Článek
Proč z další spolupráce nakonec sešlo?
LÁTAL: Měli jsme nabídku ze zahraničí, ale v určité fázi jednání z toho sešlo. Bylo to zajímavé, nejen z finanční stránky, chtěli totiž i trenéry pro juniorský tým, takže bychom tam byli ve čtyřech až pěti lidech.
HOFTYCH: Bavili jsme se s Radkem o další možnosti spolupráce hned po konci v Trnavě. Během jara jsme měli nějaké možnosti, ale nakonec jsme se rozhodli, že do toho nepůjdeme. Ve hře byla i nějaká spolupráce s Olomoucí. Naše cesty se nakonec pro tuto chvíli rozešly, ale neznamená to, že se nesejdou v budoucnosti, protože oba dva víme, že spolu spolupracovat můžeme. Mimo tedy sobotních 95 minut. (usměje se)

Trenér Liberce Pavel Hoftych během utkání se Zlínem
Jak se tedy na vzájemný souboj těšíte?
LÁTAL: S Pavlem se samozřejmě dobře známe. Víme, co od sebe můžeme čekat. Ale beru to jako další těžký zápas v úvodu ligy. Nastupují proti sobě mužstva, která mají momentálně tři body, proto každý bude chtít vyhrát.
HOFTYCH: Hned po losu jsme se s Radkem bavili, že se uvidíme ve čtvrtém kole, kdy oba můžeme mít čistě teoreticky nula bodů, protože los jsme měli oba extrémně těžký. Jsme kamarádi, ale jak říkám, v sobotu na 95 minut kamarádské vztahy přerušíme.
LÁTAL: Snad se nezabijeme. (smějí se)
Uzavřeli jste spolu nějakou sázku?
HOFTYCH: Ne. Nám stačí, že už jdeme proti sobě, natož abychom se ještě o něco sázeli. Oba jsme mohli před měsícem a půl spolupracovat, a nakonec je všechno jinak. V tom je fotbal krásný.
LÁTAL: Musím stát daleko od Pavla. (usměje se)
HOFTYCH: Viděl jsem tě, jak jsi lítal na Slavii... Ale nedivím se, některé věci tam byly zvláštní. Já zase lítal ve Zlíně, protože některé věci tam byly taky divný. Ale souhlasím s tebou, oba dva jsme impulsivní. Musíme si dát mezi sebe asi televizní kameru, ať na sebe nevidíme. Nebo mezi sebe dáme nějaký plexisklo z Trnavy. (smějí se)
Můžete připomenout, jak jste se dali v Trnavě dohromady?
HOFTYCH: Po mistrovském titulu u nás v Trnavě z vlastní vůle skončil trenér Nestor El Maestro. Hledali jsme náhradu a jako nejlepší nám vyšel Radek Látal. Paradoxně tehdy zrovna jednal s Libercem, ale řekl jsem mu, ať jde k nám, což se podařilo. Myslím, že nejvíce ho nalákala možnost hrát zápasy Ligy mistrů.
Takže kdyby vás tehdy Trnava neoslovila, trénujete nyní Liberec vy?
LÁTAL: To netuším. Ale musím říci, že jsme spolu zažili fantastický půlrok, na který nikdy nezapomenu. Nedávno jsem se na to zrovna díval a s odstupem času si člověk uvědomuje ještě víc, že je až neuvěřitelné, co jsme tehdy dokázali.

Trenér Sigmy Olomouc Radoslav Látal během utkání na Slavii.
HOFTYCH: Prošli jsme až do základní skupiny EL z prvního předkola LM. Na podzim jsme sehráli včetně domácího poháru 36 soutěžních zápasů a někteří hráči jich zvládli 32. Trnava je klubem, který na to nebyl zvyklý. Souhlasím s Radkem, že se nám podařil až zázračný půlrok. Samozřejmě to trochu odnesla liga, na úrovni Trnavy se nedalo honit tři zajíce najednou.
LÁTAL: Ale úkol jsme splnili, Trnava pak vyhrála pohár a znovu se dostala do předkola EL. O fotbale jsme spolu diskutovali každý večer. Domů jsem nejezdil skoro vůbec, protože to ani kvůli nabitému programu nešlo. Měl jsem tam krásné ubytování, s Pavlem jsme si vždy dali vínko, pokecali, rozebrali zápas a co náš čeká. Naše spolupráce byla fantastická.
HOFTYCH: Máme na fotbal zhruba stejný pohled, ve většině věcí jsme se shodli. Byť jsme vedli i debaty a je jedno, jestli Radek oponoval mně nebo já jemu, vždy jsme si názory vyvážili. Důležitý článek byl i Míša Ščasný, který Radkovi dělal veškerý servis. Naše spolupráce nakonec přinesla více plodů, než jsme očekávali (7 bodů v základní skupině) a dokonce i umístění před Anderlechtem Brusel, což je na poměry Spartaku Trnava s jeho rozpočtem heroický výkon.
LÁTAL: Ale musím připomenout, že začátky nebyly jednoduché, že? Mužstvo se skládalo a start Evropské ligy byl rychlý. Pavel ví, že po předposledním přípravném zápase s Olomoucí, kdy jsme dostali trojku, jsem chtěl z tama utíkat...
HOFTYCH: A já jako „Polomoravák" jsem mu říkal: Klííííd, to půjdéééé. (Látal se směje) A zmínil bych hezký příběh Kuby Rady, jehož jsme tehdy chtěli. Byl však po zranění, a ještě v sobotu jezdil na kole s béčkem v Krkonoších. Volali jsme mu, že v neděli by měl být u nás a v pondělí začít trénovat. Odpověděl, že si myslí, že tak do týdne by měl být připravený. A my mu říkáme: Ne, ty to nechápeš, ty v pondělí trénuješ a ve středu hraješ první předkolo LM proti Zrinjski Mostar. Nastoupil a byť vypadal svým během po zranění jako důchodce, nakonec dal finálovou přihrávku na Erika Jirků. Vyhráli jsme 1:0 a v odvetě dal trestný kop na Godála, který vyrovnal na 1:1. Víceméně i díky Kubovi jsme přešli pro nás to nejdůležitější a překonali první předkolo. Z kola do Ligy mistrů za dva dny!
Když to přeženu, nesnažil se vám Pavel Hoftych, sice generální ředitel, ale zároveň trenér, do koučování kecat?
LÁTAL: To ne. Ale v poločase mi vždy předával nějaké své postřehy, co nám funguje, nefunguje, co bychom měli zlepšit. Shora tribuny to Pavel viděl jinak než já zdola. Jsem trenérem, který vítá další názory a něco si z toho vezmu. Měli jsme spolu výborný vztah. Konflikt jsme spolu ani neměli, jen jsme se možná občas neshodli na detailech, ale vždy jsme si vyhověli.
HOFTYCH: Souhlasím. Víceméně jsem to Radkovi nabídl, že vždy v poločase sejdu ze skyboxu. Neotravoval jsem přímo jeho, ale postřehy říkal Míšovi Ščasnému jako asistentovi, co by se případně dalo změnit. Z tribuny to opravdu vidíte jinak. Víceméně záleželo na Radkovi, jestli si z toho něco vezme.
LÁTAL: Ještě chci dodat, že mi Pavel hodně pomohl v jedné věci. Publikum i lidi okolo fotbalu v Trnavě byli velice nároční, jednal jsem hlavně s panem Poórem (majitel) a z ostatního mě on vynechal, což mi strašně pomohlo, jsem trochu impulsivní...
HOFTYCH: Byla to výborná spolupráce, povedlo se nám to po lidské i fotbalové stránce.
Navzájem víte, co od sebe čekat, kdo tak má před vzájemným duelem výhodu?
LÁTAL: Rozhodovat se bude na hřišti, vše se bude odvíjet od hráčů a toho, jak se bude zápas vyvíjet.
HOFTYCH: Souhlasím, není to o Hoftychovi nebo Látalovi. Z mého pohledu mají obě mužstva zhruba stejnou kvalitu. V Liberci se teď podařilo udržet mužstvo pohromadě, vyměnilo víceméně jen trenéra, Olomouc to má stejné, také má jen jiného trenéra, který má jen jiné některé nároky a přinesl tam prvky agresivity, které jim možná chyběly. Agresivní hru máme rádi oba. Rozhodovat budou detaily, možná kdo bude mít lepší den.
LÁTAL: Asi tak. Šachy to nebudou. Liberec má výhodu, že hraje v domácím prostředí, mužstva jsou přibližně stejná. Rozhodovat budou chyby a detaily.

Trenér Olomouce Radoslav Látal během utkání v Plzni.
Větších úspěchů jste dosáhli v cizině, spojuje vás teď touha dokázat i v českém prostředí, že jste dobří trenéři?
LÁTAL: Takovou touhu má každý trenér, ukázat se v novém mančaftu co nejlépe. Musíte vycházet z reality a s jakým mančaftem pracujete. Určitě si však myslím, že jak já, tak Pavel toužíme mužstvo co nejvíce posunout a bojovat o ty nejvyšší příčky.
HOFTYCH: Určitě, oba jsme ambiciózní, oba chceme vždy dokázat maxima, bez toho by to nešlo. Na druhou stranu si myslím, že Radek to má v tomhle případě o trochu těžší, protože je doma. Vždy se říká, že na domácí půdě je to úplně nejtěžší. Zažil jsem to ve Zlíně, kde jsem šestnáct let žil a pak tam začal trénovat. Vždy říkám, že fotbal a život jsou spojené nádoby. Chci, aby nás to bavilo a abychom to dělali v prostředí, kde to každému něco přináší. Ale chceme hrát o nejvyšší para, to je jasné.