Hlavní obsah

Lemply ženu z kabiny, tvrdí příbramský kouč Vavruška

Karel FeltPrávo

V Gambrinus lize je služebně i věkově nejmladším trenérem. Devětatřicetiletý David Vavruška ale přivedl na podzim podceňovanou Příbram na šesté místo v tabulce a začalo se hovořit o zázraku. Z obranářů se stali útočníci, protože... „To vůbec není o mně! Jen jsem přesvědčil kluky, aby hráli fotbal, na který se dá koukat a který je baví. Je přeci lepší hrát na 4:3 než na 0:0. Média mně glorifikovala, ale zapomínala na hráče. To, že jsme v tabulce šestí a máme 27 bodů je jejich zásluha a lidí z klubu,“ odmítl osobní slávu sympaticky kouč.

Foto: www.fkpribram.cz/

Kouč Příbrami David Vavruška se raduje po vítězství nad Plzní.

Článek

Vrátím se na úplný začátek vaší kariéry. Kde jste vlastně všude byl jako trenér?

Začínal jsem v malých pražských klubech, prošel jsem Vyšehradem, Tempem, Libuší, Motorletem, kde jsem v pětadvaceti letech dostal první profesionální smlouvu jako šéftrenér mládeže. Po pěti letech si mne Jiří Nevrlý vytáhl do Teplic. To byla štace, která mě ovlivnila nejvíc, protože jsem se tam naučil, jak funguje profesionální klub.

Krátce jste prý působil i ve Spartě...

Ano, po čtyřech letech jsem z Teplic odešel do Sparty. Tam jsem ale vydržel jen půl roku, prásknul jsem dveřmi. Nechtěl jsem dělat fotbal tak, jak ho tam dělali. To bylo špatně, měl jsem odejít jinak, protože pak jsem nezavadil o pořádnou práci, hledal jsem sám sebe. Když mi ji nabídl u mládeže Jaroslav Starka, byl jsem mu vděčný a šel do Příbrami. Kvůli synovi jsem krátce působil v Bohemce, ale stýskalo se mi po Příbrami, tak jsem se vrátil.

Kouč Příbrami David Vavruška se diví, co sudí píská...foto: www.fkpribram.cz/

Vy jste začal tuhle práci velmi mladý...

V devatenácti se mi zhroutil celý svět. Musel jsem ze dne na den ze zdravotních důvodů skončit s fotbalem. Nejen že jsem nemohl hrát, já se učil znovu chodit... Ke zranění se přidala vážná nemoc. Kamarád Jirka Hruška mi pak poradil, abych začal trénovat. Tím se mi život změnil podruhé, našel jsem jeho nový smysl.

Dvacet let jste pracoval s mládeží. Byl to pro vás velký skok, převzít prvoligové mužstvo?

Neprožíval jsem to. Nejhorší smrt je z vyděšení, tak jsem si jen řekl, že se z toho nesmím podělat, a když budu dělat trenéřinu poctivě jako dosud, tak se mi to vrátí. S Františkem Kopačem jsme šli k mužstvu pět kol před koncem. Hrálo se o záchranu, nebyl čas na nějaké osobní pocity. Když mi pak Starka nabídl tuhle práci v létě, už jsem věděl, do čeho jdu. Za dvacet let vím, co a jak funguje. Mám to vychytané. Práce u mládeže je obrovská škola. Každého trenéra bych poslal na deset let třeba k dorostu, aby se trenéřině opravdu naučil. Být dobrým hráčem automaticky neznamená, že budete i dobrým trenérem.

V čem je práce s prvoligovými hráči těžší než s dorostenci?

Je mnohem jednodušší! Těžší je pro toho, kdo si připouští tlak. To není můj případ. Nečtu noviny, moc nesleduji televizi. Když o mně někdo napíše, že jsem blbec, tak to ani nevím. Přinesou mi to až hráči do kabiny. Když mě někde vyhodnotí jako trenéra kola, tak se akorát dozvím od gólmana Aleše Hrušky, který je náš kapitán i pokladník, že mám dát něco do pokladny.

Zeptám se obráceně. V čem je práce u dorostu těžší, než u prvoligového mužstva?

Tam je trenér úplně sám. Nemá asistenty, maximálně jednoho dobrovolníka, nemá lékaře, fyzioterapeuta ani kustoda. Nemá nikoho. Já tu práci dělal přesto rád. Našel jsem si doktora i fyzioterapeuta, jezdil jsem kvůli klukům do školy, když měli problémy, abych jim pomohl. U dorostu děláte všechno. I kustoda, když klukům chystáte pití. Při tom tahle práce je nedoceněná. V první lize jsou trenéři česači ovoce. Mají všechno, jen záleží na nich, jestli to s hráči umějí nebo ne. Jestli je přesvědčí, aby je přirozeně respektovali. Silou to dlouho nefunguje. Ale trénovat, tahat kužele, to už umí každý. Tréninkové jednotky si najdete i na internetu. V dorostu máte jen výhodu, že výsledky práce vidíte dřív než u dospělých.

Kouč Příbrami David Vavruška výmluvně naznačuje sudímu, aby pískal konec.foto: www.fkpribram.cz/

Umíte zařvat v kabině?

Určitě jsem přísný, ale snažím se být spravedlivý (smích)... Scének v kabině bylo dost. Třeba při zápasech se Žižkovem byla bouřka doma i venku. Oba zápasy jsme nakonec vyhráli. V Českých Budějovicích to bylo hodně divoký. Tam jsme ale vysoko prohráli... Víc křičím na tréninku. Fotbal dělám kvůli mančaftu, ne kvůli sobě. Neřvu ve zlém, ale k věci.

Co vám na hráčích nejvíc vadí?

Nesnáším lemply, na ty mám nos a ženu je z kabiny.

Mate raději rebely nebo hodné kluky?

Nemám rád leklé ryby, tedy hráče, o nichž nevím, co si mám myslet. Potřebuji zpětnou vazbu, takže mám raději hráče, se kterým si to vyříkám a pokud nám jde oběma o fotbal, dohodneme se. S rebely se dělá líp. Třeba s Lukášem Pleškem mám skvělý vztah, je to chlap, který mi řekne do očí, co se mu nelíbí. Přemýšlím o tom a když má pravdu, vezmu ji. To platí i o dalších hráčích. Když s nimi nemluvíte na rovinu, poznají to a máte v kabině problém.

Když jste svým svěřencům řekl, aby hráli útočný fotbal a nebyli zalezlí, že se na to nedá koukat. Jak reagovali?

Pozitivně. Co mě překvapilo, že zpětná vazba od dospělých hráčů byla větší i emotivnější než od dorostenců. Mluvím hlavně o těch zkušených, Hruškovi, Pleškovi, Koukalovi...

Připravujete hráče speciálně na každého soupeře?

Připravím jim dvacetiminutový sestřih, nijak zvlášťpodrobně jiné týmy nesluduju. Klukům zdůrazňuju, že se mají na utkání koncentrovat už od čtvrtka, protože rozhodující je, jak vstoupí do zápasu. Když dobře, zvládnou ho. V opačném případě už s tím z lavičky stejně moc neudělám. Třeba v Jabloncijsme po pětadvaceti minutách prohrávali 0:3 a bylo hotovo. S tím se nedalo vůbec nic dělat. Hráči měli porážku v hlavách a tu z nich už nedostanete. Když to nemají srovnané v hlavě, je jedno s kým hrají, to pak prohrají i v Písku s třetí ligou.

Troufl byste si třeba na hráče Sparty?

To nemůžu posoudit. Kolega František Kopač mi řekl, že jako s dorostenci nemůžu jednat s chlapama od rodiny, že frajerům ze Sparty bych to či ono vůbec neřekl. Ale řekl! Trochu jsem změnil styl a slovník, a ukázalo se, že to jde. Tvrdím, že jaký jste člověk, takový jste trenér. Musíte jít za svým cílem a svojí cestou. Jakmile začnete poklonkovat jiným a kopírovat, je to špatně.

Zmínil jste Františka Kopače. Je o dvacet let starší, trénoval ve Spartě, na Žižkově i Příbrami. Jak vzal roli asistenta vedle prvoligového trenérského zelenáče?

Úplně normálně. On je formát a já si ho moc vážím. Není asistent, je to také trenér. Moc mi pomáhá. Totéž Jirka Ryba. Každý máme svůj díl práce a odpovědnosti. Tu naši soudržnost jsme přenesli i do kabiny a hráči ji pochopili. Příbram je tak vysoko proto, že klub funguje. Jarda Starka a Petr Větrovský se starají o peníze a chod klubu, dělají to perfektně. Sekretář Petr Soucha i další makají na sto procent, žijí pro klub, je na ně spolehnutí. A to pak pozitivně přenesou hráči na trávník. V tom hledejte ten příbramský zázrak. Ve mně ne.

Kouč Příbrami David Vavruška (vpravo) s asistentem Františkem Kopačem.foto: www.fkpribram.cz/

Tvrdíte, že kdybyste u prvoligového mužstva, skončil vrátil byste se klidně k dorostu...

To platí. Věřím svojí práci, kterou mám vyzkoušenou. Učil jsem se na chybách. Hráčům říkám, ať se dívají na velký fotbal, sledují hráče na svém postu a učí se z jeho chyb. Já se také učím. Práce u dorostu mě bavila, i když na puberťáky musíte mít extra nervy, a uměl bych se k ní vrátit. Asi bych ale nemohl dělat přípravku nebo žáky. Na to zas nervy nemám.

Máte svůj trenérský vzor?

Nemám. Asi proto, že autorit, které uznávám, je málo... Ale i s těmi se o věc pohádám.

S Příbramí jste srostl, ale co kdyby přišel nějaký velký klub...

Řeknu to na rovinu. Fotbalem jsem si dosud nic nevydělal. Klub bych změnil jen v  případě, kdybych mohl finančně zajistit rodinu. Vůči té cítím zodpovědnost, mám dvě malé děti.

Čím to, že nebrečíte, když vám prodalijí hráče nebo se nedožadujete tří nových?

To bude tím, že trenér je od slova trénovat. Z dorostu jsem naučený, že každý rok přišli noví kluci a z nich jsem musel sestavit tým. V Příbrami se perfektně pracuje s mládeží, pořád ji sleduju a vím, že tam jsou další talentovaní kluci. Já měl na rozdíl od jiných odvahu, dát jim šanci. Proto jsem si vzal Jirku Mareše, Martina Šlapáka, Dominka Maška. V základu máme šest odchovanců. Neměli jsme pravého obránce, tak si Franta Kopač doslova vymyslel na tenhle post Matěje Štochla a funguje to. Fňukání se ode mne nedočkáte.

Jste smířený s tím, že vám v zimě Starka asi prodá střelce Tomáše Wágnera?

Jsme klub, který musí prodávat, to respektuju, proto mám už teď vyhlédnuté další kluky. Třeba Václav Černý nebo Petr Rys jsou borci, kterým nedat časem šanci by byla sebevražda. Mladí musí cítit, že mají šanci hrát ligu, pak budou makat. Kluby jako Příbram si vychovávají hráče a měli by si vychovat i trenéry, kteří se s klubem identifikují a dají mu všechno.

Dělá vám dobře popularita?

Nedělá, jak už jsem řekl, není to o mně, ale o lidech v klubu a hráčích. Média na ně úplně zapomínají. Třeba na Dana Tarczala, jednoho z nejlepších záložníků v lize, na stopera Lukáše Hejdu, i na ostatní... Když se nám nebude dařit, tak ti, co mě v médiích teď oslavují, mě sejmou. Ale se mnou to fakt nic neudělá. Budu pořád stejný.

Co vám vlastně trenéřina dává?

To je životní styl. Ráno jdete na stadión, staráte se o hráče. Žijete od mistráku k mistráku, od měsíce k měsíci a najednou zjistíte, že je vám o pět let víc. Život utíká strašně rychle, ale zase nestárnete. Když jste stále mezi mladými, posloucháte, o čem se baví i jejich písničky, tak ani nemůžete stárnout. Pro mne je trenéřina úplně všechno, můj život...

Reklama

Související témata: