Článek
Jak moc mrzí neproměněné šance ve světle porážky o jediný gól?
Hodně mrzí. I bod by pro nás byl zlatý. Je to škoda... V zápase proti Spartě jsem měl alespoň jednu šanci proměnit, pak bychom mohli myslet alespoň na ten bod.
Která byla největší?
Ta první. Šel jsem sám na gólmana. Ještě kousek jsem měl jít sám. Špatně jsem situaci vyhodnotil. Myslel jsem, že obránce je těsně za mnou, chtěl jsem Vaclíka propálit, ale uletělo mi to nad břevno.
Při druhé jste Václíka obstřeloval ke vzdálenější tyči, chybělo jen pár centimetrů...
Takhle jsem střílel záměrně. Chtěl jsem střelu ukrýt za stoperem. Myslím si, že Vaclík míč neviděl. Kdybych trefil bránu, tak by to tam spadlo.
Ve druhé půli jste zblízka hlavičkoval a Vaclík míč neudržel. To mrzelo také?
Tahle situace byla o štěstí. Míč jsem prodlužoval. Vaclík míč sice chytil, ale neudržel. Škoda, že to Láďa Volešák nedorazil. Kolem míče jen projel...
Teď vás čekají další těžké zápasy s týmy z horní poloviny tabulky. Bude výkon proti Spartě alespoň povzbuzením v boji o záchranu?
Věřím, že ano. Nejdřív jedeme na silnou Duklu. Doufám, že něco uhrajeme už tam. Pak máme doma Slovácko. Nějaké body by to chtělo. Moc je v boji o záchranu potřebujeme.
