraj srdcem. Toho se držím. Nevím, jestli bych se chtěl trenéřině věnovat od rána do večera. Momentálně si chci dát od profesionálního sportu odstup. Nejsem si jistý, jestli na něj mám žaludek.
Můžete být konkrétní?
Do současného fotbalu zasahují manažeři. Kdybych ho chtěl dělat, tak po svém. Chci, aby mě práce těšila a bavila, a ne, abych řešil věci kolem.
Ve Skotsku, kde jste si vydobyl velké jméno v Hearts, jste zakotvit nechtěl?
Hearts jsou Hearts, jejich nabídku bych asi neodmítnul. Možnost na zapojení se do klubu jsem dostal před několika lety. Šlo spíš o výkřik. Tehdy mi nedávala smysl, chtěl jsem ještě hrát. Ostrovy jsem si oblíbil, velkým mínusem je ale počasí. Život je krátký, chci si ho po kariéře užívat, být s rodinou. V Los Angeles je podnebí přece jen příjemnější.
Jsou pro vás Hearts pořád srdcovka?
Samozřejmě, prožil jsem v Edinburghu skvělé časy. Rád ale vzpomínám na všechny štace, kterých bylo docela hodně. Když na mě někdo uhodí, kolika kluby jsem prošel, upřímně odpovídám, že ani přesně nevím.
V seniorském fotbale dvanácti. Měnil jste kluby záměrně nebo šlo o shodu okolností?
Asi to tak mělo být. Vždycky jsem se fotbalem bavil, potřeboval jsem, aby mě naplňoval. Když jsem poznal, že už to není ono, šel jsem jinam. Nejlíp jsem se cítil v roli lídra, kdy jsem měl na sobě naloženou zodpovědnost. Čekat dva roky, abych se prosadil, nebylo nic pro mě. Pokud přišla vhodná nabídka, neváhal jsem. Nevadilo mi měnit dres, poznal jsem spoustu zajímavých míst a lidí.
Ruku na srdce, kdybyste měl dcery mnohem dřív, byla by vaše kariéra takhle pestrá?
Klubů by bylo přece jen míň. Dřív jsme s Evou sbalili dvě tašky a bylo. Teď, vzhledem k dětem, potřebujeme lepší zázemí. Rádi bychom se někde usadili na delší čas, pendlování bylo hodně.
Takže teď za vámi budou fanoušci Hearts létat do Spojených států?
Plán je věc první, realita druhá. Uvidíme, jestli v Los Angeles zakotvíme na delší období. Setkání s fanoušky Hearts byla vždycky fajn, jejich komunita je neskutečná. Tři sezony jsem byl nejlepší střelec týmu, dvakrát jsme vyhráli Skotský pohár. Na úspěšné období klubu nezapomínají, mají mě rádi. Když někteří z nich jednou za čas přiletěli do Prahy, kontaktovali mě přes sociální sítě a kamarády. Sešel jsem se s nimi, zařídil jim lístky na Slavii. Vyfotili jsme se, dali si kafe a pokecali. Domů na návštěvu naštěstí nechtěli, to by měli se mnou těžké.
Soukromí jste si vždycky chránil.
Chci mít klid. Nepotřebuju ke svému životu být mediálně vidět.
Spousta fotbalistů volí opačný scénář. Rozumíte jejich aktivitě na internetu?
Doba je jiná, neodsuzuju je. Někdo je rád mediálně prezentovaný, já jsem raději ve stínu. Sociální sítě nejsou můj svět. Jsem asi stará škola. Hlásit do světa, že jsem například na obědě v centru Prahy nebo jedu lanovkou na Petřín, mi přijde nepodstatný. Považuju to za umělý svět.
Instagram i Twitter ale máte založený.
Instagram jsme se ženou založili kvůli myšlence na fotbalovou školu. A Twitter mám od dob Hearts. Z důvodu, abych uváděl na pravou míru lživé informace, které se objevovaly na fejkovém účtu, nesoucí moje jméno. Některé příspěvky byly až nechutné. Styděl jsem se, když se mě novináři a známí ptali, co vydávám za zprávy. Musel jsem reagovat a všechno vysvětlit, proto jsem založil svůj oficiální účet. Jednou za pár měsíců kvůli fanouškům dám na Twitter krátký text s fotkou. To je celá moje aktivita na internetu. Život je přece o něčem jiném.
