Článek
„Jsem spokojený, tři body jsou doma, to je super," liboval si Necid a nabídl svůj pohled na situaci ze 44. minuty, která se nakonec ukázala pro zápas jako rozhodující. „Zařval jsem na Boudjemaa, aby mi přihrál. Uviděl mě a přihrál mi to pěkně. Je dobře, že máme hráče, kteří umějí vzít odpovědnost na sebe a dát balón. Chtěl jsem střílet k zadní tyči, ale špatně jsem míč trefil. Naštěstí to tam spadlo a byl z toho vítězný gól," usmíval se.
Poslední trefu si nepamatoval
Kdy se ale trefil za Slavii v lize naposledy, si nepamatoval. „Před odchodem do zahraničí... Ale komu jsem ho dal, to nevím. Možná Teplicím," šmátral v paměti.
Zato dobře věděl, v čem se slávisté zlepšili oproti utkání s Olomoucí, s níž před týdnem utrpěli debakl 1:5. „Největší změna byla v defenzivě. Hráli jsme dobře dozadu. Plnili jsme taktiku, s jakou jsme nastoupili už v Olomouci. Tam se nám ale rozpadla už v osmé minutě a pak hned ve dvanácté znovu, a definitivně. Tentokrát jsme nenechali Duklu hrát. Nechtěli jsme dopustit, aby nás rozebrala jako v prvním jarním kole Teplice. Pro naši psychiku bylo důležité, že jsme dali první gól. Ten týden po debaklu byl nepříjemný. Ještě jsme se museli chystat na rozjetou Duklu, ale připravili jsme se dobře," zdůraznil Necid.
Necid: Fanoušci byli super
Necid dvakrát skončil na zemi po soubojích v šestnáctce Dukly se stoperem Štětinou. Pokaždé se zlobil na sudího Fraňka, ale ten penaltu nepískl. „To já nevím, jestli to byly penaltové fauly... Asi nebyly, když to sudí neodpískal... Já jsem se zlobil sám na sebe. Nic jiného za tím nebylo," konstatoval Necid.
Velikou radost mu udělali fanoušci. Celý zápas hnali Slavii za vítězstvím a mnohokrát pak vyvolávali jméno svého staronového hrdiny. „Těšil jsem se na zápas před našimi fanoušky. Byli super. Chci jim dělat radost svými góly. Nejraději v každém zápase, ale mnohem víc jsou i pro mě tři body," vzkázal jim Tomáš Necid.