Článek
Váš kamarád Jaroslav Drobný chytá ligu v 41 letech. Nehecuje vás?
Jarda ani ne. V šatně Baníku mi ale mladší kluci předhazují, že Ital Buffon je skoro o pět let starší, prý můžu v klidu chytat ještě několik let. Tohle ale asi nedám.(smích)
V příští sezoně prý hodláte spolupracovat s fotbalovou agenturou z Ostravska.
Ano. Dostal jsem nabídku nejdřív ze Sport Investu, kterému jsem nesmírně vděčný za všechno. Byli jsme spolu přes dvacet let, první smlouvu jsem s nimi uzavřel v šestnácti. Od té doby jsme to spolu táhli. Mám ale svoji vlastní vizi, rozhodl jsem se, že budu spolupracovat s agenturou TOP 11. Budu pomáhat gólmanům. Zatím jde o doplňkovou činnost. S klukama ze Sport Investu ale budu nadále v kontaktu, zůstáváme v úzkém lidském i profesním spojení.
Kolik času hodláte této práci věnovat?
Na prvním místě pro mě bude fotbal. Budu v agentuře pomáhat na začátku týdne, ke konci budu chtít mít klid na fotbal. Činnost v agentuře nebudu vykonávat na úkor fotbalu, chci Baník posunout ještě někam dál.
| „Honza Laštůvka patří z mého úhlu pohledu mezi nejvýraznější české brankáře novodobé historie. Z pohledu reprezentační kariéry a obecně zájmu fanoušků i médií měl trošku smůlu, že nastupoval v době Petra Čecha, nicméně jeho dlouhodobá výkonnost ho řadí mezi absolutní českou špičku. |
| Honza byl u toho, když se tvořil ukrajinský hegemon Šachťar Doněck, svoji kvalitu prokázal také během angažmá v Německu. Mrzí mě jen to, že si vlivem nefotbalových okolností neužil delší a úspěšnější fotbalovou kapitolu v Anglii, chuť si však spravil opět na Ukrajině a účastí Dněpru ve finále Evropské ligy. |
| Těší mě, že si nyní v domácím prostředí ostravského Baníku užívá zaslouženou pozici lídra. Stejně tak mě těší, že své fotbalové umění bude moct ještě jednu sezonu předvádět v zápasech nejvyšší soutěže. Pojí nás spolu speciální vztah, který neskončí ani posledním odehraným zápasem. Také v jeho další kariéře bude mít u mě vždy dveře otevřené." |
| Viktor Kolář, předseda představenstva agentury Sport Invest, která Laštůvku zastupuje |
Třeba k titulu, jako v sezoně 2003/2004?
Pořád mám to období před očima. Mám z té doby spoustu kamarádů – fanoušků, kteří už tenkrát s námi jezdili na venkovní zápasy. Hráli jsme vlastně pořád před plnými stadiony. Nádhera. Jestli by mohl Baník něco podobného zopakovat? Musíme stát nohama na zemi. Díky majiteli panu Brabcovi má Baník šanci hrát do první pětky. Pokusit se o Evropskou ligu. Musí se však sejít strašně moc věcí. Tehdejší doba byla jinačí. V týmu byli zkušení kluci v čele s Radkem Látalem, Radkem Slončíkem. Tým byl dobře namíchaný s mladíky, kteří nikdy nic nevypustili. Naopak šlapali starším na paty. Měli jsme superkolektiv.
Titul vám vynesl přestup do Šachtaru Doněck. Majitel klubu Alois Hadamczik ale tehdy prohlásil, že takový gólman, jako vy, by měl jít do Barcelony.
(smích) Na tohle už si nepamatuju. Jsem panu Hadamczikovi vděčný, že nás mladé v té době podržel. I trenér Jarabinský. Vzpomínám na svůj první start. Hrůza. Chytil jsem míč za velkým vápnem, dostal žlutou kartu, z přímáku jsem dostal gól. Takže super debut.(smích) My mladí jsme měli trochu cestičku prošlapanou, ale zasloužili jsme si to.
Deset let, tedy skoro polovinu kariéry, jste prožil na Ukrajině. Jak na zemi vzpomínáte?
Přirostla mi k srdci, mám tam dodnes spoustu kamarádů. Píšeme si, voláme. Hlavně s těmi z Doněcku. Do Šachtaru jsem odešel po mistrovské sezoně, oželel jsem možnost zahrát si s Baníkem o Evropské poháry. Šachtar byl ale pro mě velká šance, výkonnostní krok dopředu. Pro Baník zase přínosem finančním. První sezonu mě podržel trenér Lucescu, chytal jsem Ligu mistrů proti Barceloně, AC Milán a Celtiku. Neskutečné zápasy.
Proč se potom všechno postupně zvrtlo?
Klub vsadil na jinou filosofii. Stanovil limit pro počet cizinců v sestavě, hráli většinou Ukrajinci. Na tohle jsem trochu doplatil. Ale nejsem vůbec naštvaný, poznal jsem pana Achmetova, majitele klubu. Fotbalu se hodně věnoval, jezdil i na tréninky.
Byl pro vás velký skok objevit se v Šachtaru?
Ano. Na letišti pro nás přijeli s mercedesy, dorazili jsme na bázu, která byla fantastická. Potom následoval oběd s prezidentem. A pak mě čekala kabina – byla plná reprezentantů. Ležel jsem sám na pokoji na báze a v duchu si říkal: Co já tady vlastně dělám? Spíš jsem přemýšlel o hostování. Ale naštěstí to dopadlo dobře, za dva roky jsme získali dva tituly.
Jak se vám v Doněcku žilo?
Byl jsem spokojený. Centrum města bylo krásné. Na Ukrajinu vůbec nic špatného nemůžu říct. S Tomášem Hübschmanem jsme se museli učit rusky, což bylo zpestření. Já jako gólman potřebuju hodně mluvit, neměl jsem s tím problém.
Zasáhla válka do vašeho života na Ukrajině?
Byl jsem už tehdy v Dněpru, vnímal jsem Majdan. Měl jsem v Doněcku známé. Když mi říkali, že se tam střílí, bylo to pro mě strašně nepříjemné. Navíc Dněpropetrovsk je od Doněcku necelých tři sta kilometrů... Tedy nic bezpečného.
Báli jste se, že se konflikt rozšíří až tam?
Lehké obavy jsme měli, ale nepřipouštěli jsme si je. Především jsme vnímali situaci v Doněcku. Když jsem viděl poničené domy, rozbombardované letiště... Bylo to hodně smutné.
Prošel jste mnoha hostováními. Hned první ve Fulhamu se vám příliš nevydařilo.
Přišel jsem jako dvojka. Něco jsem odchytal, ale nebylo to podle mých představ. Ale i tak šlo o dobrou zkušenost. Následně jsem pookřál v Bochumi, odchytal jsem skoro třicet zápasů, zachránili jsme se. Neměl jsem jednoduchou pozici, přišel jsem po Jardovi Drobném, který si v klubu udělal fantastické jméno.
Poté jste se vrátil do Dněpru. A následovalo další hostování, tentokrát ve West Hamu. V Premier League jste si ale žádný start nepřipsal. Proč?
Šel jsem do West Hamu kvůli Luďkovi Mikloškovi. Psal mi, že tam má Roberta Greena, že k němu potřebuje dvojku. Nechci tvrdit, že jsem dříč, ale fotbal miluju, makám, přidávám si po trénincích. Byla pro mě výzva pracovat pod Luďkem. Na každý trénink jsem se těšil, byli jsme skvělá parta. Robert Green měl fantastickou sezonu, po ní se stal jedničkou anglického nároďáku.
Je něco, co vám v kariéře nevyšlo?
Kariéra byla dobrá. Mrzí mě možná Fulham. Kdyby mi to tam vyšlo, zůstal jsem v klubu určitě déle.
Třeba vstřelený gól z penalty vám nechybí?
Když jsem začal chytat v Karviné, za starší dorostence, penalty jsem kopal. Takže tohle už mám za sebou. Mám splněno.
