Výjimečná sezona? Až pokud postoupíme do Ligy mistrů, říká ve skvělé formě chytající Vaclík

Bezprostředně po utkání vlastně ani moc ne, protože v klubu věděl o mých devětadevadesáti čistých kontech pouze trenér brankářů, jemuž jsem to řekl před zápasem. Já se bál, abych něco nezakřiknul. Když se na podobnou metu začne tým soustředit, nedopadá to dobře.

Jo, bylo by to stylové a se vší parádou. Ono to vlastně bylo tak trošku na půl. Nepočítala se mi totiž nula ze souboje s Getafem, kdy jsem odchytal jenom poločas. Ale moc mě těší, že jsem do Klubu ligových brankářů vstoupil a mezi stovkou čistých kont je jedno i proti Barceloně.

Jsem moc rád, že stá nula klapla vlastně už na třetí pokus. S Valladolidem jsem dostal branku po pětadvaceti minutách, od Villareallu za osmnáct minut... Pamatuji si, že Michal Špit čekal v Jablonci na stou nulu dvaadvacet zápasů. A několikrát tehdy inkasoval v poslední minutě. Pro mě šlo o jakési memento. Nikde jsem nerozšiřoval, že mám devadesát devět nul. Věděla to jen žena, rodina a Petr Kostelník, který v agentuře Davida Nehody pečuje o brankáře. A před zápasem jsem to řekl našemu trenérovi brankářů. Bylo to tak lepší.

Nakonec jo, protože já to ještě při utkání řekl obráncům. Když jsme vstřelili třetí branku, hráli jsme dost uvolněně. Trošku jsem je musel napomenout. Když tým vede o tři branky a hraje se zápas každé tři dny, koncentrace není stoprocentní. I já jsem v Seville už zažil duely, kdy jsme měli náskok a v posledních vteřinách inkasovali. Posledních pět minut jsem byl dost nervózní, aby se něco nepokazilo. Pro nás to byl zápas ve znamení stovkových oslav, protože kromě mojí nuly si Jesus Navas připsal stou gólovou asistenci ve španělské lize.

Vím, že 248 nul má Petr Čech, který mi ještě v úterý večer po utkání psal gratulaci. Vyměnili jsme si několik zpráv. Počet jeho čistých kont je ohromující! Však jsem mu hned psal, že jeho určitě nepřekonám.

První ligovou nulu jste vychytal v dresu Viktorie Žižkov na podzim 2011. Vybavuje se vám ještě po tolika letech?

Jasně. Na to se nezapomíná. Bylo to hned v třetím ligovém kole při domácím utkání proti Dukle Praha, kterou jsme porazili. Jediný gól zápasu vstřelil Nestorovski. V dresu Viktorie jsem pak přidal už jenom jedno čisté konto. V domácím utkání proti Slavii. I tu jsme porazili 1:0 a zápas mám spojený s Františkem Strakou coby trenérem na lavičce sešívaných. Třetí čisté konto v domácí lize jsem pak přidal už v dresu Sparty, kam jsem přestoupil v zimě. Dostal jsem šanci ve čtvrtém jarním kole a paradoxně na hřišti Žižkova. Ve Spartě pak nuly přibývaly mnohem rychleji.

Lidé řeknou, že nula je nula, ať ji brankář vychytá v Česku či Španělsku. Ve Švýcarsku padá dlouhodobě hodně branek, ale když si vezmu prestiž La Ligy, kvalitu hráčů v kádrech soupeřů a jejich umění, tak prostě čistá konta v brance Sevilly mají jinou hodnotu.

Když pominu tu stou tak určitě čisté konto proti Realu Madrid v domácím zápase v září před dvěma lety. Všechna čistá konta jsou skvělá, ale tehdy to bylo hodně emotivní a já navíc k tříbrankové výhře přispěl výbornými zákroky. Přitom před zápasem jsem prožil celou noc v nemocnici u zraněné dcerky Nicole a za mužstvem dorazil až během odpoledne před zápasem. Kdyby tehdy malá zůstala v nemocnici druhou noc, nechytal bych. Ale lékaři dcerku pustili domů. Já se před zápasem trošku prospal a až těsně před duelem začínajícím v deset večer se rozhodlo, že nastoupím.

Jsem moc rád, že čistých kont je letos více než v loňské sezoně. Ale vše se bude hodnotit až na základě konečného umístění. Stovka nul dostane punc až případným postupem do Ligy mistrů. Pak bude možné říct, že sezona byla úspěšná. Já věřím, že k těm stávajícím dvanácti nulám přidám další a k účasti v Champions League přispěji.