Rubriky:

Evropské ligy

Živě

Blíží se konec. Bordeaux už mi smlouvu nenabídne, tuší záložník Plašil

12. dubna 2019 07:09 - Bordeaux/Praha

Ve statistikách české fotbalové reprezentace figuruje sedmatřicetiletý záložník Jaroslav Plašil se 103 zápasy na čtvrtém místě. Za víc, než dvacet let profesionální kariéry odehrál ve čtyřech ligách i s poháry tisícovku zápasů. V Girondins Bordeaux už jen paběrkuje a jak přiznal v exkluzivním rozhovoru pro Sport.cz a Právo, chystá se na konec bohaté a úspěšné kariéry...

 

Vlastimil Vacek, Právo

Čím si vysvětlujete, že v poslední době tolik nehrajete?

Předchozí kouč Eric Bedouet mi dával víc prostoru. Nový Paulo Sousa už ne. Celý zápas jsem odehrál začátkem března doma s Montpellierem. V dalších jsem buď jen seděl na lavičce, nebo nastoupil na pár minut, naposledy s Marseille na tu poslední. Je to realita, se kterou se musím vyrovnat.

Řekl vám kouč, proč vás nestaví?

Nebavili jsme se o tom. Je tu nějaké tři týdny, blíží se závěr sezóny a mně končí smlouva. Pro mne i pro klub je teď podstatné skončit v tabulce co nejvýš.

Bordeaux je v klidných vodách středu tabulky, panuje v klubu spokojenost?

Zbývá sedm kol, ve hře je ještě 21 bodů, a to je pořád hodně. Nás čekají těžcí soupeři, jako Lyon, St. Etienne, Lille, končíme v Caen. Je o co hrát. V první řádě chceme pojistit záchranu a zkusit to ještě i do evropských pohárů. Takové zápasy by si chtěl zahrát každý fotbalista. Vyřazení se Slavií je tu považováno stále za velké selhání.

Věříte, že dostanete ještě pořádnou šanci?

V to věří každý fotbalista, ale bude záležet na rozhodnutí trenéra. Já makám pořád naplno.

V Bordeaux jste bez ročního hostování v Catanii deset let, není to trochu nevděk?

Takhle se na svoji situaci nedívám. Noví majitelé klubu a nový kouč mají svoje představy, kam klub posunout. Už nyní v podstatě dochází k přebudovávání mužstva. Příležitost dostávají mladí hráči, trenér si chystá postupně tým na novou sezonu, která by měla odstartovat novou éru klubu. Příležitost chce dát všem, aby viděl, s kým může počítat. Podle mne tu zůstane jen pár zkušených borců, na kterých hru postaví. I z tohoto pohledu je logické, že nehraji. V sedmatřiceti letech už nejsem perspektivní. Alespoň si to myslím.

Říkáte to, jako byste se s klubem loučil...

Na 99,9 procent ano. Nikdo se mnou nemluvil, nic mi nenabídl a já tu nejsem od toho, abych se ptal. To mi nepřísluší. Navíc konec sezóny je relativně ještě daleko.

A třeba přijdou s nabídkou prodloužení smlouvy...

Tomu nic nenasvědčuje, nečekám to. Bylo by to překvapení, ale nezastírám, že příjemné.

Dřív jste mluvil o tom, že byste v Girondins zůstal třeba v jiné roli. Ani o tom s vámi nikdo nemluvil?

Z nových majitelů klubu a lidí, kteří přišli, zatím ne. A nevím, jestli mají něco takového v plánu.

Vás samotného to nezajímá?

Nepřemýšlím o tom. Bude samozřejmě záležet i na mně, co budu chtít dělat, jestli ještě hrát nebo už ne. Opravdu svoji budoucnost ještě neřeším.

Jste vnitřně smířený s tím, že ligu už v Bordeaux hrát nebudete?

To je prakticky jistota.

Nemáte ani nějaké varianty, co by kdyby?

Nějaká okénka, co bych mohl dělat, existují. Může přijít ještě nějaká nabídka, abych někde hrál, nebo třeba dělal něco jiného kolem fotbalu. Samozřejmě může nastat situace, kdy z fotbalu úplně odejdu. V tuhle chvíli skutečně nejsem rozhodnutý pro žádnou variantu. Všechno nechávám otevřené.

Bordeaux je krajem skvělého červeného vína, může z vás být vinař?

To určitě ne (smích). Dobré víno si občas dám, snad mu i trochu rozumím, ale vinařem nebudu, ani prodejcem vína.

Je v některém z těch okének, o nichž jste hovořil, i návrat do Česka?

Není... V zahraničí jsem většinu svého života, z toho skoro sedmnáct let ve Francii. Jsem tady zvyklý a spokojený. Domů jezdím rád, ale žít chci tady. Nemusí to být přímo v Bordeaux.

Slavná „Brücknerovská" hráčská generace z úspěšného Eura 2004 postupně odchází. Konec ohlásil už i Petr Čech, teď o něm mluvíte i vy...

Oficiálně jsem konec ještě neohlásil, jen ten v reprezentaci po mistrovství Evropy 2016. Ale pořád několik kluků ještě hraje. Obdivuji je, Tomáše Hübschmana i Milana Baroše. Stále jsou pro Jablonec nebo Baník velmi platní. Klobouk dolů. Navíc se od nich mohou mladí kluci učit, pokud jsou pozorní. Z těch, co přišli do nároďáku o něco později, ještě pokračují Jarda Drobný a Honza Laštůvka, ale to jsou gólmani, u nich je dlouhověkost přeci jenom o něčem jiném. Hráči v poli trpí daleko víc, s přibývajícími léty cítíte každý trénink a zápas, ale láska k fotbalu tu bolest a únavu překoná. I já mám pořád chuť hrát, když tělo i hlava ještě fungují.

Vy máte na co vzpomínat, hlavně na Euro 2004, kde jste hráli i podle odborníků nejlepší fotbal a srazila vás v semifinále nešťastná sekunda s Řeckem...

To byl jeden z nejsmutnějších okamžiků nejen mojí kariéry, ale nakonec převládl příjemný pocit, že jsme na šampionátu dobře reprezentovali a zanechali pozitivní dojem v celé Evropě.

O něčem takovém může současná reprezentace jen snít, co říkáte?

Fotbal se změnil, ale já klukům věřím, že Euro zase vykopou. Trenér Šilhavý má Brücknerovu školu. Nemá tak kvalitní hráče, jako byli Nedvěd, Koller, Poborský a další, ale dokáže vytvořit dobrou atmosféru. Pravda, v Anglii to byl neúspěch, ale buďme realisté, kvalifikace pro nás začíná v červnu, a kluci mají na to, aby ji zvládli, a na šampionátu se může stát cokoliv. My jsme také nebyli v Portugalsku favority ve skupině s Němci a Holanďany a postoupili jsme až do semifinále. V Polsku 2012 nás všichni odepsali po první porážce 1:4 s Ruskem. Nakonec jsme skupinu vyhráli a až ve čtvrtfinále nás jediným gólem zastavil Ronaldo.

Za reprezentaci jste odehrál 103 zápasů a dal sedm gólů, na který nejvíc vzpomínáte?

Beru za úžasné odehrát tolik utkání za národní mužstvo. Vždycky jsem přijel rád a snažil se odevzdat maximum. Těch gólů není moc, ale já nechodil na hřiště, abych střílel branky. Pamatuji si je všechny, třeba ten první v mém druhém utkání v přípravě s Bulharskem, nebo v kvalifikaci o Euro 2008, kdy jsme porazili v Mnichově Němce, dával jsem na 3:0. Dal jsem gól španělským mistrům světa v Granadě a Skotům v Glasgowě, kde nám remíza 2:2 otevřela cestu na Euro 2012... Hrál jsem na čtyřech evropských a jednom světovém šampionátu.

Ten "osmý" Islandu v Plzni v kvalifikaci mistrovství Evropy 2016 rozhodl o výhře 2:1...

Jenže ten se mi nepočítá. Dával jsem míč od brankové čáry do malého vápna, kam nabíhali spoluhráči, ale gólman si balon srazil do brány. Mám alespoň asistenci (smích).

Na klubové úrovni jste zažil také velké úspěchy. Vzpomínáte rád na roky v Monaku?

Velmi rád, tam jsem jako dorostenec začínal, probojoval se až do prvního mužstva, hráli jsme finále Ligy mistrů 2004, když jsme přešli například přes Real Madrid, Chelsea, Eindhoven, Lokomotiv Moskva. Ve skupině jsme Deportivo La Coruňa porazili 8:3, dal jsem gól. Ale titul a Francouzský pohár jsem vyhrál až s Bordeaux. Je za čím se ohlédnout...

Plašilova kariéra
Narozen: 5. 1. 1982 v Opočně
Pozice: záložník
Kluby: 1998-2000 SK Hradec Králové, 2000-2007 AS Monako (2002/03 hostování v Créteil), 2007-2009 Osasuna Pamplona, 2009-dosud Girondins Bordeaux (2012/13 hostování v Catanii).
Ligové zápasy/góly: 604/36.
Reprezentace A: 103/7
Úspěchy: 2004 bronz z ME, 2009 mistr Francie, 2013 vítěz Francouzského poháru (obojí s Bordeaux), 2004 finalista Ligy mistrů s AS Monako.
Karel Felt, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Evropské ligy

MS v hokeji 2019

83. mistrovství světa v ledním hokeji probíhá od 10. do 26. května 2019. Pořadatelem je Slovensko, jehož národní tým začíná ve skupině A v Košicích. Český tým ve skupině B odehraje první zápas v Bratislavě, kde se právě 26. května odehraje i finále.