Článek
Angažmá v Maďarsku příliš nevyšlo, berete štaci v Českých Budějovicích jako restart? Je vám teprve 29 let.
To slovo nemám moc rád. Bude mi 30 a pak už to pojede z kopce. Ale u útočníka je velká výhoda, že se mu povede jedna sezona, dá góly a kariéra se úplně otočí. Podstatné je dávat góly. Budu na tom pracovat a doufám, že budu mít herní vytížení, které jsem na jaře moc neměl, půjdu nahoru a pomůžu sobě i Budějkám.
I s Tomášem Sivokem, dalším bývalým reprezentantem.
Se svými třemi starty bych se za reprezentanta nepočítal, s ním se srovnávat nemůžu. Ale známe se, zrovna v té mé krátké epizodě jsme se v nároďáku potkali. Sivi má zkušenosti, pomůže v kabině i jako osobnost na hřišti.
Michael Rabušic na archivním snímku ještě v dresu Liberce.
Na jaře jste za Haladás odehrál jen osm zápasů. Proč?
Měl jsem opci a ta by se uplatnila, kdybych odehrál 17 zápasů za sezonu. Ale jak jsem jich měl už 15, nedostal jsem se už ani na lavičku. Trochu si to pohlídali. V Maďarsku cizinci nesmí hrát druhou ligu, pokud nemáte maďarský předky. Takže mě nechtěli mít pod smlouvou, protože by mě museli poslat někam na hostování, či se nějak domluvit na jejím ukončení. Bylo to složitý. De facto jsem po 15 zápasech vypadl z mančaftu a čekal na konec.
Takže jaro pro vás bylo složité.
Spíš podzim, který jsme měli šílený. Skončil trenér Hipp, který si měl tam vzal. Místo něj přišel maďarský trenér a chtěl hrát de facto jen s Maďary. Aniž by nás pořádně viděl, jako cizince nás odstavil. V zimní přípravě jsme mohli hrát alespoň přípraváky a v nich jsme trenéra přesvědčili, že hrát máme. Na jaře jsem pak hrál, dokud mi nechyběly dva zápasy... Ale záchrana byla stejně daleko, měli jsme po podzimu velkou ztrátu, honilo se to na poslední chvíli, sestoupilo se.
Jak dlouho jste se pak připravoval s béčkem Liberce?
Od začátku července, takže celkem dlouho, Liberci za to musím poděkovat. Čekal jsem na nějaké zahraniční angažmá, zajímavé pro mě i pro rodinu, protože mám dvě malé holky. Ale nic nebylo tak atraktivní, jak jsem si představoval. Oddaloval jsem to a oddaloval, až mi zavolal trenér Horejš, zda bych nechtěl do Budějovic. A domluvili jsme se.
Neuvažoval jste i o konci kariéry? Slyšel jsem, že byste po tchánovi mohl převzít v Liberci hospodu...
To jsou takové naše srandičky. (usměje se) Chodil jsem v Liberci hrát i se starou gardou a furt se mě ptali, jestli už něco mám. Tak jsem jim říkal, že jsem pořád na pracáku a nic nemám nic. A kdyby náhodou, vezmu hospodu. Ale vše to bylo na úrovni srandy.
A máte to někdy v budoucnu v plánu?
Samozřejmě to mám na talíři pořád, abych převzal hospodu a konečně začal dělat něco pořádného... Zatím je to sranda. On to dělá dobře. Maximálně se můžu jen přiučovat a uvidíme, co bude v budoucnu, až skončím s fotbalem. To je zatím daleko.
Jak se těšíte na zápas s Libercem, kde budete hrát na konci září?
Koukal jsem, kdy tam hrajeme. Těším se, budu hrát de facto doma. Samozřejmě budu muset vypsat nějaký extra prémie, abych Kuldu (kustod Liberce) porazil. Je to ještě daleko, ale do placu půjde něco určitě.
