Článek
Už před výkopem duelu se Slováckem byl 38letý hráč přímo na hřišti společně s legendárním Josefem Masopustem za ovací publika uveden jako jeden z prvních dvou členů do Sítě slávy teplického fotbalu. V 80. minutě přišel na trávník Verbířův osmnáctiletý syn, takže si na chvíli zahráli ligu otec se svým potomkem! V 90. minutě Pavel Verbíř starší podle scénáře střídal, a to už tribuny doslova bouřily. A po závěrečném hvizdu přišlo grandiózní loučení.
Pavel Verbíř (vlevo) s Josefem Masopustem před začátkem utkání.foto: ČTK/Libor Zavoral
Verbíř obíhal hřiště, děkoval fanouškům a dokonce se na chvilku ocitl i mezi těmi nejvěrnějšími příznivci, kteří si ho vytáhli přímo z trávníku mezi sebe do hlediště. Jeho spoluhráči oblékli trička s různými písmeny a číslicemi a vytvořili takovou choreografii, která nesla velký nápis Pavel Verbíř 1992-2011. Tak dlouho totiž trvala hráčská kariéra oslavovaného fotbalisty v barvách jediného klubu. Na hřiště sestoupil z tribuny i Josef Verbíř, otec Pavla a dědeček Pavla mladšího. I jeho pochopitelně přivítal obrovský potlesk.
Na trávníku se pak objevil stolek se židlí, na kterou Pavel Verbíř usedl a na dres si oblékl sako, jež mu na pár minut půjčil ředitel klubu František Hrdlička. Byl to symbol toho, že se Verbíř od léta stane funkcionářem. Konkrétně na něj čeká post sportovní manažera Teplic.
Ve svátečním duchu se pak neslo i Verbířovo setkání se zástupci médií.
Dal jsem průchod emocím, přiznal kapitán
„Zápas jsem si prožil se vším všudy. Při každém doteku míče mi lidé aplaudovali a často vyvolávali moje jméno. Ten konec byl nejdojemnější. Dal jsem průchod emocím. Loučení bylo nádherné. Jak čas utkání ubíhal, pořád jsem si říkal, co já budu dělat, až duel skončí? Tušil jsem ale, že kluci mají pro mě něco připraveného. Potěšilo mě, že k té mojí rozlučce v závěru přispěli i fotbalisté Slovácka. Zapojili se do slavobrány, kterou mi přichystali moji spoluhráči. Ze strany soupeře to beru jako pěkné gesto,“ líčil Verbíř.
A prozradil, že si nesmírně váží osobního dárku od Josefa Masopusta. „Je to fotografie pana Masopusta s Pelém s jejich podpisy. A k tomu dopis od pana Masopusta, který v Teplicích začínal svou skvělou kariéru,“ uvedl loučící se teplický kapitán.
Fotbalista FK Teplice Pavel Verbíř sehrál 28. května svůj poslední zápas proti celku 1. FC Slovácko a ukončil svou aktivní fotbalovou kariéru.foto: ČTK/Libor Zavoral
Při loučení nechyběly ani slzy. „Vůbec se za ně nestydím. Dojalo mě, že jsem si mohl zahrát se synem. Je to splnění velkého snu. Vyměnili jsme si minimálně šest až sedm přihrávek. Pavlík se dostal i do jedné střelecké pozice. Neměl to jednoduché, ale podle mně těch prvních deset ligových minut zvládl na výbornou. A přál bych si, aby pokračoval v mých stopách,“ usmíval se Verbíř.
Tepličtí fanoušci nemohli ještě před pár dny uvěřit, že Verbíř opravdu skončí. „Teď už je to ale definitivní. Ale uvažuji společně s klubem, že by se třeba na podzim mohla uskutečnit ještě exhibice, na níž pozvu svoje bývalé spoluhráče z klubu i reprezentace. Vážím si toho, že jsem si v národním týmu mohl zahrát s Nedvěděm, Poborským, Šmicrem, Rosickým, Kukou, Kollerem, Koubou a dalšími hvězdami. Chtěl bych do Teplic přilákat zvučná jména,“ prozradil Verbíř.
Jeho největší a nejsmutnější zážitek s teplickým fotbalem? „Nejvíc stavím naše druhé místo v lize v sezóně 1998/99 a starty v předkole Ligy mistrů i v evropských pohárech v pozdějších letech. Nejhůř mi u fotbalu bylo, když nám vynikající trenér Mareček oznámil, že musí skončit ze zdravotních důvodů a po půl roce jsme se dozvěděli, že ho porazila zákeřná nemoc,“ dodal teplický hrdina sobotního večera.
