Článek
Slavnostní vyhlášení 55. ročníku Ankety Fotbalista roku, v jejímž rámci jsou voleni i Trenéři roku, se letos vzhledem k pandemii koronaviru nekonalo. Stalo se tak vůbec poprvé, neboť i v roce 1965, kdy byly výsledky vyhlašovány vůbec poprvé, Ján Popluhár v sídle novinářů na pražské Vinohradské třídě cenu přebíral.
A první vítěz ankety Trenér roku Karel Brückner ji dvacet let poté držel rovněž v rukou. Muž s kšiltovkou z pražského Edenu, který v loňském roce dovedl Slavii k mistrovskému titulu, vítězství v domácím poháru, k účasti ve čtvrtfinále Evropské ligy a poté i postupu do základní skupiny Ligy mistrů však byl o ceremonii ochuzen.
„Akce, na kterých je hodně lidí a žádá se, abych byl středem pozornosti, skutečně příliš nemám rád. Chodím na ně jen v momentě, kdy je nelze odmítnout nebo tam musím být. Což ale nic nemění na faktu, že si ocenění strašně vážím. V minulosti jsem byl už dvakrát druhý, teď se mi podařilo vyhrát," vlastně se ulevilo Trpišovskému, že se slavnostní večer letos nekonal, což na klubových stránkách Slavie také přiznal.
Samozřejmě i s tím, jak moc pro něho zvolení Trenérem roku znamená. Vždyť se zařadil k Pavlu Vrbovi, který zmiňovanou anketu vyhrál dokonce osmkrát, Karlu Brücknerovi, jenž byl první sedmkrát, Dušanu Uhrinovi, který k titulu Trenér trenérů získanému na evropském šampionátu v roce 1996 v Anglii přidal pět domácích primátů.
Tomáš Souček byl vyhlášen českým Fotbalistou rokuVideo: FAČR
„Když jsem začal studovat trenérskou „B" licenci, dostal jsem se přes svého známého jako host na vyhlašování ceny trenéra století. A všechna velká trenérská jména tam byla. Pan Uličný, Karel Brückner, Jozef Vengloš nebo Vlastimil Petržela a další. Já na ně koukal jako na bohy, protože oni tehdy trénovali první ligu a já je hrozně obdivoval. A teď mám odpovídat, jak se cítím, když jsem vyhrál ocenění, které mě řadí mezi ně? Potřeboval bych štípnout do tváře nebo dostat pořádnou facku, abych si v hlavě srovnal, že se to skutečně děje," netajil slávistický kouč, že ho po dvou předchozích druhých místech zvolení nejlepším trenérem roku překvapilo.
Nedalo mu to, aby se přitom s obdivem nevyjádřil o Karlu Brücknerovi.
„Předběhl dobu, tehdy byl možná jedním z nejlepších trenérů na světě. Mluví za něj výsledky, kterých dosáhl nejen s reprezentací, ale i s Olomoucí. Když hráli třeba s Realem Madrid, prezentovali se skvělým stylem odlišným od ostatních. Byl to obrovský vizionář," rozpovídal se Trpišovský uznale o doyenovi z Hané, ale stejně tak mluvil o Václavu Ježkovi či Pavlovi Vrbovi.
"Já sám ani na chvíli nepomyslel na to, že bych vyhrál trofej trenéra roku. Když jsem začínal, říkal jsem si, jestli mi někdo svěří alespoň dorost. Další mou metou bylo dělat trenéřinu jako povolání, aby mě živila, a hlavně abych tu práci dělal dobře. Úplné sci-fi pak bylo pomyslet si, že bych se někdy dostal do profesionálního fotbalu," promítal si cestu, kterou od dvaceti let kráčel, než zakotvil v Edenu, získal se Slavií double a představil se s ní i na scéně Champions League.
I proto jeho slova díků patří celé Slavii. „Samozřejmě ten největší díl všem hráčům, kteří byli v minulém roce součástí týmu, protože bez správných hráčů žádný trenér nic nedokáže. Vždy říkám, že hráči jsou důležitější než trenér, protože oni bez trenéra mohou vyhrát zápas, ale trenér bez nich nikoli," připomínal Trpišovský.
