Článek
V pátek jste doma prohráli s Jabloncem. Hodně vás mrzí, že skončila série čtyř vítězných zápasů, kterou Bohemka zopakovala poprvé od roku 1989?
Chtěli bychom vyhrávat až do konce soutěže, ale na to asi nemáme... Hlavně že máme klid. Před tou sérií jsme byli ve společnosti Ústí a Brna. Teď hrajeme až do konce vyrovnané zápasy s Plzní nebo Jabloncem.
I ve své mistrovské sezóně vyhrála Bohemka maximálně tři zápasy v řadě. Zahřeje vás, že v tomto směru jste Tomáše Pospíchala trumfl?
To potěší, vyhrabali to z klubového archivu. Se Zlínem jsem tuším také zažil maximálně tři výhry za sebou. Důležité je to hlavně tím, že po tom všem, co se s Bohemkou děje, nás to vystřelilo někam úplně jinam.
Kdyby před Jabloncem nevypadli ze sestavy tři klíčoví hráči Sňozík, Kaufman a Škoda, mohla vítězná série třeba pokračovat...
Na krizové podmínky jsme zvyklí. Víme, že musíme bojovat. Všechno zlé je k něčemu dobré. Aspoň se do hry poprvé v životě dostal mladý Kraus a v útoku zase dostal šanci Nešpor.
Co ještě patří ke krizovým podmínkám v Ďolíčku?
Tak třeba moje kancelář. Praskl plynový kotel, takže tam mám asi sedm stupňů a zamrzá mi čaj.
A co trenér Bohemky dělá, když mu zamrzá čaj?
Vleze si do jiné kanceláře, kde je teplo, a jede se dál. Děláme si z toho srandu, přece nás to nerozhodí. Jak říkám, jsme bojovníci. Po hráčích chceme, aby bojovali a sami to musíme taky dokazovat. Hráčů, kterým vadilo, že je venku slunce a pak zase že prší, jsme se zbavili. Dámičky a slečinky teď v mužstvu nemáme, od těch jsme kabinu vyčistili.
Takže opravdu žádná velká lítost, že velká série skončila?
Já série až tak neprožívám. Důležité je, do jaké společnosti jsme se ziskem těch dvanácti bodů dostali. Jsme v první polovině tabulky a na to se na teletextu hezky kouká. Chceme tam vydržet.
