Článek
Co se konkrétně stalo v té 76. minutě? Odkopával jsem míč a oni zřejmě měli pocit, že jsem zahrál rukou, což nebyla pravda. Začali na mne pískat a bučet.
A vy jste jim pohrozil pěstí a udělal pak to obscénní gesto... Pěstí jsem nehrozil, jen jsem ji zvedl směrem k nim. Chtěl jsem je poškádlit a taky utišit. Možná jsem dělal i nějaké posuňky, ale rozhodně ne žádné obscénní gesto. To bych si vůči fanouškům nedovolil.
Nebyl to další z vašich blikanců? Nebyl. Je fakt, že jsem byl v zápasovém transu. Nepamatuji se přesně, jaké gesto jsem udělal, ale obscénní určitě ne. Gest dělám na hřišti spoustu. Směrem ke spoluhráčům, protože řídím obranu, i protihráčům. V Anglii se hraje tvrdě, hráči si nic nedarují, svým způsobem se zastrašují, vynadají si, tomu se musíte umět přizpůsobit, pokud chcete obstát, ale neurážejí se.
S útočníkem N´Gogem jste po sobě šli už v Praze. Pokračovalo to i v Liverpoolu? Šlo o běžné tvrdé souboje. Po zápase jsme si normálně podali ruku. Když ukážete v Anglii, že jste měkký obránce, jste mrtvý muž.
Kuijt vás ale dvakrát pořádně prohnal...
Jestli myslíte v první půli, pak se objevil v prostoru, který měl pokrývat jiný náš hráč. Sledoval jsem jiného útočníka a uviděl jsem ho až na poslední chvíli. A ve druhé půli těsně unikl mému skluzu. Je hodně dobrý a rychlý, dal rozhodující gól, ale pro svoje kvality je v Liverpoolu.
Vrátím se ještě k fanouškům. Vy jste ale měl dokonce problémy s fanoušky West Hamu, za který jste hrál. Píšete o tom i ve své zpovědi Rebel. O co tenkrát šlo? To byla úplně jiná situace a také velké ponaučení. Na podzim 2002 se nám nedařilo a doma jsme prohráli 0:1 s West Bromwichem. Něco na mě z tribuny křičeli, už nevím proč. Asi se jim cosi nelíbilo. A já na ně udělal nějaké nevhodné gesto. Žádný „fakáč“, to bych si fakt nedovolil, něco mnohem nevinnějšího. Chyba! Strašně jsem je naštval. Vytknul mi to i kouč Roeder, že tohle si k fanouškům nesmím dovolit. Na veřejnosti se mě zastal, ale musel jsem se jim omluvit, a protože se o tom psalo v anglických novinách, tak i v tisku. Dneska už bych něco takového na fanoušky neudělal, na ty svého klubu už vůbec ne. Tenkrát to bylo tvrdé ponaučení. Dva měsíce mi to dávali sežrat, než mě zase vzali na milost.
Na podzim 2006 jste ale vztyčený prostředníček ukázal teplickému kotli na Stínadlech... A zaplatil jsem za to 80 000 korun pokuty, kterou mi napařila disciplinárka. Bylo to v prvním roce po mém návratu z Anglie. Hrubě uráželi mne a hlavně moji rodinu. To se vám v Anglii nestane. Urážkám na sebe se směju, motivují mě a nerozhodí. Když ale začnou urážet rodinu, těžko to skousávám. Tenkrát jsem ujel, dnes už to dusím v sobě. Zvykl jsem si, že někteří čeští „taky fanoušci“ jsou prostě takoví. Nejdou na fotbal se pobavit, ale urážet, léčit si mindrák. Dneska už to zvládám. Ani tím mě nerozhodí.
Před zápasem v Liverpoolu jste říkal, že se na Anfield Road těšíte. Nezhořkl vám ten pocit?
Pořád mě mrzí to vyřazení. Na jednu stranu jsme určitě nepropadli, právě naopak. Mohli jsme i postoupit. Mne mrzí hlavně ten způsob vyřazení. Kdybychom prohráli gólem z penalty za Pamičovu ruku hned na začátku zápasu nebo dostali gól po nějaké krásné akci ze hry, ale inkasovat rozhodující branku po rohovém kopu a naší chybě. Už poněkolikáté... To fakt mrzí.
Takže jste si zápas neužil... Ale ano. Když vcházíte tunelem na trávník, čtete nápis: Toto je Anfield... To má sílu. Cítíte ne strach, ale pokoru, protože jste na jednom z nekrásnějších a nejslavnějších stadiónů na světě. To mě ohromně motivuje. A ostatní kluky také. Nebyli jsme ustrašení, hráli jsme ofenzivně a disciplinovaně, s respektem k soupeři, který je opravdu silnější. Ale mohli jsme ho vyřadit. Taková šance se nemusí s tak slavným klubem léta opakovat. Odešli jsme se ctí a zvednutýma hlavama, ale výsledek prostě mrzí.
Nezanevřete na Anfield Road? Mám k tomu stadiónu úctu a respekt, ale nemám ho rád v tom smyslu, že jsem na něm nikdy nic neuhrál.
V pondělí pro Spartu startuje Gambrinus liga. Čeká vás zápas na horké ostravské půdě. Dokážete se z vyřazení otřepat? Musíme se rychle vrátit na zem, do ligové reality. S tím nebudeme mít problém. Chceme obhájit titul. Máme na to třináct zápasů a my budeme chtít všechny vyhrát.
Dokážete zopakovat perfektní výkon z Liverpoolu? Uděláme pro to maximum. Nic jiného nám ani nezbývá. Na úvod jara máme hodně těžký los. Když ale v prvních třech kolech zvládneme zápasy v Ostravě a v Plzni, a doma mezi tím neklopýtneme s Příbramí, uděláme důležitý krok k obhajobě. Všichni v mužstvu víme, o co se hraje.
Loni jste před utkáním na Bazalech říkal, že něco vymyslíte, abyste dostal domácí kotel do varu a dal jste si vlastní gól. Co chystáte letos? Tuhle radost jim už udělat nechci, i když skandovali po létech moje jméno, ale bylo to ironické. Když na mne řve jejich kotel a třeba mě i uráží, motivuje mě to. Dávají mi tím sílu. Takže je zase něčím poškádlím. Obscénní gesto to určitě nebude. Ta už fakt na fanoušky nedělám.
