Článek
Na tento scénář by nedošlo, pokud by před devíti lety kývl na nabídku vietnamské reprezentace do 19 let. Už v šestnácti měl ale Le Giang jasně nastavené priority. „Dávali mi pohádkové podmínky, mohl jsem se zabezpečit na celý život. Jenže já dávám na intuici, ta vás nikdy nezklame," říká syn slovenské matky a vietnamského otce, s nimiž žil odmala ve Filakovu.
Tehdy byl ve Vietnamu poprvé. Setkal se s prarodiči, které do té doby znal jen z fotek. Původně s ním měl odletět o rok starší bratr Emil, útočník, který v 15 letech patřil na Slovensku k největším talentům. „Po bráchovi ve Vietnamu šíleli. Byl na zkoušce ve Fulhamu, pak přestoupil do Norimberku," podotýká Le Giang.
I jeho pobyt vzbudil velkou odezvu. „Lidé mě poznávali, pro šestnáctiletého kluka bylo lákavé zůstat. Neměl jsem ale pocit, že bych ve fotbale něco dokázal. Mým snem bylo zůstat v Evropě, něco tu dokázat," vysvětluje brankář, který v Karviné hostuje z Vlašimi. Budoucnost mu dala za pravdu. Prošel mládežnickými výběry na Slovensku, v osmnácti obdržel premiérovou pozvánku do jednadvacítky.
„Bylo to pro mě velké zadostiučinění," tvrdí Le Giang. Jeho největším fotbalovým snem i cílem je obléct dres slovenského A-týmu. S oběma současnými brankáři národního celku se dobře zná. Plzeňskou oporu Kozáčika hltal na besedách při reprezentačních srazech, jednička Sparty Dúbravka ho „vychovávala" v Žilině. „Vzal si mě pod svá křídla. Dal mi hodně, máme fantastický vztah," těší Le Gianga.
V Žilině ještě zažil trenéra Pavla Vrbu, který následně započal úspěšnou éru v Plzni. „Pod panem Vrbou jsem absolvoval první trénink v Žilině. Tehdy jim chyběl jeden brankář. Bylo mi patnáct, měl jsem docela trému," vzpomíná s úsměvem. Před měsícem na sebe narazili v české lize, úspěšnější byl kouč Viktorie. Po utkání se pozdravili.
Zatímco on se dere vzhůru, bratr Emil, kterému se dávaly vyšší šance ve fotbale prorazit, pracuje jako zástupce obchodního ředitele firmy z Púchova. Působí ve třetiligové ISKRE Borčice. „Jsem názoru, že všechno se pro něco děje, všechno je tak, jak má. Kdybych neměl bráchu, možná nejsem tady. Byl mi vzorem ve všem, chtěl jsem být vždycky jako on. Byl známější. Pro všechny jsem byl ten Emilův brácha. Jsem pracovitý, houževnatý, což jsou asijské vlastnosti. Věřím, že i díky tomu jsem profesionální sportovec," přemítá Le Giang.
Z jeho vyjadřování a obsahu vět je cítit nádech filosofie. Jde do hloubky. „Pro mě je základem být dobrým člověkem. Potom můžu být i dobrým sportovcem. Věřím, že výkon na hřišti je propojený se soukromým životem. Starám se o svoji mysl i o své tělo," vypráví Le Giang.
„Nemám televizi, rád čtu. Motivační literaturu, beletrii, životopisy sportovců, osobností. Začal jsem s tím intenzivně v sedmnácti. Od té doby nebyl den, abych si nepřečetl aspoň stránku," dodává brankář. K této cestě dospěl sám. Ztotožňuje se s japonskou filosofií Kaizen, vyznává heslo krok po kroku. „Když budete každý den pracovat na detailech, můžete dosáhnout velké věci. Varianta, že přijde něco samo od sebe, není možná," uvádí Le Giang.
Stará se i o zdravou výživu. Stravuje se jinak než 95 procent sportovců. Preferuje styl Paleo, stravu, kterou konzumovali lidé v době kamenné. To znamená maso, ryby, zelenina, ovoce, zdravé tuky. „Ale nehrotím to. Snažím se poslouchat svoje tělo," podotýká slovenský brankář.
Svým životním postojem ovlivňuje lidi ve svém okolí, tedy i spoluhráče. Mnozí z nich říkají, že jim změnil život. „Tak to ale není, změnili si ho oni sami. Nabízím lidem jiný úhel pohledu, že nemusejí jít vždycky s davem. Je na nich, jak se rozhodnou. Má to pozitivní dopad. Až takový, že vznikla i myšlenka na vznik mého blogu. Bude o životním stylu, mojí kuchyni, stravování a podobně," prozrazuje Le Giang.
Je zastáncem myšlenky, že správně nastavená psychika je lékem na neduhy. „Myslím na pozitivní věci. Na to, co chci, ne na to, co nechci. Před dvěma lety jsem se rozhodl, že nebudu nemocný ani zraněný. Klepu si na zuby, daří se to. Nesypu do sebe žádné tabletky," doplňuje.
Nevyznává konkrétní náboženství, má však silnou víru. V hodnoty, které vyznává, v cestu, po které se vydal. „Otec je buddhista, ale nikdy mě do ničeho nenutil. Mám svoje rituály, oltářek, kde mám svého buddhu. Není to modlitba. Každé ráno mám chvilku vděčnosti, zapálím si vonnou tyčinku. Jsem vděčný za to, co v životě mám," říká Le Giang.
Také proto zásadně neřeší, jestli se po podzimu vrátí do Vlašimi, nebo mu Karviná prodlouží hostování. „Rád bych zůstal, něco jsem tu prožil. Šel jsem do Karviné za sportovní výzvou. Stejně, jako jsem přešel ze Žiliny do Vlašimi. Ale kdyby mi před čtyřmi měsíci někdo řekl, že budu na podzim chytat ligu proti Slavii a Plzni, nevěřil bych. Přišlo to. Věřím, že to nebyla náhoda," uvádí Le Giang. Ve stejném duchu reaguje na setkání s trenérem Rzeszotem, kterého zná ze Žiliny. Připravoval ho loni v létě, kdy byl bez smlouvy.
„Tehdy mi říkal: jdi do Čech a udělej si tam jméno. Dal jsem na něj. A on je v Karviné trenérem brankářů," směje se Le Giang. „Za ten krátký čas mi toho hodně dal i naučil. Jak po brankářské, tak po lidské stránce jsme si velice sedli," dodává Le Giang. Připíše si v neděli proti Jablonci pod novým koučem Vlkem třetí start v české lize?
