Hlavní obsah

Vaclík se těší na druhou dceru a na šampionát chce jet jako stovkař

Karel FeltSport.czPrávo

Ve Španělsku je třicetiletý Tomáš Vaclík hodnocen jako třetí nejlepší gólman La Ligy. Sevilla v něm má oporu, stejně jako česká fotbalová reprezentace. Rok 2020 pro něj je velmi důležitý. Koncem ledna čeká narození druhé dcery, která už má jméno Melissa, s klubem chce vybojovat účast v Lize mistrů, vychytat čtyři nuly a vstoupit do Klubu stovkařů a uspět i na evropském šampionátu... „Věřím, že všechny tyhle cíle zvládnu a chtěl bych také být u porodu Melissy,“ řekl v rozhovoru pro Sport.cz a Právo.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Tomáš Vaclík v dresu Sevilly.

Článek

Letošní volno ve Španělsku trvalo týden, byly Vánoce u Vaclíků v Seville s kaprem?

Kdepak, k bramborovému salátu byl řízek. Tady bychom kapra těžko sháněli, ale jinak byly Vánoce klasicky české, se stromečkem a dárky na Štědrý večer. Pár jich tam už měla i Melissa, nejvíc oblečení na miminko, její narození čekáme koncem ledna. Španělé ctí Vánoce jinak. Dárky jim nosí Papa Noel. Část si jich rozbalí na Hod Boží a zbytek na Tři Krále.

Máte šanci být u porodu druhé dcery?

Porod Nicole jsem nestihl, narodila se v březnu před pěti roky, kdy jsme byli v plném zápasovém zápřahu. Letos se sice soutěž už rozjela, ale program je do půlky února volnější, hrajeme převážně o sobotách. Kdyby se narodila v týdnu, dalo by se to stihnout, což bych rád. V únoru už by to bylo těžší, přidají se zápasy Evropské ligy.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Tomáš Vaclík s manželkou Martinou během slavnostního vyhlášení ankety Fotbalista roku 2018.

Přejdu k fotbalu. Sevilla je v tabulce jen o skóre čtvrtá za Atlétikem Madrid. Účast v Lize mistrů je nepochybně cíl pro jaro...

Samozřejmě a věřím, že se to povede. La Ligu máme rozehranou velice dobře. Zůstáváme ale nohama na zemi. Je nás tu ještě několik, co jsme i loni zažili skvělý rozjezd, a pak to šlo z prudkého kopce dolů. O to víc se budeme snažit, aby k něčemu takovému nedošlo. Myslím si, že na udržení pozic máme, a ještě se zkusíme přiblížit Barceloně s Realem. Ale to je všechno ještě daleko, vždyť La Liga je v polovině a zbývá dlouhých a těžkých devatenáct kol.

Když připustíme, že Real a Barcelona si první dvě příčky nenechají ujít, oba na vás mají mají pětibodový náskok, pak za nimi je tabulka pěkně našlapaná. Jak vidíte konkurenci?

To je pravda, my s Atlétikem máme pětatřicet bodů, pouhé čtyři za námi jsou Real Sociedad San Sebastian s Valencií, o bod za nimi letos výborné Getafe, stíhané Bilbaem a Villarrealem. Tahle pětice také touží po Lize mistrů. Důležitý bude každý bod. Čeká nás pořádná makačka.

Vám chybějí pouhá čtyři čistá ligová konta v součtu s nulami z Čech, Švýcarska a Španělska, abyste vstoupil do gólmanského Klubu ligových stovkařů. Je to pro vás motivace?

Veliká! Věřím, že tuhle metu na jaře zvládnu. Určitě by to Seville pomohlo i v boji o Ligu mistrů a mně před evropským šampionátem k zdravému vylepšení sebevědomí.

V La Lize jste odchytal už dvaapadesát utkání. Najdete mezi nim svůj TOP zápas?

Jednoznačně domácí utkání s Realem Madrid v září 2018, které jsme vyhráli 3:0. Skvěle vyšel týmu i mně. Takový zápas se nezapomíná.

Potkáváte velké hvězdy. Popovídal jste si někdy s Lionelem Messim?

Vlastně ani ne. Jen jsme si klasicky podali ruku. A já jsem mu vždycky pogratuloval k vítězství, protože mi snad v každém zápase dal gól. (směje se)

Máte skvělá hodnocení, patříte do trojky nejlepších gólmanů La ligy. Nepřemýšlíte o ještě kvalitnějším španělském nebo i zahraničním klubu?

Nepřemýšlím. Jsem realista. Na konci března mi bude jednatřicet let. V Seville jsem spokojený a jako rodina jsme tady šťastní. Je tu nádherně. Vybudoval jsem si v mužstvu dobrou pozici. Spíš přemýšlím o tom, že mi za rok a půl končí kontrakt a já bych ho rád ještě prodloužil, což znamená na sobě pracovat, pomáhat klubu k vytýčeným cílům, aby měl důvod mi prodloužení nabídnout.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Český brankář Tomáš Vaclík během utkání s Anglií.

V čem jste se podle vás ve Španělsku nejvíc zlepšil?

Určitě jsem mentálně odolnější. Těžko bych jinak vypíchnul jednu věc. Řekl bych, že jsem se posunul výš komplexně. Je ze mě lepší gólman než ve Švýcarsku.

Jaké jsou vztahy mezi gólmany v Seville a vůbec ve Španělsku?

V klubu jsme kamarádi. V La Lize chytají opravdu skvělí gólmani. Ter Stegen, Courtois, Oblak, kterého obdivuji nejvíc, a další, to jsou světové extratřídy. Za ten rok a půl mám pocit, že mezi gólmany obecně fungují dobré vztahy. Popovídáme si, popřejeme hodně štěstí, vzájemně se respektujeme. Každý ví, jak je těžké se sem dostat, takže mi přijde, že si tady hráči jeden druhého váží, nikdo nemá problém vám podat ruku.

Sevillu vede specifický kouč Julen Lopetegui. Bylo těžké si k němu najít cestu?

Našli jsme ji společně. Bylo to zajímavé, protože nikdo z lidí, kteří mě přivedli do Sevilly, už tady není. Sportovní ředitel, ani hlavní trenér, jen kouč gólmanů zůstal. Po půl roce, co je tady Lopetegui, cítím, že máme dobrý vztah. V lize jsem odchytal všechno a podržel mě i v nepříjemném období, které jsem na podzim měl. Dostal jsem zbytečný gól s Eibarem, pak jsem v dalším domácím zápase s Realem Sociedad inkasoval dvakrát ze dvou střel, následovala Evropská liga, kde jsem nechytal, a celé jsem to zakončil čtyřmi góly od Barcelony. Hned po tom jsem odjel na reprezentační sraz, kde jsem to samozřejmě měl v hlavě. Přiznávám, že když jsem se pak vracel do Sevilly, nevěděl jsem, co bude. Ale trenér mě podržel a my pak neprohráli osm zápasů v řadě.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Brankář Tomáš Vaclík během tréninku fotbalové reprezentace.

Kádr Sevilly se hodně změnil. S kým jste největší kamarád?

Loni jsem měl nejblíž k dánskému obránci Simonu Kjaerovi, ale ten už odešel. Teď bych řekl, že nejvíc kamarádím s nizozemským útočníkem Luukem de Jongem, rozumí si i naše manželky. Pořád mám asi nejblíž k hráčům, kteří mluví i anglicky, protože si s nimi může popovídat i moje Martina.

V zahraničí jste už šest let. Dovedete si představit, že byste třeba ve Španělsku zůstal i po skončení kariéry?

Je pravda, že mi tady chybí kamarádi a širší rodina. Ještě víc to vidím na manželce, protože když odletím někam na zápas, což je docela často, zůstane tu sama. Není snadné si tady mimo manželky hráčů najít nějaké kamarádky. Ale zase nás ten rok a půl ve Španělsku ještě víc sblížil. Variantu, že bychom tady zůstali, si představit dokážu. Třeba Pavel Nedvěd nebo Petr Čech to tak udělali, hlavně kvůli dětem tohle řešení není špatné. Ale nevylučuji, že za pár let změníme názor, třeba nám rodina a kamarádi budou chybět tak, že bychom dál žít v zahraničí nemohli. Řekneme si dost bylo ciziny a vrátíme se.

Evropský šampionát je ještě daleko, ale přemýšlíte už o něm?

To víte, že o něm přemýšlím. Daleko je to jen zdánlivě, až se sezóna v únoru rozjede naplno a budeme hrát dvakrát týdně, poletí čas velice rychle. Teď konkrétně si na něj vzpomenu, když mi známí píší o lístky na naše zápasy, a to ještě neznáme jméno prvního soupeře ve skupině. Největší zájem je o Anglii ve Wembley a Chorvatsko v Glasgowě.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Tomáš Vaclík v brance Sevilly.

Takže se na svůj druhý evropský šampionát těšíte už teď?

Určitě a hodně. Pro mne to bude vrchol reprezentační kariéry. Před čtyřmi roky jsem byl ve Francii jako dvojka za Petrem Čechem. Jeho pozice byla neotřesitelná. Udělám maximu, abych se pro letošní šampionát stal v národním mužstvu pevnou brankářskou jedničkou a co nejvíc mu pomohl. Ideálně k postupu ze skupiny.

Reklama

Související témata: