Hlavní obsah

Na EURO 2020 cíl splnil, teď čeká Šilhavého další. Dostat z mužstva ještě víc, protože Katar volá

Praha
Aktualizováno

Na evropském šampionátu cíl splnil, dokonce ho s českou reprezentací překročil, protože se s ní dostal až do čtvrtfinále. Na trenéra národního týmu Jaroslava Šilhavého čeká ovšem další úkol a cíl. Dostat z mužstva, které na EURO 2020 dosáhlo svého vrcholu a překročilo svůj stín, ještě víc. Postoupit s ním na mistrovství světa, kde si od roku 2006 nezahrálo, a uspět i v Kataru.

TK se zástupci české fotbalové reprezentace po mistrovství EvropyVideo: ČTK

 
Článek

Několikrát jste v průběhu šampionátu opakoval, že jste dosáhli svého vrcholu. Nejdřív po postupu do osmifinále, poté, když jste udolali Nizozemce a najednou jste si ocitli mezi osmi nejlepšími reprezentačními celky Evropy. A vlastně i po čtvrtfinále s Dány jste stejná slova opakoval....

A budu je opakovat dá. Mužstvo ze sebe na šampionátu dostalo a vymáčklo víc, než mohlo.

Takže vrchol? Strop, nad který se už nelze dostat?

To netvrdím. Tři roky jsme posouvali reprezentační tým pořád nahoru a teď je otázkou, jestli je úplně nahoře a výš to nejde, nebo zda z něho vymáčkneme ještě víc. Na evropském šampionátu se ale určitě neztratilo, což není jen názor můj. ale i zahraničních trenérů, s nimiž jsem mluvil.

To nikdo nezpochybňuje, naopak i fanoušci oceňují, že jste na mistrovství Evropy dokráčeli až do čtvrtfinále a s Dánskem se o postup rvali do krve.

Obrazně i ve skutečnosti, protože spousta hráčů končila utkání zkrvavená a ofačovaná, z čehož bylo patrné, jak moc chtěli postoupit a co všechno byli ochotni pro semifinálovou účast podstoupit. I tu krev na trávníku v Baku nechat.

Foto: Bernadett Szabo, Reuters

Český kapitán Tomáš Souček v osmifinále EURO proti Nizozemsku.

Statistiky ze zápasu o tom vypovídají...

Z pěti soupeřů, na které Dánsko do té doby narazilo, jsme si proti němu vypracovali nejvíc šanci a na Schmeichelovu bránu vyslali nejvíc střel. I to jsem v řeči čísel, faktů a statistik četl.

Proto takové rozčarování bezprostředně po zápase?

Nejen po něm. Ještě dva tři dny jsem se cítil, jako bych zápas sám hrál. Tak jsem byl zklamaný.

EURO 2021

Mistrovství Evropy ve fotbale, jež se původně mělo hrát již před rokem, začíná 11. června a končí 11. července. EURO hostí jedenáct zemí, Česká fotbalová reprezentace postoupila ze skupiny z třetího místa a v osmifinále přehrála Nizozemsko. Finále šampionátu se hraje v legendárním Wembley.

Mohl jste prohru a vyřazení omlouvat podnebím, stejně jako třeba náročným cestováním?

A pomohl bych si tím? K čemu by byly stesky?

Třeba abyste poukázal, jaké nerovné podmínky jednotlivé týmy měly a jak některé byly zvýhodněny tím, že hrály skupinovou fázi turnaje doma, aniž by musely někam cestovat.

Pravda to je, protože do semifinále se nakonec probojovala čtyři mužstva, která základní část turnaje odehrála v domácím prostředí, aniž kamkoli létala či putovala. Dánové mezi nimi. Tři zápasy v Kodani, pak osmifinále v Amsterdamu, a nakonec let do Baku, jako my. To je konstatování, nikoli postesk.

Vaše mužstvo se s nerovnými podmínkami vyrovnalo, stejně jako se vyrovnalo s životem v bublině, byť v ní bylo neprodyšně zavřeno přes třicet dnů. To skutečně nevzniklo žádné tření?

Samozřejmě že i na krizové situace došlo. Zákonitě, když v bublině nás bylo dohromady pětapadesát. Ale nic dramatického. Stačilo komunikovat. I v tomto směru ukázal můj tým charakter.

Přitom jste zápas co zápas musel posílat tři hráče na tribunu, protože UEFA sice povolila nominovat 26 hráčů na šampionát, ale na soupisce pro utkání jich mohlo být jen třiadvacet...

Ani to nebylo jednoduché, ale šlo o komunikaci. Říct a vysvětlit jim, že jiná možnost není. Zvládli jsme to, snažili jsme se je střídat, oni to pochopili.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený Sportcz (@sport.cz_ig)

Teď ovšem budou muset pochopit, že ze sebe budou muset dostat ještě víc, aby překročili zmiňovaný strop. Vždyť už na konci roku 2022 se hraje v Kataru světový šampionát.

Nejdřív se na něj musíme probojovat.

Jde ale přece o cíl, který si dávat jako čtvrtfinalisté mistrovství Evropy musíte.

Do Kataru chtějí postoupit všechny týmy, my samozřejmě také. Ještě teď vzpomínám na světový šampionát v Německu v roce 2006, takže by bylo samozřejmě příjemné probojovat se na mistrovství znovu.

Prostě velká výzva. Pro vás, pro hráče také.

K tomu bude ale zapotřebí naplnit a udělat mnohé...

Foto: Dan Mullan, Reuters

Český tým před čtvrtfinále s Dánskem.

Třeba?

Aby naši hráči působili ve velkých soutěžích, jako tomu bylo u reprezentantů na mistrovství Evropy 2004. Je prostě znát, když nastupují ve velkých týmech. Na Součkovi, Coufalovi, Schickovi... Výkonnostně se posunou oni, posune se i reprezentace, která už nebude na čtyřicátém místě žebříčku FIFA, jako před EURO.

Základní premisa úspěchu?

Je jich víc. K týmovým výkonům je třeba přidat i výkony individuální, které jsou nad hranici sta procent. Jako tomu bylo i Schicka s Vaclíkem během turnaje, ale třeba i Holeše v zápase s Nizozemskem.

Jim patří vaše absolutorium?

I dalším hráčům. Součkovi, který odváděl obrovské penzum práce, i když do jeho produktivity se to nepromítlo. Daridovi, který jako kapitán splnil svou roli velice dobře, a proto mě překvapil rozhodnutím s reprezentační kariérou skončit. Zvlášť, když má mužstvu pořád co dát. Zároveň ale i oběma středním obráncům Čelůstkovi a Kalasovi, nad nimiž se před šampionátem žehralo, ale oni odehráli všechny zápasy skvěle. Důvěra jim pomohla.

Foto: Attila Kisbenedek, Reuters

Trenér české fotbalové reprezentace Jaroslav Šilhavý gestikuluje během osmifinále EURO s Nizozemskem.

A dál?

Aby se výkonnostně posunuli ještě dál mladí hráči, kteří s námi byli na šampionátu a nasbírali na něm první zkušenosti z velkého turnaje. Hložek, Sadílek. Zima. A třeba i další, kteří se objeví a řeknou si o reprezentaci. A když k nim přidám Provoda, Kúdelu...

Pak budete mít mužstvo, které je schopné se do Kataru probojovat a třeba tam uspět podobně jako na evropském šampionátu.

Na mistrovství Evroy si naše mužstvo uvěřilo, že je schopné dělat výsledky proti silným evropským protivníkům. Nasbíralo zkušenosti, k nimž přidá další z kvalifikace i Ligy národů, ve které náš čeká elitní divize.

Co tedy ještě víc?

Musíme pracovat na zlepšení ofenzivní činnosti. Na šampionátu se ukázalo, že naše domácí liga je fyzicky hodně náročná, což dokumentovalo to, že jsme v každém střetnutí byli schopni naběhat v průměru o pět kilometrů víc než soupeři, jenže v útočné fázi jsme byli nejhorší. Není to ale jen o jednom dvou útočnících, ofenzíva začíná u brankáře a končí u finální fáze, je o průnikových přihrávkách, dovednostech jednotlivců, součinnosti celého týmu.

Takže až tohle všechno zvládnete, poletíte do Kataru a tam překvapíte svět podobně, jako jste na EURO překvapili Evropu a vysloužili si její uznání.

Bylo by to naplnění pěkného snu.

Reklama

Související témata: