Článek
„Jakmile se začal systém VAR v naší nejvyšší soutěži používat, mnohdy jsem se chytala za hlavu. Když videorozhodčí volal k monitoru hlavního sudího, ať se jde podívat na určitou situaci, která přitom vůbec nekorespondovala s doporučeními kvůli užití technologie. Ta laťka byla strašně nízko nastavená," vzpomínala Dagmar Damková na sezonu 2017/2018, kdy bylo video nasazeno poprvé.
„Mnohdy se řešily blbosti. VAR nemá měnit každou věc," vysvětlovala Damková, která v minulosti jako první žena v tuzemsku pronikla v pozici hlavní rozhodčí do nejvyšší soutěže, prosadila se na světovou scénu a nyní pracuje v mezinárodních rozhodcovských sférách.
„Rve mi srdce, když videorozhodčí zasahuje do blbostí," pokrčila rameny žena, která tráví většinu času při seminářích v zahraničí. „Doma jsem tak sto dnů v roce," přiznala po středečním semináři na Strahově.
Dopoledne řešila používání VAR s rozhodčími. Odpoledne pak v zasedací místnosti před plátno usedli trenéři i kapitáni. V jedné místnosti se tak sešli kupříkladu trenéři Jílek (Sparta), Rada (Jablonec), Guľa (Plzeň), Weber (Mladá Boleslav), Horejš (České Budějovice) či fotbalové hvězdy domácí scény jako Baroš (Ostrava), Dočkal (Sparta), Sivok (České Budějovice), Bořil (Slavia) či Hübschman (Jablonec).
„S rozhodčími to bylo více interaktivní," usmála se dobře naložená Damková, když měla několikahodinový maraton instruktáží řady situací řešených prostřednictvím systému VAR za sebou. „V případě trenérů a hráčů jsem se snažila, abych je moc nedráždila. Mrzelo mě, že nebyli více aktivní. Ale občas se usmáli, občas někdo odpověděl."
Zúčastnění tak viděli desítky instruktážních situací. Řešilo se zapojení VAR při prohřešcích jako je vrážení, strkání či držení, stejně tak v případě surové hry, ofsajdových postaveních, udělení červených karet či odvolávání branek.
Mezi mnohými záběry se vyjímala situace z utkání Bohemians-Ostrava, kdy v pokutovém území hostů fauloval Procházka domácího Havla. Hlavní sudí, ač měl situaci jako na talíři, nereagoval. A videorozhodčí do sluchátek hlásil: "Za mě na penaltu málo..."
Daný okamžik vyvolal na tvářích přítomných úsměvy, stejně jako u Damkové, byť pochopitelně hlásila: "Samozřejmě naprosto nepochopitelný verdikt," komentovala jednu z kontroverzních situací domácí podzimní scény.
„Chtěla jsem, aby aktéři byli vtaženi přímo do dění a na hřišti si při inkriminovaných situacích řekli, že tuhle situaci znají. A současně získali povědomí, že to není tak jednoduché, jak vypadá," usmála se Damková.
Připomínala, že pro „vstup" videoasistenta do utkání existuje zcela jednoduché pravidlo. „Pouze jasné důkazy mohou vést ke zvrácení rozhodnutí hlavního rozhodčího na ploše. Musí existovat důkaz, ze strany videorozhodčího nesmí jít o domněnku. Neexistuje, že VAR bude radit hlavnímu rozhodčímu na základě devadesátiprocentní domněnky. Vždy si musí položit otázku, zda bylo rozhodnutí kolegy na trávníku stoprocentně špatné. Pokud si bude zcela jistý, že hlavní sudí pochybil, může ho upozornit. Pokud neexistuje důkaz, že hlavní rozhodčí udělal chybu, videorozhodčí do utkání vůbec nesmí vstupovat," opakovala formulaci, která je sudím opakována od začátku projektu.
Doufá, že fungování celého systému bude mít minimálně setrvalý stav. „Cílem je udržet nastavenou laťku. A zlepšit komunikaci. Nechceme, aby videorozhodčí řídil sudího na trávníku. V tuzemském fotbalovém prostředí panuje shoda, že by bylo lepší zasahovat ze strany videorozhodčího trošku více. I třeba v situacích, které by se na úrovni UEFA neřešily a vyhodnotily jako subjektivní pohled. Nicméně na semináři jsem říkala, že když si nebudou jistí verdiktem, ať videorozhodčí pošle hlavního sudího k monitoru, aby se na situaci podíval," připustila Damková. Současně však zazněl ještě jeden pokyn: „Nabádám rozhodčí, aby nebyli alibisté. Neexistuje, aby hlavní rozhodčí na ploše čekal, co mu napoví videorozhodčí."