Jarolím s Boleslaví ještě v lize nepoznal hořkost porážky: Ale je mi líto situace Slavie

„Prožil jsem ve Slavii velkou část života a je mi upřímně líto, v jaké je situaci. Možná si někteří ani neuvědomují, v jak vážné. I proto jsem Vladimírovi Šmicrovi, jehož jsem ještě jako trenér v Edenu vedl, přál, aby týmu přinesl štěstí a rychle tým dostal z nebezpečného pásma," přiznával Karel Jarolím, že se ještě před výkopem dal do řeči s bývalým svěřencem, jehož vedení pražského týmu v neděli angažovalo do role asistenta trenéra.

Když naposledy Jarolím působil v Česku, vedl Slavii. S výjimkou kratičké přestávky pět let. A dvakrát přivedl mužstvo z Edenu k titulu. Pak působil v zahraničí. Až v lednu se vrátil do Česka a snaží se Mladou Boleslav dovést do pohárové Evropy. „Jsme v mírném trháku, ale ještě není důvod slavit," přemítal Jarolím o náskoku čtyř bodů na třetí příčce, na níž se pevně uvelebil právě díky triumfu nad Slavií.

„Věděli jsme, že soupeř má problémy ve středu obrany, čehož jsme chtěli využít. Obrana nemohla být jistá a sehraná, proto byl záměr hrát středem hřiště. V první půli bylo důležité, že jsme přestáli šance Nevese a Necida. Důležitým momentem byla proměněná penalta a pochopitelně druhý gól, po němž jsme měli mít zápas pod kontrolou," vracel se Jarolím k průběhu duelu.

Výkon vlastního týmu v druhém poločase bitvy s Pražany jej však rozčílil. „Hráče jsem o přestávce upozorňoval, aby nic nepodcenili a byli důslední. Varoval jsem je před rychlými brejky. Ale nedali si říct," posteskl si Jarolím, že se jeho tým zbytečně ocitl v problémech.

Po kontaktním gólu Juhara totiž domácí trnuli. „Zbytečně jsme se nervovali. Sice jsme se dostali na dostřel branky Slavie, jenže jsme si nedokázali s finální fází poradit. Byli jsme buď váhaví, nebo nepřesní," brblal Jarolím a odmítal, že možná přidal soupeři těžký direkt v boji o záchranu. „Slavia si zavařila a na problémy zadělala mnohem dříve, než jsem ji porazil s Boleslaví," pokrčil rameny Jarolím.