Hlavní obsah

Návrat kalí zranění. Po pádu jsem nemohl zvednout ruku, vzpomíná Petráň

Pardubice

Když před rokem balil kufry, řada pardubických fandů uronila slzu. Michal Petráň nasázel v předloňské sezoně druhé ligy jedenáct gólů, jenže střelecké kopačky na hostování v Karviné nazouval jen krátce. Na jaře vysedával hlavně na lavičce, blonďatý útočník se tak znovu objevil Pod Vinici a Východočeši návrat ztraceného syna vítají. Věc má ale háček.

Foto: Jan Švanda, Právo

Útočník Michal Petráň po roce znovu oblékne pardubický dres.

Článek

Už přes dva měsíce jste kvůli trablům s ramenem mimo hru, jak to s vámi vypadá?

Rameno se pomalu lepší. Začínal jsem s přípravou stejně jako ostatní, akorát s naším kondičním koučem Tomášem Prorokem. Pořád nemůžu ještě chodit do soubojů a herních cvičení.

Během celého jara jste za Karvinou naskočil na trávník jen na osm minut do únorového duelu se Zlínem, jak ke zranění vlastně došlo?

Stalo se mi to 28. května, kdy jsem nastoupil za béčko. Protihráč mě nabral na záda, já se přetočil a plnou vahou jsem spadl na levé rameno. Ucítil jsem lupnutí.

Tušil jste, že je zle?

Ano, po pádu jsem totiž vůbec nemohl zvednout ruku. Slyšel jsem tam i trochu křupnutí, takže jsem si říkal, že to bude asi něco vážnějšího než jenom naraženina. V nemocnici mi sdělili, že mám vykloubenou kost.

Foto: Jan Švanda, Právo

Útočník Michal Petráň na stadionu Pod Vinicí.

Brzy jste tedy zamířil na operační sál...

Hned druhý den ráno. Dali mi do ramena dráty, které mám už dva měsíce. Čekám, až mi je vyndají a pak budu moct jít už do všeho naplno. Začátek sezony asi nestihnu, ale od druhého nebo třetího kola bych mohl naplno trénovat s týmem. Na návrat jsem natěšený, chtěl bych si už s klukama zahrát fotbal na dvě brány. Je to fakt dlouhá doba a tohle mě vůbec nebaví.

V Pardubicích jste odkopal pět sezon, kdo se z vašeho comebacku radoval nejvíc?

Těžko takhle říct (úsměv). Myslím, že jsou kluci rádi, že jsem zase přišel. Věděli to už dřív, psal jim, že se budu zřejmě vracet. V Pardubicích jsem doma, všechno tady znám. Pár kluků sice odešlo, ale přišli noví, kteří jsou mladí a hladoví. Zdravé jádro tu navíc pořád zůstalo. Doufám, že se nám bude dařit i v první lize, abychom v ní nebyli za mančaft jenom tak do počtu.

Byl jste v šoku, co se tu povedlo?

Co kluci dokázali, je neuvěřitelné. Sledoval jsem to na dálku, psal si s pár klukama. Moc lidí jim nevěřilo, ale postoupili z prvního místa právem. Když jsem se koukal na jejich zápasy, všechny soupeře většinou přehrávali.

Na co jste se po příjezdu hlavně těšil?

Na kluky, jak si s nimi zahraju v první lize. Je fakt obrovský rozdíl, když jedete třeba na stadion plácnu do Varnsdorfu nebo Sokolova a teď vyrazíte na Slavii nebo Spartu. Veliký zážitek!

Foto: Jan Švanda, Právo

Útočník Michal Petráň se po roce vrátil do Pardubic.

Hodně vám chyběl pokřik pardubických fanoušků, který často zněl během utkání?

„Michal Petráň gól, Michal Petráň to je šampion" (úsměv). Chyběl mi určitě taky. Párkrát jsem na něj v Karviné vzpomínal. Doufám, že co nejrychleji naběhnu na hřiště a od fandů ho zase uslyším, protože mě i trošku nakopne. Je to příjemné, vnímám od lidí podporu a pak se mi hraje líp. Jsem opravdu rád, že máme tak skvělé fanoušky, je to taková naše velká rodina.

O to víc zamrzí, že k domácím bitvám budete vyrážet do vršovického Ďolíčku.

Je to takové menší mínus. Kdyby byl v Pardubicích už stadion, pro lidi by to tady bylo neskutečný. Byli by doma, jezdila by sem Slavia, Sparta, Plzeň... Na fotbal by určitě chodili. Věřím, že za námi budou jezdit i na Bohemku a fandit jako ve druhé lize.

V Pardubicích jste byl útočníkem číslo jedna a před odchodem do Karviné chytil střeleckou slinu. Bylo by skvělé nato navázat...

Jasně, ale první liga je daleko těžší. Pro mě osobně to bylo všechno rychlejší a důraznější. Rychlejší s balonem, víc soubojový... Doufám ale, že se mi nějaký góly podaří dát. Nejdůležitější je, aby se dařilo hlavně výsledkově, o jednotlivce nejde.

V Karviné jste na podzim pravidelně nastupoval, na jaře jste si už skoro nekopl. Jak hodnotíte tuhle roční štaci?

Beru ji jako dobrou zkušenost. Chtěl jsem si zahrát první ligu a v Karviné mi to umožnili. Měl jsem tam výborný začátek, kdy jsem vstřelil i tři góly. Potom to ale pomalu klesalo a nedařilo se celkově týmu. Potom se vyměnil trenér, odešel pan Straka, u kterého jsem měl větší důvěru než u trenéra Jarábka, kdy jsem vytížený moc nebyl.

Hodně vás to mrzí?

Docela dost. Chtěl jsem se tam ještě víc ukázat, bohužel pak už jsem na to neměl vůbec prostor. Nějaké zkušenosti z ligy jsem ale nabral a budu se tady určitě snažit nějak pomoct. Kluky tady máme ale šikovný, takže by neměl být problém. (úsměv)

Reklama

Související témata: