Hlavní obsah

Bez rodičů, přátel a s nezvyklými tréninkovými dávkami. Cesty za snem často zkrápějí slzy!

Praha

Má pod křídly řadu fotbalových hvězdiček, které zvolily rozdílnou cestu. Jedni se snaží prodrat na výsluní, aniž by vytáhli paty od rodinného krbu, druzí v cizím prostředí testují fotbalové kvality i odolnost. Která varianta je příhodnější a úspěšnější? „Žádná rovnice neexistuje. Je to hrozně, ale hrozně individuální," říká manažer Jindřich Šťastný.

Foto: Profimedia.cz

Roman Macek v dresu Juventusu.

Článek
Fotogalerie

„Cesta s nejbližšími v zádech je snadnější. Když je hráč venku bez rodiny a kamarádů, je úplně odkázaný sám na sebe, takže je víc připravený do života. Ale není to záruka úspěchu," předesílá Šťastný, který má společně s kolegy ze společnosti Sport Invest pod křídly řadu talentovaných fotbalistů.

Zkušeností má desítky. Zásadní výhodou při odchodu do zahraničí je, že hráč se stává ještě v útlém věku psychicky silnějším. „Někdy to kluci zvládají bez problémů, což byl zrovna případ Romana Macka v Juventusu. Ale měli jsme i kluky, u nichž to šlo přes slzy. A po dvou týdnech se chtěli vracet. Vždycky jsme to společně nějak ubojovali, ale je to hodně složité. Všichni do jednoho i přes rozebírání veškerých aspektů tvrdí, že jsou připraveni. Jenže krátkodobé stáže jsou něco jiného než přestup," vypravuje Šťastný.

Zaspali jsme dobu

Je totiž běžnou záležitostí, že kluby si vyhlédnuté talenty zvou už od dvanácti let na stáže. „Jde o pravidelné kempy, kde kluby monitorují u vyhlédnutých hráčů, jestli se zlepšují fotbalově, jazykově. A třeba o tři roky později do kluka investují," přibližuje Šťastný.

Velké renomované kluby si hráče berou do vlastních akademií už jako náctileté. „Je to pro ně příjemnější cesta. Z ekonomického hlediska, ale i ze sportovního. Učí je konkrétní styl, fotbalově je formují. Když prodáváme dospělého hráče do zahraničí, pokaždé slyšíme, že až na výjimky bude potřebovat šest měsíců na adaptaci," krčí rameny Šťastný. „Mnohdy to v zahraničí nezvládají hráči v dospělosti, natož kluci v patnácti. Nároky jsou vážně obrovské," podotýká Šťastný.

Přiznává, že i největší talenty mají problémy chytit v zahraničí fotbalové tempo. „Málokdy se stalo, že by kluk z Česka hned stíhal tréninkové nároky. Ty jsou obrovské. Když jsme na nedostatky upozorňovali, všichni se usmívali. Zaspali jsme dobu. Ale díky akademiím se nastolila cesta k lepšímu," je přesvědčený Šťastný.

A byť prodává hráče do sebelepšího klubu s perspektivou velké kariéry, vždy klade adeptům hvězdných sestav na srdce, aby nezapomínali na studia. „Neustále klukům opakuju, že nemůžou všechno vsadit jenom na fotbal a je třeba mít i záložní variantu," připouští Šťastný, že jen hrstka nadějí se dočká vysněného snu, tedy podpisu profesionálního kontraktu.

Ani Macek, s nímž Juventus v osmnácti uzavřel tříletý kontrakt, ještě nemá definitivně vyhráno. „Při přestupu z akademie mezi dospělé nedávají automaticky kontrakt každému, takže v Romanovi opravdu vidí potenciál. Byl to dobrý signál. Ale cesta je ještě dlouhá," varuje Šťastný.

Reklama