Článek
Však jste se teprve necelých šest hodin před zápasem dozvěděli, že covidem-19 zdecimovaný soupeř dal dohromady mužstvo a hrát se bude. Bylo to nepříjemné?
Bylo strašně těžké nastavit si na to hlavu. Do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli se bude hrát nebo s kým budou hrát. Mohli třeba nastoupit s dorostenci a každý by čekal lehký postup, ale koupili si hráče z rumunské ligy. I oni měli svou kvalitu, byť samozřejmě nebyli sehraní. Ale vezměte si náš nároďák se Skotskem. Když se dají dobří hráči do kupy, dokážou sehrát dobrý zápas. Jsem strašně rád, že jsme to zvládli. Ještě nám chybí jeden zápas zvládnout a doufám, že to dokážeme.
Jak jste trávili čekání na rozhodnutí, zda se bude hrát?
Měli jsme normální program. Po obědě jsem si šel lehnout a asi na hodinu a půl usnul. Pak jsem se probudil a začaly chodit zprávy, že se hraje a začali jsme se připravovat. Byl to strašně dlouhý den. Zaplať pánbůh to máme za sebou.
Stihli vás trenéři na soupeře vůbec připravit?
Abych řekl pravdu, tak ani moc ne. Dívali jsme se na jejich poslední zápas. Samozřejmě mají velké individuality, ale nehrál Man, asi jejich klíčový hráč. Přišli jsme do kabiny, trenéři napsali sestavy a my de facto vůbec nevěděli, o koho jde... Napsali k nim výšku, jejich přednosti a nedostatky, ale víte, jak to je... Soustředili jsme se spíš na sebe a zaplať pánbůh to vyšlo.
Jakub Hromada z Liberce během utkání předkola Evropské ligy
Neměli jste strach z nákazy, nebáli jste se chodit do soubojů natěsno?
Na hřišti určitě ne, tam to ani nevnímáte. Ale samozřejmě jsme si po zápas nepodávali ruce... Jen se teď modlím, abychom byli všichni zdraví, až přijedeme. Kdyby se to začalo kumulovat jako v FCSB, byl by to velký problém. Zavřeme se teď na hotelu, abychom do posledních testů zůstali zdraví.
Musel jste jako nejstarší hráč mladší parťáky uklidňovat? Během první půle se zdálo, že jste trochu nervózní.
Nervozita tam asi byla. Všichni si mysleli, že hrajeme proti déčku Steaui, a že je musíme přejet. Věděl jsem však, že to bude strašně těžký zápas. Tyhle zápasy v roli favorita nám moc nesedí. Nechtěli jsme se do téhle role pasovat. A i tak je nechat hrát. Nervozita bohužel nějaká byla, ale bylo to o prvním gólu. Pomohla nám i červená karta. Ve druhé půlce bylo otázkou času, kdy to tam spadne. Dá se říct, že neměli žádnou šanci.
Před prvním gólem jste už zahodili několik šancí. Cítil jste v tu chvíli, že gól je blízko?
Lítal tam jeden centr za druhým a já s Jusim (Júsuf Hilál) máme hlavy silný. Šance přibývaly, měli jme i odražené balony a střely, čekal jsem, kdy to tam spadne. Hráli jsme dobře. Byli jsme nebezpeční z rohů. Bylo jen otázkou času. Když Jus dal, uklidnili jsme se, ale pokračovali jako předtím, ne jako v Litvě, kde jsme se zatáhli. Hráli jsme dobře a myslím, že jsme to zvládli s přehledem.
Pojistku jste přidal vy, opět hlavou.
(usměje se) Otec už mi říká, kdy dám gól nohou... Ale jsem rád i za góly hlavou. Péša (Pešek), Maťo Koscelník, Mosqi (Mosquera) to tam suprově centrují, a když mě trefí do hlavy, je velká šance, že to bude gól. Ale musí mě trefit, nějaké těžké pozice nejsou pro mě. Když však nastavím hlavu, tak to není špatný.
Sedí vám role žolíka? Stejně jako v Litvě jste střídal a definitivně rozhodl.
To nesmím říkat, nebo mě bude trenér dávat jen jako žolíka. (směje se) Tenhle zápas byl však pro mě jako ušitý. Hráli přeci jen v deseti, lítal tam jeden centr za druhým a oni výšku vzadu neměli. To byl zápas pro mě. Uvidíme v neděli, samozřejmě, každý chce hrát všechny zápasy a já jsem teď zdravý a užívám si to, kór, když se teď daří. Doufám, že to vydrží co nejdéle. Ale zůstávám pokorný.
A za týden vás čeká APOEL Nikósie doma.
Konečně to bude doma, to je super! Jen je škoda, že nebudou na stadionu lidi. V Liberci nám strašně moc pomáhají. Alespoň budou v Liberci po hospodách. Doufám, že to stihnout do deseti hodin skouknout v hospodě a doufám, že se nám to povede.
