Článek
„Prožil jsem ve Slavii velkou část života a je mi upřímně líto, v jaké je situaci. Možná si někteří ani neuvědomují, v jak vážné. I proto jsem Vladimírovi Šmicrovi, jehož jsem ještě jako trenér v Edenu vedl, přál, aby týmu přinesl štěstí a rychle tým dostal z nebezpečného pásma," přiznával Karel Jarolím, že se ještě před výkopem dal do řeči s bývalým svěřencem, jehož vedení pražského týmu v neděli angažovalo do role asistenta trenéra.
Když naposledy Jarolím působil v Česku, vedl Slavii. S výjimkou kratičké přestávky pět let. A dvakrát přivedl mužstvo z Edenu k titulu. Pak působil v zahraničí. Až v lednu se vrátil do Česka a snaží se Mladou Boleslav dovést do pohárové Evropy. „Jsme v mírném trháku, ale ještě není důvod slavit," přemítal Jarolím o náskoku čtyř bodů na třetí příčce, na níž se pevně uvelebil právě díky triumfu nad Slavií.
Jarolím: Záměr byl hrát středem obrany
„Věděli jsme, že soupeř má problémy ve středu obrany, čehož jsme chtěli využít. Obrana nemohla být jistá a sehraná, proto byl záměr hrát středem hřiště. V první půli bylo důležité, že jsme přestáli šance Nevese a Necida. Důležitým momentem byla proměněná penalta a pochopitelně druhý gól, po němž jsme měli mít zápas pod kontrolou," vracel se Jarolím k průběhu duelu.
Výkon vlastního týmu v druhém poločase bitvy s Pražany jej však rozčílil. „Hráče jsem o přestávce upozorňoval, aby nic nepodcenili a byli důslední. Varoval jsem je před rychlými brejky. Ale nedali si říct," posteskl si Jarolím, že se jeho tým zbytečně ocitl v problémech.
Po kontaktním gólu Juhara totiž domácí trnuli. „Zbytečně jsme se nervovali. Sice jsme se dostali na dostřel branky Slavie, jenže jsme si nedokázali s finální fází poradit. Byli jsme buď váhaví, nebo nepřesní," brblal Jarolím a odmítal, že možná přidal soupeři těžký direkt v boji o záchranu. „Slavia si zavařila a na problémy zadělala mnohem dříve, než jsem ji porazil s Boleslaví," pokrčil rameny Jarolím.