Článek
Izraelská liga se rozdělila na dvě poloviny. Váš klub hraje v té o záchranu. V tabulce jste třetí. Odpovídá tohle umístění představám a možnostem Ra´anany?
Hlavním cílem je záchrana, k jistotě nám chybí tři maximálně šest bodů, což bychom měli zvládnout. Do konce této fáze soutěže zbývá pět kol.
V paměti vás čeští fanoušci mají jako rychlého technického záložníka, který hobluje lajnu...
Tady se k tomu moc nedostanu. Naše hraje postavená na defenzívě, podle hesla, když nedostaneme gól, neprohrajeme, což tady stačí. Byl jsem z toho překvapený. Ve Spartě, Plzni nebo Sionu jsem byl zvyklý útočit a sypat do vápna centry, případně sám zakončit. Tady se k tomu prakticky nedostanu, máme minimum šancí, dáváme málo gólů. Zatím jsem v lize nedal ani jeden a asistenci také nemám. Hodně běhám dozadu, ale vyloženého psa obranáře ze mne neudělají, to nemám v nátuře. Většina týmů v lize si to rozdává na férovku, my hlavně bráníme a spoléháme na občasné brejky nebo standardky. Pozitivem je, že hraji pravidelně.
Z takového fotbalu asi tamní fanoušci nejsou nadšení...
Na nás jich moc nechodí. Stadión je za městem, přijde jich sto padesát nebo jen padesát, ven jich za námi jede třeba jen pětadvacet. Když jsme hráli s posledním Šachninem, přišlo celkem asi sto lidí, sotva polovina byli naši fanoušci. Když k nám přijedou velké kluby, mají domácí prostředí. Tohle jsem nikde nezažil. Atmosféra pro nás nic moc, tu dělají fanoušci soupeře.
Už jste zašli s Tomášem Sivokem na kávu, jak jste se domlouvali v lednu?
V reprezentační přestávce jsme spolu letěli domů, takže jsme všechno probrali cestou. Do konce sezóny si chceme ještě posedět.
Koncem března jste proti jeho Maccabi Petah Tikva i hráli, zápas skončil 1:1. Co vám vůbec řekl na uvítanou?
Vítej v džungli (smích). Nemyslel to nijak zle, ale na dění ve fotbale, určitou živelnost ve hře, prostě na jiný fotbal, než na jaký jsem byl zvyklý. To už jsem do té doby poznal sám.
Už jste se v Izraeli za čtvrt roku aklimatizoval?
V pohodě, nebylo těžké si zvyknout na životní styl ani teplo, které tady převládá.
Překvapilo vás něco v Izraeli?
Nic zvláštního mne nepotkalo. Všechno tu je v pohodě a klidu.
Jakým jazykem se mluví v kabině?
Anglicky, i když tady až tak moc cizinců není. Kromě mne jeden Chorvat, Francouz, Belgičan a Afričan, všechno ostatní jsou místní fotbalisté.
Zkusil jste hebrejštinu?
Na tu si netroufám, ale ledacos už jsem pochytil, jak se říká, o chleba bych si říct uměl.
Našel jste si nějakou oblíbenou restauraci nebo kavárnu, kam rád chodíte?
Kousek od našeho domu je příjemná pekárna, kde dělají skvělou kávu a pečou výtečně croissanty. Zatím jsem nenašel žádnou restauraci, kterou bych si vyloženě oblíbil. Nejlépe se najím doma, místní kuchyně je přeci jenom jiná, než na jakou jsem zvyklý.
Sezóna vám končí v polovině května. Zůstanete u moře, nebo poletíte domů?
Určitě se vrátíme domů, moře si tu užijeme dost, brzy bude ke koupání.
Takže letos jste si v něm ještě nezaplaval?
Zas tak teplé ještě není, byl jsem v něm po kotníky. Ale na slunění na pláži a relaxaci už to je.
