Článek
Jak probíhá léčení přetrženého křížového vazu? Velmi dobře, jsem v předstihu, takže už naplno běhám a dokonce kopu do malého míče. Mám individuální tréninkový plán od trenéra Aleše Kaplana. Na ten velký balón si ještě netroufnu. Už v lednu se chci zapojit do přípravy mužstva, ale samozřejmě s tím, že budu běhat podle terénů. Když to nepůjde venku, dohoním to na pásu. Důležité je, že se opravdu cítím výborně.
Koleno drží a nebolí? Bolí mě všechno kromě kolena. Pořád ale nemá úplně správný tvar. Svalovou hmotu nabírám postupně. Zpočátku to šlo rychle, teď krůček po krůčku. Musím být trpělivý.
Kdy předpokládáte první kopnutí do velkého míče? Když všechno půjde jako dosud, tak někdy koncem ledna.
A návrat na trávník? To bude záležet na mnoha okolnostech. Především na terénech a době, kdy se budu moci naplno zapojit do tréninku, to znamená, dělat všechno jako ostatní. Hodně důležité bude, jak se koleno vyrovná například se změnami směru. Nic nechci uspěchat, ale rád bych se vrátil někdy v průběhu března. Určitě začnu pár minutami na hřišti na konci zápasu a pak se snad dostanu do základu. Opravdu by ale nemělo smysl cokoliv uspěchat a kvůli pár týdnům pak ztratit další měsíce.
Jak jste snášel tu nekonečnou nudu, o níž podobně zranění hráči kolikrát hovoří? Prvních asi dvanáct dní po plastice jsem musel ležet. U televize to bylo opravdu strašné, ale pak začal kolotoč rehabilitací, tréninků, plavání. Začínal jsem ráno v osm hodin a končil večer v šest. Domů jsem dorazil utahaný jako kotě a těšil se hlavně na spánek. Volného času jsem měl méně, než když jsem hrál. Už se těším na návrat i proto, že se vrátím do normálního rytmu a budu mít i víc času na svoje nejbližší.
Asi to bylo hodně těžké i psychicky... Určitě, ale já si nepřipouštěl a nepřipouštím nic negativního. Lékaři mi říkají, že když se noha dobře zahojí, bude pevnější než ta zdravá. A nevidím důvod, proč by tomu tak nemělo být. Nejsem jediný fotbalista, kterého potkalo takové zranění. Vždyť Zdeněk Grygera nebo Tomáš Ujfaluši prožili to samé a jak dneska válí! Držím palce Vráťovi Lokvencovi a Honzovi Kollerovi, aby se také uzdravili co nejdřív.
Trpěl jste při výsledcích Sparty? Hrozně moc, to nebudu zastírat. Neuspěli jsme v Lize mistrů, nedostali se do Poháru UEFA. Strašně moc bodů jsme poztráceli v Gambrinus lize. Ale já jsem optimista, který zůstává nohama na zemi. Mužstvo znovu projde obměnou. Asi by bylo drzé mluvit o titulu, ale určitě uděláme na jaře maximum, abychom se dostali co nejvýš a do pohárové Evropy. Teď nemá cenu cokoliv slibovat. Musíme jít zápas od zápasu a já chci klukům co nejvíc pomoci.
Vy jste kvůli zranění kotníku musel odložit premiéru v reprezentaci a krátce poté, co jste dostal kapitánskou pásku ve Spartě, utrhl jste si křížový vaz. Minulý rok pro vás musel být příšerný... A víte že ne! Já to takhle neberu. Získal jsem titul se Spartou a za národní mužstvo jsem si také zahrál. Co si víc přát. Ano, pak přišlo zranění, ale to k fotbalu patří. Určitě mě to nezmění, strach mít nebudu. Říkám si, že všechno zlé je k něčemu dobré. Zase budu hrát, žádná tragédie se nestala.
Říká se, že když se Sivok včas uzdraví a dostane se do formy, určitě pojede na mistrovství světa do Německa. Věříte tomu? Také jsem to slyšel a nebudu tvrdit, že o tom nesním a nepřemýšlím. Rozhodně to ale v této době není moje priorita. V první řadě musím být zdráv a hrát pravidelně za Spartu. Těžko teď odhadnout, jak rychle se dostanu do formy a budu plnit to, co se ode mne čeká. Jsem připravený na velký tlak. Když budu hrát dobře a trenér Brückner posoudí, že na to mám a pozve mě, samozřejmě neodmítnu. Ale nebudu brečet, když se to nestane. Na přesvědčení o dobré formě nebudu mít moc času. Věřím, že můj čas v reprezentaci přijde a tohle určitě není poslední světový šampionát, na který český nároďák pojede.
