Článek
Fotbal se ve středu ráno probudil po bizarním a bezprecedentním rozhodnutí Odvolací komise Africké fotbalové federace, která finálový zápas mezi Senegalem a Marokem s velikým odstupem zkontumovala 3:0 ve prospěch domácího výběru.
V lednovém souboji o zlato původně zvítězil Senegal 1:0 po 120 minutách totálního chaosu a zvěrstva. Senegalci v závěru základní hrací doby na protest proti nařízené penaltě opustili hřiště. Po necelé půlhodině se ale pokračovalo, Brahim Díaz pokutový kop neproměnil a hosté díky rozhodující trefě v prodloužení slavili se zlatými medailemi.
Teď je nejspíš mohou zabalit do krabiček a poslat poštou zpět do Maroka.
Odvolací komise se v úterním verdiktu odkazovala na články 82 a 84 v řádech Afrického poháru, v nichž stojí, že „pokud z jakéhokoli důvodu tým odmítne hrát nebo opustí hřiště před koncem zápasu bez souhlasu rozhodčího, bude považován za poraženého a bude ze soutěže trvale vyloučen.“
Fajn. Proč se ovšem nerozhoupal ke kontumaci rozhodčí nebo vedení turnaje přímo při lednovém finále?
Bizarnost dokládá, že se skandálním zápasem před odvolací komise zabývala už disciplinárka, která sice rozdávala flastry na obě strany, ale výsledek ponechala.
Taky zaráží, že se vůbec odhodlali k protestu Maročané, kteří by se spíš měli snažit na ostudné dění zapomenout. Jako dobytci se chovali domácí fanoušci i podavači míčů, kteří senegalskému brankáři kradli ručník na otírání rukavic a napadali další členy soupeřova týmu, když tomu chtěli zabránit.
Teď mají Maročané zlato a s pomocí AI si generují obrázky slavících fotbalistů s trofejí, které publikují na sociálních sítích. Bezprostřední emoce a radost ale chybí. Kdepak, fotbal si bude pamatovat křepčící Senegalce. Nejspíš jim zmizí zlaté medaile i prémie za triumf, ale nikoli zážitky.
Navíc po šokujícím zvratu formálně neprohrál jen Senegal, ale především celý africký fotbal.
Dlouhodobě od samotných účastníků turnaje zaznívá, že by si akce zasloužila vážnost, větší pozornost a uznání. „Každý chce hrát na Africkém poháru národů. Je to jedna z nejnáročnějších soutěží na světě. Musíte respektovat turnaj stejně jako Euro nebo mistrovství světa,“ vyhlásil naposledy nigerijský útočník Samuel Chukwueze z anglického Fulhamu.
Vyjádřením se také snažil upozornit, že se africké dostaveníčko pořádá pravidelně na přelomu roku, kdy afričtí reprezentanti musí opouštět kluby v rozjetých evropských soutěžích. Nadšení z toho nejsou hráči ani jejich zaměstnavatelé v Premier League nebo La Lize.
Bez ohledu na okolnosti či klimatické podmínky by turnaji nejspíš prospěl jiný termín. Teď ale řešíme s dvouměsíčním odstupem kontumované finále, které jen fanoušky utvrzuje, že africký šampionát je spíš přehlídkou neuvěřitelných situací či kolosálních minel brankářů, které často rozhodují o výsledku.
Přitom finále si obsazením samo o sobě zasloužilo zájem. Na trávníku se to hemžilo frajery, kteří jinak kopou za PSG, Real Madrid, Bayern Mnichov, Manchester United, Lyon, West Ham nebo Everton.
Do fotbalu zažraní čeští fandové si před skandálním vyvrcholením stýskali, že celý turnaj ani jeho vrchol nepřenáší žádná tuzemská televizní stanice.
Jenže zpětně se dá zareagovat protiotázkou: Vy byste jako chtěli vysílat soutěž, u níž se po dvou měsících dozvíte, že zvítězil někdo jiný?
Závodník Volejník by měl asi jasný názor. Dál ale platí, že fotbalová Afrika zůstane bizárem. Kontumací si dala ukázkový vlastenec a vše by jen umocnilo, kdyby výsledek finále znovu otočil Sportovní arbitrážní soud v Lausanne, na který se obrací senegalský fotbalový svaz.
