Článek
Před pár měsíci váš zdrcený pohled odrážel postavení Teplic těsně nad druholigovou propastí. Nyní je váš tým na dohled první pozici, vy jen záříte. Cítíte velkou euforii?
Všechno nám vychází. Devadesát procent zápasů jsme odehráli stejně kvalitně. A hlavně jde na náš fotbal koukat. To mě po loňské sezóně těší hodně. Fakt si současnou situaci užívám.
Po jak dlouhé době?
Stejný pocit jsem měl naposledy s reprezentačním áčkem v době kolem mistrovství Evropy 2004. A s jednadvacítkou v cyklu, který skončil zlatem ve Švýcarsku o dva roky dřív. Málokdo nás tehdy přehrál, soupeři z nás měli respekt. A stejnou situaci prožíváme v Teplicích. Troufnu si tvrdit, že z dosavadních dvanácti kol jsme byli desetkrát lepší.
Vážně jste za předešlých devět let, kdy jste hrál také za Marseille či Austrii Vídeň, neprožíval stejně krásné období?
Ne. A přitom jsme v Austrii slavili mistrovský titul nebo opakovaně zisk rakouského poháru, s Marseille jsme prošli do finále Poháru UEFA.
Takže už žádné obavy ze setkání s příznivci jako v průběhu jara?
Užívám si přízně po minulé sezóně z hororu... (směje se) Teď nám lidé věří. Před domácím zápasem s Plzní jsem byl na autogramiádě. Všichni byli pozitivní, věřili v nás, což mě strašně těšilo. Já zažil vyprodaná Stínadla v devětadevadesátém při zápasech se Spartou či Slavií, než jsem z Teplic odešel. A tak pozitivní, jako jsou fanoušci dnes, nebyli ani před čtrnácti lety.
V čem je největší proměna týmu, který se na jaře s vypětím všech sil a s obrovským psychickým vyčerpáním v nejvyšší soutěži jen zachraňoval?
Jsme pokorní. Loňský boj o udržení nás zocelil. A máme silnou partu. Právě ta nás zachránila mezi elitou. Pochopitelně důležitým faktorem byly dobré nákupy a pak hodně vydařený start. Hrajeme útočně, dáváme góly a nebojíme se hrát jeden na jednoho. Máme sebevědomí.
Nemůže euforie přerůst do neúnosné meze?
Nikdo z nás nelítá v oblacích. Víme, že Plzeň k nám přijela s nalomenou psychikou po Bayernu, který je přitom někde jinde. Viktorka patří se Spartou ke dvěma nejlepším týmům u nás.
Nerozšířil se okruh dvou nejlepších o Teplice?
Plzeň hraje stejně tři čtyři roky a výkonnost potvrzuje opakovaně. Nás těší srovnání a vítězství v přímé konfrontaci. Rozhodně nehrajeme na náhodu, naše výhry nebyly otázkou štěstí. Body si uhráváme kombinační hrou. Teď se poměříme se Spartou a pojedeme si duel na Letné užít. Nemáme co ztratit, protože Sparta je psychicky jinde než Plzeň. Máme formu, abychom ji potrápili. Nenastoupíme rozklepaní a budeme se snažit být nebezpeční. Určitě ji můžeme porazit... (směje se) V minulé sezóně bych tohle nevyslovil. Rozhodně ne v souvislosti se Spartou...
Ohlasy doma jsou určitě pozitivnější než v minulé sezóně, kdy jste musel své syny uklidňovat, že Teplice z ligy nesestoupí...
Tehdy bylo hodně zápasů, kdy jsme byli fakt špatní. Nedovolili si mě sestřelit, vyjadřovali se diplomaticky, ale byli smutní. A dnes? Není lepší odměny, než když mě kluci pochválí. Je fajn slyšet: tati, hrál jsi dobře nebo tati, tentokrát jste byli výborní.
Při posledním utkání šlo svým způsobem i o souboj matadorů Vachouška v teplickém dresu a Horvátha v plzeňském. Vnímal jste bitvu i z tohoto pohledu?
Pavla obdivuju. V osmatřiceti je pro Plzeň strašně důležitý. Zaslouží absolutorium. Nejen za hru, ale i za svůj přístup. Přes všechno, čeho dosáhnul, zůstává pořád svůj.
Umíte si představit sám sebe za čtyři roky v základní sestavě ligového týmu?
Jestli, tak jedině v Teplicích. A záležet bude na mnoha faktorech. Výsledcích, trenérovi a pochopitelně mojí hře. Pavel má všechno jednodušší, protože styl Plzně je mu svým způsobem šitý na míru. Já jsem rád, že jsme si společně zahráli. Před jedenácti lety v Teplicích a on mi radil důležité věci. Dával mi instrukce, když jsem přestupoval do Slavie. Pořád jsme zůstali kamarádi.
