Máme útočníka číslo jedna, ale skoro nikdo ho ještě neviděl, šklebí se Hašek. A co Vacek?

Fanoušci chtějí výhry. Jsou frustrovaní, že se prohrává a na někom si frustraci museli vybít. Samozřejmě trenér je v ten moment první na řadě. Možná si myslí, že kdyby tady byl jiný trenér, že by mužstvo hrálo líp. Paradoxně to začali řvát už ve druhém poločase zrovna v momentě, kdy Bohemka hrála hodně zajímavý fotbal, ale tohle jsou emoce, když se prohrává. Chápu to. Jinak ale musím říct, že nás celý zápas hodně povzbuzovali a určitě pomohli k tomu, že jsme se ve druhé půli dostali do tlaku.

Nevím, jestli to bylo tím. Stalo se nám už víckrát, že jsme byli v první půli hodně průměrní nebo podprůměrní a pak se zvedli. Měli jsme všichni máslo na hlavě, vypadli jsme s třetiligovým klubem a měli co napravovat. Odpovědí by byl bojovný výkon plný pohybu a nasazení. A ten jsme v prvním poločase nepředváděli. Byli jsme sterilní, bezkrevní. Zásadně jsme sice nepropadávali směrem dozadu, ale naše hra neměla šmrnc a šťávu. Dopředu jsme až na jednu situaci, která byla gólová, nebyli nebezpeční. Hra nemohla naše fanoušky bavit.

Měl jsem pocit, že hrajeme prakticky bez útoku. Poslali jsme na hřiště dva rychlostní typy a šli do vyššího presinku. Změny měly za důsledek, že v druhé půli jako by mávnutím proutku hrála Bohemka fotbal, který mě bavil, byl plný pohybu a vtáhl diváka do děje. Skoro celý druhý poločas jsme hráli na jednu branku.

Trochu s námi ale zatřásl. Vypadalo to jako knokaut, ale naši hráči ukázali morální vlastnosti. Vytvořili si velký tlak a snížili. Poté jsme měli dvě až tři velké příležitosti, abychom vyrovnali. Byl jsem přesvědčený, že když dáme na 2:2, že zápas vyhrajeme. Jenže pak přišla ztráta míče okolo půlky hřiště, protože jsme začali hrát na maximální riziko. Soupeř nás z ojedinělé akce ztrestal gólem, což nám vzalo vítr z plachet. Přesto se zase hráči zmobilizovali, dali gól na 3:2 a pomýšleli v závěru alespoň na bod, který mohl trefit Podaný. Prohráli jsme se ctí, bohužel jsme tu prohospodařili první poločas a druhý nám nestačil na to, abychom výsledek zvrátili.

Sami si tuhle otázku klademe. Je to součet více faktorů i otázka typologie hráčů, které máme k dispozici. V Budějovicích do toho zasáhla taky kádrová nouze. Máme tři typické devítky a dvě nám vypadly. Keita měl čtyři žluté karty. Puškáč, na něhož jsme čekali tři měsíce, protože měl zlomený prst, si teď v poháru zlomil zase jiný. Zbyl jen dvacetiletý Ugwu, který přišel z juniorky a po počáteční euforii, že se dostal do ligy, na něj dolehla realita všedního dne. Tonda Vaníček bohužel nemá zdaleka takovou formu jako měl na jaře, kdy byl velmi zajímavý.

Chybí. Neměl sice nějaká velká čísla, ale díky rychlosti se strašně hodil do brejkových situací. Problematiku útočníků za dva a půl roku co jsem v Bohemce, pořád řešíme. Úroveň hry a nebezpečnost vychází z toho, jak hrají útočníci a my prostě tenhle problém před sebou vlečeme a pořád se nám ho nedaří vyřešit. Přivedli jsme Puškáče a doufali, že bude útočníkem číslo jedna. On se ale nejdřív doléčoval z operace achillovky a když pak nastoupil, zlomil si ruku. Když přišel do nové sezony po dovolené naspeedovaný a plný sil, tak si ve druhém přípravném zápase zlomil palec. Když se po třech měsících uzdravil, zase si zlomil, jak jsem už říkal, jiný prst. Je náš útočník číslo jedna, ale on ho vlastně skoro ještě nikdo nikdy neviděl. Suplujeme to příchody hráčů, kteří jsou mladí a mají perspektivu, ale nejsou to kluci, na kterých to můžete postavit.

Má natržený sval. Udělal si to v Teplicích na ranním rozcvičení. Marodka je další problém. Doprostřed zálohy jsme přivedli Ljovina, který je vyautovaný na několik měsíců s oběma koleny. Má chronická skokanská kolena, takže teď si předělává nějaké pohybové stereotypy a v podstatě vůbec netrénuje s mužstvem. Vypadl Hronek, který se srazil na tréninku s Köstlem. Dostal razítko do kolena a má poškozené postranní vazy, takže máme z pěti středních záložníků tři pryč. Zbyl nám osmatřicetiletý Jindřišek s Radou a my na této pozici nemáme jinou variantu.