Ohromná euforie. Jsou Češi penaltoví mistři? Hru nervů zvládli, taky ale chybovali

Někdo je nenávidí, jiní se v nich vyžívají. Nezaujaté královsky baví, zainteresované k nesnesení nervuje.

Národní tým při penaltách při významných fotbalových zápasech drží pozoruhodnou bilanci. Zvládl rozstřel při evropských šampionátech v letech 1976, 1980 i 1996. Nyní k nim přibyla euforie z pražského Edenu, kde po remíze 2:2 skončil napínavý rozstřel 4:3.

Jsou opakující se penaltové triumfy náhoda?

„Mezi situacemi je odstup řada let. Rozhodne momentum a dobře zvolení hráči,“ poznamenává v pořadu Bodlo na Sport.cz expert Pavel Karoch.

Má recht. Češi zvolili spolehlivé zakončovatele. Ladislav Krejčí před odchodem do ciziny platil ve Spartě za neomylného exekutora. Tomáš Souček dlouhodobě umí penalty a o střeleckých kvalitách Patrika Schicka se nemusí člověk ani zmiňovat.

Při rozboru rozstřelu proti Irům se Sport.cz opírá o výzkum, postřehy a příspěvky Geira Jordeta na síti X. Profesor norské školy sportovních věd se dlouhodobě věnuje sportovní psychologii a podrobně se věnuje fotbalovým penaltám.

Způsob a rychlost výběru střelců často rozhoduje o výsledku. „Měli jsme to předem připravené, byla tam jen jedna dvě konzultace a dohodli jsme se,“ líčil reprezentační trenér Miroslav Koubek do televizních kamer.

Direktivní přístup bez pochyb a rozprav je vhodný. Koubkova ráznost pomohla.

Češi se ale před rozstřelem dopustili několika chyb.

První? Všimli jste si také velkého českého kolečka, v němž motivačně řečnil trenér Koubek nebo vystřídaný habán Chorý? Vypadá to skvěle týmově a soudržně. Jordet nicméně z empirického výzkumu něco podobného zcela nedoporučuje.

Střelci potřebují krátké a jasné instrukce. Chtějí se soustředit. Dostat maximálně jasnou informaci, například o předpokládaném chování soupeřova brankáře. Žádné dlouhé proslovy, žádná velká seskupení. Ideální je například, když se shromáždí pouze základní jedenáctka s trenérem.

Jordet za ukázkový příklad dlouhé a špatné porady zmiňuje Angličany ve finále Eura 2021, kde debatovali tři a půl minuty. České kolečko naštěstí trvalo jen zhruba čtyřicet vteřin, střelce nezahltilo a zjevně natolik nerozptýlilo.

Právě hromadná porada způsobila, že se nakumulovala další česká chyba. Platí známé pravidlo, že hrající fotbalisté obou týmů tráví rozstřel ve středovém kruhu, odkud exekutoři míří k penaltovému puntíku.

Zdlouhavá česká porada způsobila, že středový kruh obsadili jako první Irové. Postavili se do prostoru, který je blíže střídačkám. Zdá se to jako prkotina, ale postavení nabízí výhodu. Jste blíže k členům střídačky, lze si lépe na dálku předávat pokyny s trenéry či členy realizačního týmu.

Ani tohle zaváhání se Čechům nevymstilo.

Jsou penalty loterie? Dost naivní představa. Vždyť se dají ovlivnit i nacvičit.

Hra nervů? To už rozhodně.

Pokutové kopy se vyvíjejí, kromě techniky nebo umu rozhoduje i dokonalá příprava. Brankáři a jejich trenéři dopředu studují střelce a jejich preferovaná zakončení.

„Dělali jsme si s trenéry brankářů nějakou přípravu, řešili jsme, co by mohlo nastat,“ líčil i gólman Matěj Kovář do televizních kamer. „Podle toho jsem se rozhodoval – a díky bohu za to. Ti hráči mají něco za sebou, díváte se, studujete, co a jak. Potvrdilo se to, udělali jsme si dobrý domácí úkol.“

Pětadvacetiletý Čech chytil dvě z pěti irských penalt. „Vyzdvihl bych Kováře, který v penaltovém rozstřelu tým podržel,“ pochválil i expert Miroslav Matušovič v pořadu Bodlo na Sport.cz.

Veskrze celý rozstřel je nenápadná psychologická hra mezi střelci a brankářem. Obě strany se snaží mít navrch, získat kontrolu. A to Kovář dokázal. Všimli jste si toho?

1) Hned před úvodní penaltou se šoural do brány, útočník Parrott taky musel zpomalit krok a čekat na něj. I taková drobnost dokáže střelce vykolejit.

2) Těsně před třetí irskou penaltou si Brady už šteloval míč, ale Kovář zase odkráčel k tyčce, u níž si oklepával bahno z podrážky kopačky. Irský střelec zase musel vydržet. Podobné průtahy zase nahrávají gólmanům.

3) Televizní záběry také odhalily, že před čtvrtou českou penaltou chytil míč a předal jej kolegovi a kamarádovi Patrikovi Schickovi. Podle Jordeta podobné maličkosti mají blahý efekt na týmovou psychiku. A také mají zásadní přínos v tom, že se míče nemůže zmocnit soupeř, který s ním může manipulovat.

Vybavujete si epické finále mistrovství světa 2022 a závěrečný rozstřel? V něm například gólman Emiliano Martínez v nestřežený okamžik vzal míč a před jednou z francouzských penalt ho hodil pryč, aby si pro něj soupeř musel jít.

Martínez naopak spoluhráčům nosil balon, gestikuloval k soupeřům, pokřikoval na ně, emotivně se radoval, loudal se, debatoval s rozhodčím. Prakticky celý rozstřel ovládl a i díky tomu Argentinci slavili zlato.

Například odborník Jordet se o tom před pár lety extrémně zajímavě rozepsal na platformě X, jak tím zkušený gólman rozebral a deptal Francouze.

Ne, podobně velkolepé představení Kovář nerozehrál. Drobnými „mind games“ ale předčil irského protivníka Kellehera, který jinak platí za penaltového specialistu.

Jediný omyl z pěti domácích střelců měl na svědomí střídající Mojmír Chytil. „Do hry přinesl dobré věci, vybojoval víc míčů. Při rozběhu v penaltách ale bylo vidět, že to chce mít rychle za sebou. Byla to pro něj velká psychická zátěž,“ soudil Karoch o útočníkovi Slavie.

Dobrý postřeh. Chytilova řeč těla před pokutovým kopem nevypadala moc dobře. Rozběhl se okamžitě poté, co švédský sudí Nyberg dal pokyn k zakončení.

Norský psycholog Jordet upozorňuje, že výzkum z roku 2009 ukazuje, že exekutoři střílející okamžitě po hvizdu mají nižší úspěšnost při penaltách.

Vlastně je to logické. Do kopu se promítne určitá zběsilost i Karochem zmíněné „mít to rychle za sebou“. Naopak několikavteřinový odstup mezi hvizdem a samotnou exekucí značí sebedůvěru střelce a jeho kontrolu nad vypjatou situací.

Pokud jste někdy kopali do míče, přiznejte se, že jste o tom taky snili.

Jít na penaltu v páté sérii.

Rozhodnout o opojném vítězství.

Stát se hrdinou, kterého všichni opěvují.

„Nechci machrovat, ale tlak jsem necítil,“ usmál se reprezentační útočník Jan Kliment. Právě olomoucký kanonýr zpečetil v páté sérii český postup.

Češi vhodně zvolili pořadí. V hierarchii střelců byli před Klimentem určitě výš Krejčí, Souček nebo Schick. A taky šli správně na řadu dřív. Je to jednoduchá logika a matematika - nejlepší střelci mají jít na pentli co nejdříve.

Pátá série sice může rozhodovat, což se potvrdilo i v Edenu. Nicméně předchozí úspěchy i neúspěchy kolegů mohou způsobit, že rozstřel k páté sérii ani nedospěje a nejlepší střelec se ani nedostane na řadu.

Na Čechy se směje úterní finále baráže na Letné proti Dánům. Mimochodem, český soupeř před baráží také přiznal, že se penaltám věnoval a nacvičoval je.

Při drtivé výhře 4:0 nad Severní Makedonií měli Dánové k rozstřelu daleko. Češi v něm mají čerstvou a úspěšnou praxi. V psychologické hře obstáli. Třeba se zkušenosti šiknou Schickovi a spol. i v úterý.