Článek
Kolář už trenéra vyslyšel. Dal i na rady internacionála Vladimíra Šmicra připomínajícího, že po vynucené koronovirové pauze je na starém kontinentu na určitý čas s bombastickými přestupy utrum.
„U brankářů zvlášť, protože jejich cena na přestupové burze byla vždycky nižší," nabádal pětadvacetiletého gólmana mistrovské Slavie i Šmicer, aby vydržel.
„Vydržím," potvrdil Ondřej Kolář, že ústní domluvu s trenéry a šéfem Slavie Jaroslavem Tvrdíkem nehodí za hlavu a do brány mistrovského týmu se postaví i v nové sezoně.
To aby se třeba pokusil překonat rekordních třiadvacet ligových zápasů s čistým kontem, které v uplynulém ročníku vychytal.
„Těch nul je strašně moc, ale udělám vše pro to, abych se k nim alespoň přiblížil a klukům pomohl," netají, že v uplynulých týdnech sledoval, jak čistá konta přibývají, nechává za sebou Čecha, Jánoše, Keketiho a nakonec i Vencela se Stejskalem a nakonec bude na první příčce s 23 nulami úplně sám.
S rekordem, který těžko někdo někdy ze statistik vymaže. Ledaže by příští slávistická sezona byla ještě úspěšnější a nejlepší fotbalista uplynulé sezony Ondřej Kolář pasovaný na piedestal trenéry ligových klubů, kapitány a novináři na vlastní rekord sám zaútočil.
Anebo své brankářské statistiky vyšperkoval i nějakým střeleckým počinem.
„Třeba proměněnou penaltou v derby se Spartou. Kdybychom vedli 2:0, klidně bych na ni šel," prozrazuje Kolář jeden ze svých snů.
Jaroslav Tvrdík a brankář Slavie Ondřej Kolář během oslav a předání trofeje pro mistra ligy.
Pomalu stejně bláznivým, jako mu ještě před pár lety připadal bláznivý sen, že bude stát v bráně mistrovské Slavie, vytvářet rekordy na požádání, chytat Ligu mistrů, sbírat individuální trofeje a pocty a říkat si o místo v reprezentaci.
„Já byl flink a už ani trenéři si se mnou nevěděli rady. Kdybych je ale nepotkal a oni nepožádali o pomoc i rodiče, kdo ví, co by se mnou bylo. Až pak jsem začal poslouchat, naučil se pracovat a najednou to šlapalo. Proto trenérům vděčím za všechno," vrací se Kolář k tomu, jak se snění proměňovalo ve skutečnost.
Teď už dokonce takovou, že i snění o reprezentaci se zhmotňuje v realitu. Zvláště, když byl evropský šampionát odložen o rok a slavistickému gólmanovi se v konkurenci Vaclíka, Pavlenky či Koubka nabízí možnost říct si o své místo v národním týmu.
„A probojovat se na místo brankářské jedničky, samozřejmě nejraději už na EURO. Nemyslím, že by pro mě mělo představovat handicap, že na rozdíl od ostatních kluků působících v cizině zůstávám ve Slavii. Třeba i proto, že v reprezentaci je trenérem gólmanů Radek Černý, který mě trénuje i ve Slavii, a má mě tudíž stále na očích. Vidí mě v přípravě, zápasech, bavíme se o tom."
Samozřejmě že Černý ví o všech gólmanských přednostech svého svěřence. O jeho výtečné kopací technice a hrou nohama, k níž hledal inspiraci u německého gólmana Manuela Neuera, samozřejmě také. Vždyť Kolář je pro Slavii nejen brankářem, ale prakticky i dalším obráncem schopným rozehrávat akce, posílat dlouhé míče za soupeřovu obranu, přesnými přihrávkami nabízet spoluhráčům šance k protiútokům.
„Přijde zápas, kdy mu bude připsána asistence na gól přímo ze hry," je si jistý slavistický kouč Jindřich Trpišovský, že Kolář dál poroste. Zákroky mezi tyčemi i rolí, kterou ve slávistickém herním systému plní.
Fotbalisté Slavie Praha s pohárem pro mistra Fortuna ligy
Jenže to už bude chvíle, kdy ani trenérovo vydírání působit nebude a Koláře v Edenu nic neudrží.
„Jednou bych si chtěl zahrát španělskou ligu. Mám rád tamní technický fotbal, líbí se mi španělské kluby," přiznává Kolář, který si třeba slavný Camp Nou už vyzkoušel, a dokonce na něm v konfrontaci Slavie s Barcelonou vychytal nulu.
„Jednou bych si chtěl zahrát i proti Realu Madrid. Třeba se to povede se Slavií v Lize mistrů, třeba se jednou ve španělské lize objevím a zachytám si tam proti němu."
