Článek
"Jsme hodně zklamaní. Podle vývoje to byl remízový zápas, i když Celtik měl chvílemi převahu. Ve druhé půli jsme domácí zatlačili a k vyrovnání jsme měli opravdu hodně blízko. Pršovu hlavičku vyrazil z brankové čáry Caldwell. Jenže v té chvíli založil Celtic rychlou akci a dal z ní druhý gól. Nás pochopitelně druhá branka na chvíli srazila, ale znovu jsme se zvedli a Boyd trefil břevno. Bohužel, už nebyl čas s výsledkem něco udělat.
Je to škoda, navíc nám Celtic utekl na sedm bodů, což je po osmi kolech dost. Není to nijak nepřekonatelná ztráta, ale už si nemůžeme další bodové výpadky dovolit. I přes snahu Hearts budou podle mne bojovat o titul glasgowské kluby. Rangers však nesmějí ztrácet s relativně slabšími. Určitě nejsme horší než Celtic.
Na trávník jsem vyběhl půl hodiny před koncem zápasu. Měl jsem za úkol pomáhat v defenzívě, protože jsme od mého střídání hráli na tři obránce, a podporovat útok, tedy jezdit po pravé straně nahoru dolů. Dostal jsem se k jedné ráně, ale Caldwell ji srazil hlavou na roh. Úspěch nepřinesla ani kombinace s Pršem. V obranné fázi jsem zastavil dva útoky domácích, které hrozily sólem na naši branku. Myslím si, že svoje jsem si odvedl, ale za půl hodiny toho moc nestihnete.
Nikdy jsem na klubové úrovni nezažil tak úžasnou atmosféru. Je to největší derby, jaké jsem hrál, a těžko budu hledat obdobný zápas i v Lize mistrů v dresu Sparty. Celý stadión zpíval, bouřil, chvílemi mi na lavičce skoro naskakovala husí kůže.
Jirka Jarošík to štěstí neměl. Nevešel se ani na lavičku a utkání sledoval z tribuny. Mluvili jsme spolu pár minut po zápase. Tady neradi vidí, když spolu moc přátelsky mluví hráči těchto dvou klubů. Jirka je v pořádku, bylo to jen rozhodnutí kouče. Z vítězství měl radost, ale nebralo ho tolik, jako kdyby byl na trávníku, což chápu."
